Casio EXILIM FH25: univerzální sportovec
Po několika letech jsme se vrátili k recenzím fotoaparátů Casio. Dnes to bude 20× ultrazoom Casio EXILIM EX-FH25, který nabízí 10MPx CMOS snímač slibující neuvěřitelně rychlé sekvenční snímání a z toho plynoucí zajímavé režimy.
Kapitoly článku:
- Casio EXILIM FH25: univerzální sportovec
- Autofokus, ostření, makro, expozice, foto režimy
- Videosekvence, stabilizace obrazu portréty a blesk
- Výbava, výdrž, software a displej
- Digitální šum
- Sférické zkreslení, vinětace, vyvážení bílé, barvy
- Rychlost, zoom, protisvětlo
- Noční a standardní scéna
- Galerie ilustračních snímků
- Závěr
Měření rychlosti
Vzhledem k velmi rychlému CMOS čipu se dají předpokládat i velmi solidní výkony při zpracování obrazu. U sekvenčního snímání nezapočítávám první snímek pořízený v čase 0,00 s.
- První snímek - 4,2 sekundy (Negativem přístroje je skutečně velmi dlouhý náběh. Než se probudí k životu, uběhne doslova věčnost. Dnes jsou dobré časy sotva poloviční.)
- Snímek bez namáčknutí wide - 0,4 až 0,5 sekundy (Ostření je přiměřeně rychlé, první čas platí v případě, že je už zhruba zaostřeno a jen se doostřuje.)
- Snímek bez namáčknutí middle - 0,5 až 0,75 sekundy (Celkem dobrý výsledek.)
- Snímek bez namáčknutí tele - 0,5 až 1,3 sekundy (Pokud je předostřeno, doostření je velmi rychlé. Pokud ale přístroj ostří úplně od začátku, chvíli mu to už přeci jen zabere.)
- Čas snímek-snímek - 2,1 sekundy (Slušný čas, zde přístroj nezdržuje.)
- Čas snímek-snímek s bleskem - 3,1 sekundy (Blesk svým nabíjením fotoaparát o něco zpomalí, stále se jedná o dosti dobrý čas.)
- Čas snímek-snímek RAW - 14,9 sekundy (Ať jsem dělal co jsem dělal, použil jsem všechny karty, které mám doma, formátoval je v počítači i fotoaparátu, snímání do RAWu (který má 15 MB) je ukrutně pomalé. Ukládání na kartu je neuvěřitelně zdlouhavé a nechápu, proč se data zaznamenávají rychlostí lehce přesahující 1 MB/s, když karta zvládá téměř desetinásobek.)
- Sekvenční snímání 1 fps - 1,0 fps (10 snímků za 9 sekund.)
- Sekvenční snímání 3 fps - 3,0 fps (20 snímků za 6,33 sekundy, ukládání dalších 10 sekund.)
- Sekvenční snímání 5 fps - 5,0 fps (20 snímků za 3,8 sekundy, ukládání 8 sekund.)
- Sekvenční snímání 10 fps - 9,75 fps (20 snímků za 1,95 sekundy, ukládání 9 sekund.)
- Sekvenční snímání 15 fps - 14,9 fps (30 snímků za 1,95 sekundy, ukládání 9 sekund.)
- Sekvenční snímání 30 fps - 29,9 fps (30 snímků za 0,97 sekundy, ukládání 11 sekund.)
- Sekvenční snímání 40 fps - 39,2 fps (30 snímků za 0,74 sekundy, ukládání 1 sekund.)
- Sekvenční snímání trvalé - 0,95 fps (13 snímků za 12,9 sekundy. V rozlišení 10 MPx není sekvenční snímání nikterak rychlé.)
- HDR režim - 7,6 sekundy
- Přezoomování - 2,6 sekundy
Casio EXILIM FH25 prokázal, že umí sekvenčně snímat skutečně velmi rychle (praxe za údaji výrobce v podstatě nezaostává), slušné časy jsou i mezi jednotlivými snímky, ale to pouze za předpokladu, že fotíte do JPEGu. Focení HDR snímků nebo nedej bože do RAWu je neuvěřitelně pomalé a zdržující. Stejně tak nepříjemně překvapí velmi dlouhý čas startu fotoaparátu.
Optický a digitální zoom
Objektiv fotoaparátu nabízí 20× optický zoom v rozsahu od velmi širokoúhlých 26 milimetrů po maximálních 520 mm.
Díky 26mm ohnisku je záběr velmi širokoúhlý, ostrost v rozích je poměrně dobrá (úplné rohy jsou sice neostré, ale plošně je tento problém docela nevýrazný). Chromatická aberace je slabší, bohužel fotoaparátu lze vytknout přespříliš silné odšumování, které zejména ve stínech způsobuje naprostou destrukci detailů. Můžete si stáhnout RAW snímek a podívat se, že šum je i při ISO 100 velmi silný.
Nejdelší ohnisko se projevilo o něco lépe. Přiblížení je znatelná a i míra detailů je už o něco lepší. Dole vlevo si můžete všimnout chromatické aberace.
