Fujifilm S100FS: jde zrcadlovkám po krku
Uvedení fotoaparátu Fujifilm FinePix S100FS vyvolalo nebývalý rozruch. Tento "kompakt s EVF" totiž uvádí novou třídu fotoaparátů. Obsahuje velký 2/3" Super CCD HR čip s rozlišením 11 MPx a 14,3× násobný zoom. Dokáže se kvalitou fotek přiblížit zrcadlovkám?
Kapitoly článku:
Sférické zkreslení a vinětace
Nejširší ohnisko přináší klasické soudkovité zkreslení. Bohužel na rozdíl od většiny fotoaparátů, kde se objevuje zkreslení zejména na krajích fotografie, zde je viditelně zkreslený i prostředek. Na druhou stranu, kraje nejsou oproti prostředku o mnoho horší, a tak příliš výrazně neubíhají. Maximální ohnisko je pak prvotřídní, čáry jsou naprosto rovné, velmi dobrá práce.
 ohnisko 28 mm |
 ohnisko 400 mm |
Dále z první fotografie vidíte, že na nejširším ohnisku objektiv trpí na vinětaci, dle grafu je patrné, že zejména v pravém dolním rohu. Vinětace ale rychle klesá, do ohniska zhruba 80 mm je ještě trochu patrná, ale pak je objektiv s trochou nadsázky bez chyb. Žádné zkreslení, tmavé rohy nemáte šanci zpozorovat.
Digitální šum
S velkým očekáváním jsem přistupoval k testu digitálního šumu. S100FS totiž disponuje na kompakt poměrně velkým 2/3" Super CCD HR čipem. Už Super CCD HR technologie slibuje trochu lepší výsledky, velikost snímače pak také. Fujifilm použil rozlišení 11 megapixelů, což je poměrně mnoho. Oproti některým dnešním menším kompaktům, které mají na lehce menších čipech (1/1,63" až 1/1,8") rozlišení i 12 - 14,5 MPx, však jde o poměrně velké pixely. Jen pro představu, 2/3" čip má 2× větší plochu než 1/2,3" čip většiny 10MPx fotoaparátů. Dokonce je to o 34% větší plocha než u Canonu G9, který má ještě větší rozlišení. Naopak, oproti zrcadlovkám s APS-C čipy je to pouze 15,6% plochy, tedy téměř nic.
Oprávněně tedy lze předpokládat, že snímky s vyššími citlivostmi by měly být o trochu kvalitnější než u klasických kompaktů. Naopak lze jen těžko očekávat, že se šumem vyrovnají zrcadlovkám. Test proběhl tradičně na kompaktním disku s detailními písmeny a velkými odrazivými plochami pro studium barevného i jasového šumu.
testovací fotografie
 ISO 100 |
 ISO 200 |
 ISO 400 |
 ISO 800 |
 ISO 1600 |
 ISO 3200 |
 ISO 6400 |
 ISO 10000 |
Velmi dobrá práce. ISO 100 a ISO 200 jsou téměř bez šumu, a to jak jasového, tak barevného. Detaily jsou velmi dobré. Velmi podobně je na tom i ISO 400, které přidává mírnou zrnitost trochu narušující detaily. Nicméně pořád jde o perfektně použitelnou citlivost, což u ultrazoomů nebývá až tak pravidlem. Dokonce i ISO 800 si zachovává slušné detaily, rovné hrany jsou však již šumem trochu narušeny. Není to pro bezvadné fotografie, ale třeba pro fotografie ze zábavy na svatbě poslouží více než dobře.
Pro rodinné album by akceptovatelně vypadaly i některé fotografie s ISO 1600, nicméně většinou bych již tuto citlivost neriskoval. Ostatně, jak vidíte z fotografie kompaktního disku, šum začíná více narušovat detaily (zejména šedé písmo). K jeho cti však nutno říci, že pořád zachovává barvy. Osobně bych tedy raději nastavil maximálně ISO 800, to ještě je rozumné. ISO 3200 ve zvýšené míře začíná barevně šumět, rozpíjí písmena a mírně ztrácí barvy.
ISO 6400 je k dispozici pouze v rozlišení 6 megapixelů, očividně je tím trochu vyhlazováno, nemá detaily a barvy se také přesouvají někam, kam nemají. Totéž platí i o ISO 10000, které můžete využít pouze s rozlišením 3 megapixely.
Dále se podívejme na snímky bílé plochy, kde bude ještě patrnější míra barevného šumu.
