Fujifilm FinePix HS10: ultrazoom roku?

Pro lepší posouzení kvalit či nekvalit přístroje předkládám ještě několik ilustračních snímků.

Široký úhel záběru překvapí dobrou ostrostí i v rozích, objektiv ale nemá právě nejostřejší kresbu. O ostrost se zde pak stará zpracování obrazu. Detaily bohužel nejsou úplně nejlepší, ale naštěstí nedochází až k tak silnému patlání, jak je dnes běžné. Při citlivosti ISO 100 nepříjemně překvapí poměrně velké množství jasového šumu v obloze. Můžete si stáhnout RAW soubor, případně i JPEG převedený z RAWu bez úprav (resp. s výchozími hodnotami RAW File Converteru). Tuto možnost volím pro ty, kteří nemají možnost otevřít RAW soubory z HS10. Tyto soubory totiž zatím nejsou téměř ničím podporovány.

Makro u HS10 nepatří k nejlepším, ale ostudu si také neudělá. Maximální zvětšení kolem hodnoty cca 0,8× získáte někde v rozsahu 120 až 190 milimetrů. Pozadí tak dokážete příjemně rozmazat, objektiv má v zaostřené části docela dobrou a přiměřeně ostrou kresbu.

Maximální ohnisko je tak výrazné, že jsem pro něj skoro nenašel využití a ilustrační snímky pro recenzi jsem musel fotit takřka "násilně". Ono těch cca 500 mm už opravdu v drtivé většině případů stačí a delší ohniska jen stěží využijete. Holt srnku jsem tentokrát v lese nepotkal :-( Ostatně ani udržení tohoto ohniska není žádná legrace. Při dostatku světla se citlivosti ISO 200 rozhodně nemusíte bát, šum zde v podstatě neexistuje.

Interiérové fotky při citlivosti ISO 400 nejsou nejhorší, v rámci své kategorie jde o docela dobrý výsledek. Se silnějším šumem i odšumováním musíte počítat, viděl jsem však i horší práci. Takže zde jde o průměr.

Zde jsem pro zachování ostrosti zvolil raději vyšší citlivost ISO 400, což umožnilo výrazně zkrátit čas a předejít rozmazání. Úroveň detailů je přiměřená, šum se projevuje lehce ustřelenými pixely. Na takto vysokou citlivost je výsledek docela dobrý. Opět si můžete stáhnout RAW i převedený JPEG.

Zde jsem využil režim Pro Low Light (P.Tm.Scény), který snímek s vyšší citlivostí vyfotil 4× a složil je do jedné méně roztřesené a odšuměné fotografie. Na citlivost ISO 800 je zde pak opravdu minimum šumu, nicméně ostrost je velmi nízká a některé části snímku jsou i tak roztřesené.

Další ze snímků maker, tentokrát se 173mm ohniskem. I zde jsem raději zvýšil citlivost, ale jen na ISO 200. Dosáhl jsem tak času 1/80 s, který se už jakž takž dal udržet i z ruky. Můžete si stáhnout i RAW snímek.

Další ze snímků, kde jsem využil nejdelší ohnisko. Chvilku mi trvalo, než jsem našel scénu, která by kompozičně vypadala dobře. Lehce zamračené počasí si vyžádalo vyšší citlivost ISO 400, aby mohl být zvolen adekvátně krátký čas. Snímek tedy není rozmazaný, ostrost je průměrná, ale úroveň detailů lze s ohledem na vyšší citlivost hodnotit jako dobrou.

Tuto scénu jsem fotil v lese se stativem. Díky tomu je ostrost dobrá i při takto dlouhém čase. Může váš však limitovat minimální ostřící vzdálenost, která je na nejdelším ohnisku zhruba 2 metry.

Střední citlivosti byly hned zajímavější. Kresba je ostřejší, detaily lepší a nebylo ani nutno zvyšovat citlivost. Snímek hodnotím jako dobrý.

Snímek jsem fotil z poměrně velké vzdálenosti, proto je motýl docela malý. Opět si lze všimnout, že u středních ohnisek objektiv kreslí poměrně ostře a detaily jsou docela dobré.

Fujifilm lze jistě hodně pochválit za tak enormní ohnisko, které HS10 nabízí. Nicméně to si s sebou nese i svá úskalí. Na tomto snímku je to vidět velmi dobře. Dlouhá vzdálenost a pár atmosférických vlivů se mohou projevit na silném optickém zkreslení obrazu. Za to ale nemůže fotoaparát, jen chci poukázat, že dlouhá ohniska na tento problém mohou všeobecně trpět a je dobré s tím počítat.

Tento snímek vznikl ve spolupráci s nedávno testovanou makropředsádkou Raynox DCR-150. Takové makro tedy přístrojem ve výchozím stavu nevyfotíte. Každopádně je vidět, že na rozdíl od mnoha jiných ultrazoomů můžete pomocí filtrů možnosti fotoaparátu dále rozšiřovat. Třeba takto.