Opět je vidět velmi široký úhel záběru. U málo výrazných ploch (např. tráva) je vidět opět velmi silné patlání obrazu, naopak více výrazné plochy (např. stromy) jsou odšumovány podstatně slaběji a mají tedy příjemnou kresbu. Snímek vykazuje chromatickou aberaci.
Přiblížení je díky 20× optickému zoomu výrazné. Bohužel kvalita snímků je podprůměrná. Ostrost je s výjimkou středu dosti slabá, rovněž je zde spousta chromatické aberace.
Maximálně lze využít 4× digitální zoom, který virtuálně prodlouží ohnisko na 2080 milimetrů. Pak je přiblížení skutečně neuvěřitelné. Pochopitelně to způsobuje silnou degradaci kvality obrazu, který není úplně nejostřejší ani v nejmenším rozlišení.
Protisvětlo
Tato kapitolka bude poněkud delší, a to zejména díky HDR režimu, který je zde veden pod názvem Osvětlení při vysoké rychlosti. Nejprve se podívejme na normální snímek v protisvětle.
Nelze si nevšimnout silných odlesků, které jsou na poměrně velké části snímků v protisvětle. V levém horním rohu je i chromatická aberace. Vytváření hvězdiček kolem světelných zdrojů je jednoduché, kupodivu k tomu nepotřebujete ani nejvyšší clonu jako v tomto případě.
Dynamický rozsah čipu není úplně nejvyšší. Krajina je expozičně docela dobrá, obloha se ale přepaluje.
V HDR režimu je krajina ještě světlejší, přičemž obloha se tolik nepřepaluje a má mnohem lepší kresbu než v předchozím případě. Toto je ukázka, kdy HDR fungovalo dobře. Menší úhel záběru je dán 9MPx rozlišením snímku místo standardních 10 megapixelů.
Krajina je velmi tmavá, lze si v ní všimnout rozmazané kresby, kterou má na svědomí neuvěřitelně (a zbytečně) silné odšumování.
HDR režim krajinu velmi příjemně prosvětlil, bohužel nechybí chromatická aberace. Lze si všimnout jednoho zajímavého efektu, který tento režim často způsobuje. Na přechodu mezi ztmavenými světly a prosvětlenými stíny je tmavší část prosvětlena méně, což výrazně zvyšuje kontrast. Působí to ale poněkud nepřirozeně. Zhruba v polovině případů to působí rušivě.
Zde to jde vidět velmi dobře. Zatímco spodní část stromu je prosvětlena, horní část je velmi tmavá a fotografie tak působí docela divně. Opět vidíte odlesky objektivu. Je zajímavé, že při poměrně vysoké citlivosti ISO 400 je zde šumu docela málo (resp. ne o mnoho více než u ISO 100).
Ve stínech je slabá kresba, kvůli citlivosti ISO 400 je šum velmi silný. Na tomto snímku si ale ukážeme zajímavý rozdíl mezi fotografií bez HDR režimu (tento snímek) a s ním (následující).
Složení snímků ze dvou, který byl každý exponován úplně jinak, může za určitých okolností vést k velmi zajímavým efektům.
expoziční čas 1/1250 s, clona F3,4, citlivost ISO 100, ohnisko 57 mm
Pokud vás zajímá, jak si HDR poradí s pohybem, pak vězte, že to není žádný zázrak. Občas se stane, že neudržíte ani statický snímek, ale to je spíše výjimkou. Můžete si všimnout, že předek lokomotivy je nestejně prosvětlený, uprostřed je jakoby světlý flek.
ohnisko 26 mm, clona F2,8
ohnisko 26 mm, clona F3,9
ohnisko 26 mm, clona F7,9
Na nejširším ohnisku je chromatická aberace dobře patrná, s vyššími clonami se situace sice trochu zlepšuje, ale stále v tomhle objektiv skutečně nevyniká.
ohnisko 57 mm, clona F3,4
ohnisko 57 mm, clona F5,4
ohnisko 57 mm, clona F7,7
Středně krátká ohniska se aberací také poněkud trápí, přiclonění trochu sníží barevný a jasový rozdíl.
ohnisko 128 mm, clona F4,2
ohnisko 128 mm, clona F7,5
Rovněž střední ohniska jsou postižena chromatickou aberací, zde spíše v modrožlutém spektru než fialovozeleném, které bylo patrné na širších ohniscích.
ohnisko 251 mm, clona F4,5
ohnisko 251 mm, clona F8
Středně dlouhá ohniska opět začínají nabírat spíše fialové kontury. Barevné rozdíly jsou menší, naopak jasové velmi výrazné, hrany jsou neostré a vypadá to, jako by zde fotoaparát snažil aberaci potlačovat.
ohnisko 520 mm, clona F5
ohnisko 520 mm, clona F8
Bohužel i na nejdelším ohnisku se chromatická aberace vyskytuje, a to asi nejvýrazněji.