 ISO 100 |
 ISO 200 |
 ISO 400 |
 ISO 800 |
 ISO 1600 |
 ISO 3200 |
 ISO 6400 |
 ISO 10000 |
Opět vidíte, že ISO 100 a ISO 200 přináší hladkou plochu s mírným barevným šumem. ISO 400 už začíná trochu zrnět, ale není to žádná tragédie. Horší je to už u ISO 800, která přináší výraznější šum jasový i barevný. Nicméně i přes vyšší jasový šum zde nejsou téměř patrné žádné výrazně tmavší či světlejší pixely. Díky tomu se dají ještě v rozumné míře použít odšumovací programy. U ISO 1600 bych to už nedoporučoval, míra jasově výraznějších pixelů je už větší a odšumění by obrázek spíše zhoršilo. ISO 3200 přináší kromě barevného šumu zejména spoustu opravdu tmavých pixelů rušících obraz. U citlivostí ISO 6400 a ISO 10000 jsou trochu rozmazanější.
Pohled na graf rovněž docela odpovídá pozorování. Do ISO 1600 rostou jasové rozdíly mezi sousedními pixely, u ISO 3200 se trochu překvapivě srovnávají. U vyšších citlivostí začíná šum klesat, což je dáno rozpitostí kresby.
Vyvážení bílé, barvy
Vyvážení bílé fungovalo u fotoaparátu výborně. Jak v interiéru, tak v exteriéru volilo barvy správně. Vidět to jde zejména na lidech, kteří ani v jednom případě nemají příliš bledou pokožku. K dispozici je rovněž manuální nastavení. Akorát zde v tomto testu bylo manuální nastavení trochu mimo s teplejšími odstíny.
 automatické |
 manuální |
 slunce |
 stín |
 denní zářivka - 1 |
 teplá bílá zářivka - 2 |
 studená bílá zářivka - 3 |
 umělé osvětlení (žárovka) |
Nejprve jsem se podíval, co s obrázkem udělají jednotlivá nastavení simulace filmu. Na tento režim je tady dokonce speciální volba na hlavním kolečku FSB - Film Simulation Bracketing. PROVIA má být jakési základní nastavení, Velvia pak se zvýrazněným jasem a ostrostí. Naopak Nižší (anglicky Soft) ladí fotografii do jemnějších tónů a portrét logicky nabízí zejména lepší podání pleťových barev.
 PROVIA |
 Velvia |
 Nižší |
 Portrét |
Nastavení barev se příliš na výsledné fotografii také neprojevuje. Čekal jsem trochu větší rozdíly, nicméně na nejvyšší sytost jsou fotografie poměrně živé. Naopak na nejnižší jsou barvy trochu mdlé, rovněž obloha je méně nevýrazná. Nechybí ani černobílý režim.
 Vysoká |
 Standard |
 Nízká |
 B&W |
Nastavení odstínu je trochu více výraznější. Zejména nejnižší varianta má vybledlé a nezajímavé barvy.
 Vyšší |
 Standard |
 Nižší |
|
Posledním zajímavým nastavením je doostřování. V režimu "Zdůrazní obrysy" jsou hrany krásně kontrastní, snímek má však logicky trochu více šumu. Standard se projevuje rozumnou mírou ostrosti, kdežto "Změkči obrysy" už spíše působí dojmem vypnuté stabilizace a mírným rozechvěním obrazu.
 Zdůrazní obrysy |
 Standard |
 Změkčí obrysy |
|
Měření rychlosti
Pokud nemáte ultrazoomy rádi z důvodu pomalého ostření a složitého ovládání, pak pro vás může být Fujifilm FinePix S100FS příjemnou změnou. Menu je sice pro Fujifilm poměrně obvyklé a některé položky těžko dohledatelné (fotograf by je čekal v nastavování pro focení a nikoli v technických nastaveních fotoaparátu), nicméně dá se v něm většina věcí nastavit docela dobře. Samotná rychlost prolézání je však dobrá, žádné zbytečné zdržování. Fotoaparát má rychlé odezvy, rychle nabíhá a ostření také není nejhorší. Připomínám, že při počítání snímkovací frekvence u sekvenčního snímání se zanedbává první snímek pořízený v čase 0,00 s. Jeho započítání do výsledků by výslednou frekvenci značně zkreslilo.
- První snímek - cca 2,6 sekundy (Fotoaparát nabíhá velmi rychle. Nejprve sice vypadá, že se nic neděje, vevnitř to trochu zachrastí, najednou se aktivuje LCD displej a můžete rovnou fotit. Spoušť stištěná do doby, než fotoaparát plně najede, však není registrována. Musíte počkat do doby, než je fotoaparát skutečně připraven fotit.)
