Fujifilm FinePix F70EXR: šum nemá šanci

Dostali jsme pouze novinářské balení v bílé krabici, které kromě samotného fotoaparátu obsahovalo ještě poutko na ruku, Li-Ion akumulátor, nabíječku s přívodním kabelem a USB kabel. V klasickém balení ale dostanete ještě AV kabel, CD-ROM se softwarem, CD-ROM s plnou verzí manuálu, která doplňuje okleštěnou verzi toho papírového. Je škoda, že Fujifilm šetří na takových věcech, jako je papírový manuál.

O napájení se stará Li-Ion akumulátor NP-50 s nízkým napětím 3,6 V a průměrnou kapacitou 1000 mAh. Podle výrobce to má stačit na pořízení 230 snímků, což není mnoho. Testování může toto číslo potvrdit. Osobně jsem se pohyboval mezi 240 až 270 snímky, nicméně moje testování obecně není tolik náročné na spotřebu (častěji fotím série fotografií pro porovnání, tedy více snímků na jeden zátah). Reálná zátěž běžného uživatele se tedy bude pohybovat opravdu kolem těch 230 fotografií na jedno nabití baterie.

Stav baterie se ukazuje na grafu se třemi čárkami. Ty tam vydrží téměř po celou dobu a když klesnou na dvě, víte, že začíná být zle. Poměrně rychle ukazatel zčervená a klesne na jedinou čárku, což znamená zhruba posledních 20 až 30 snímků.

Fujifilm dodává ke svým fotoaparátům aplikaci FinePixViewer, která slouží k nahrávání snímků z fotoaparátu do PC. Umí i některé jednoduché editace snímků, ale opravdu toho moc není.

Po rychlém načtení snímků do počítače se zobrazí jejich přehled. Poklikáním je otevřete ve výchozím editoru obrázků (u většiny uživatelů např. v "Prohlížeči obrázků a faxů").

Editační možnosti jsou opravdu dost chudé. Na toto rozhodně využijte některé pokročilejší programy.

LCD displej se vyznačuje 2,7" úhlopříčkou s klasickým rozlišením 230.000 bodů, tj. 320×240 pixelů. Hledáček zde nenajdete. V levém horním rohu je ikonka fotografického režimu, pod ním signalizace blesku. Směrem doprava najdete měření expozice, sekvenční snímání a tichý režim. V pravém sloupci seshora můžete vidět počet volných snímků, ISO citlivost, rozlišení (poněkud nesrozumitelně zobrazeno - snadno zapomenete, že fotíte do nižšího rozlišení), optimalizaci dynamického rozsahu, simulaci filmu, vyvážení bílé a stav baterie.

Dole se pak ukazuje čas a clona (v režimu A a M). Jinak se zobrazují až po namáčknutí spouště. Na pravém snímku pak vidíte EXR AUTO režim. Ten si sám vybere i odpovídající režim EXR i scénický režim k tomu (např. krajinu nebo makro).

Fotoaparát nabízí v menu nastavení simulace filmu. Samotné menu pak vypadá jak na pravém snímku. Rozklikává se tlačítkem OK, případně šipkou doprava. Naopak potvrzování voleb je možno udělat stiskem doleva, tlačítkem OK i namáčknutím spouště.

Po stisku tlačítka "F" najede krátké menu, kde můžete nastavit ISO citlivost, rozlišení a simulaci filmu. Bohužel zrychlené menu zde nenajdete. V manuálním režimu nastavení expozice můžete expoziční hodnoty nastavovat směrovými tlačítky čtyřsměrného ovladače, fotoaparát zobrazuje míru pod(pře)expozice.

V EXR režimu můžete vše nechat na automatice, případně zvolit jeden ze tří speciálních módů ručně. Většinou to ale nebude potřeba, neboť automatika volí režimy docela inteligentně. Při otáčení kolečkem režimů se na displeji ukazuje animace, takže lze docela snadno najít ten správný režim i za úplné tmy.

Nabídka scénických režimů je doplněna o doprovodný obrázek a dosti stručný text. Na pravém snímku pak lze vidět menu technických nastavení fotoaparátu, které konečně není součástí toho fotografického, ale je řešeno zvlášť pod vlastní záložkou.

U videosekvencí je v horním pravém rohu doba, kterou lze natočit, směrem níže ještě vidíte rozlišení videosekvencí. V menu toho už ale moc nenastavíte.

Při prohlížení snímků se vpravo nahoře dozvíte číslo složky s číslem souboru, ISO citlivost, rozlišení, nastavení optimalizace dynamického rozsahu. Dole vlevo je ještě datum a čas pořízení, pod tím nastavení expozice. U videosekvence se dozvíte, že šipkou dolů můžete videosnímek přehrát.