- Snímek bez namáčknutí - cca 0,5 až 0,6 sekundy (Tato hodnota platí pro nejkratší ohnisko, kde je ostření skutečně velmi rychlé a focení pohotové. U ostření při maximálním ohnisku se ale výkon snižuje asi na 1 sekundu, což už není tak dobré. Úspěšnost je ale stále poměrně dobrá, i když občas se stane, že fotoaparát nezaostří. Občas si jakoby zapamatuje poslední ostření a při dalším focení na stejný objekt zaostří během několika málo desetin sekundy. Na nejdelším ohnisku v rychlosti a úspěšnosti ostření určitě překoná takové fotoaparáty jako Olympus SP-570UZ nebo Fujifilm FinePix S8100fd.)
- Snímek s namáčknutím - okamžité
- Přezoomování - neměřitelné (Protože zoomování zde probíhá točením kroužku na objektivu, záleží jen na tom, jak máte rychlou ruku.)
- Sekvenční snímání TOP 7 - 2,8 fps (7 snímků za 2,15 sekundy, s ukládáním na kartu 10 sekund. Velmi rychlé snímání v plné kvalitě (kolem 3 snímků za sekundu v plné kvalitě je velmi zajímavý výsledek), zobrazují se jen pořízené fotografie. Jen si musíte počkat, až se fotografie uloží na kartu. U mé 4GB SDHC karty Sandisk Ultra II to trvalo dalších necelých 8 sekund)
- Sekvenční snímání TOP RAW 3 - 3,9 fps (3 snímky za 0,5 sekundy, s ukládáním na SDHC kartu přesně 10 sekund.)
- Sekvenční snímání TOP 50 - 6,8 fps (50 snímků za 7,2 sekundy, s ukládáním na kartu 16,1 sekundy. Fotografie pořizuje v rozlišení 3 megapixelů opravdu velmi rychle.)
- Bracketing (Dynamic Range Bracketing, Film Simulation Bracketing, AE Bracketing) - 2,8 fps (3 snímky za cca 0,7 sekundy, s ukládáním 5 až 5,5 sekundy.)
- Sekvenční snímání LAST 7 - 2,9 fps (50 snímků za 16,8 sekundy, s ukládáním na kartu 25,5 sekundy. Snímek pořizuje v sledu maximálně 50 snímků fotografie do interní paměti, ale neukládá je. Až po uvolnění spouště ponechá posledních 7 fotografií, které uloží. Vhodné pokud nechcete zmeškat nějakou příležitost, dá se použít třeba pro blesky na obloze. Držíte spoušť fotoaparát fotí, ale nic neukládá, a až uvidíte blesk, jen uvolníte spoušť. Na jedné z posledních sedmi fotek určitě bude.)
- Sekvenční snímání LAST RAW 3 - 2,9 fps (50 snímků za 16,8 sekundy, s ukládáním na kartu 26 sekund. Totéž co předchozí, jen uloží také RAW soubory. Počet snímků je však snížen na 3.)
- Sekvenční snímání - 0,9 fps (34 snímků za 38,2 sekundy. Klasické sekvenční snímání. Fotoaparát však mezi snímky dokonce ostří a měří expozici. Přesto stihne pořídit téměř každou sekundu jednu fotografii.)
Výsledky jsou tedy velmi dobré. Až na trochu pomalejší ostření na nejdelším ohnisku (v rámci ultrazoomů však jde ještě o poměrně dobrý výsledek) nabízí vskutku velmi dobrý výkon a především dost rychlé sekvenční snímání. Navíc módů sekvenčního snímání je zde tolik, že si každý pro danou příležitost bez problémů vybere.
Optický a digitální zoom
Jako ultrazoom nabídne S100FS velký rozsah ohniskových vzdáleností. Začíná na širokoúhlých 28 milimetrech a končí až na 400 mm, což znamená 14,3× násobný zoom. To sice dnes není až tak mnoho, ale na nejdelších ohniscích stejně nepoznáte rozdíl. Fotografie pořízená na 300 mm a 400 mm vypadá téměř stejně.
expoziční čas 1/320 s, clona F4,5, citlivost ISO 100, ohnisko 28 mm, klikněte pro zvětšení
Úhel záběru je díky 28mm ohnisku velmi dobrý. Fotografie byla pořízena brzy ráno, slunce tedy nebylo ještě vysoko, a tak se na objektivu bohužel objevil malý flek. Větším zklamáním je chromatická aberace, která je na širokém ohnisku dost silná (viz fialové okraje střech, zelené a fialové okraje stínů plotu vpravo dole a mnoho dalšího).
expoziční čas 1/280 s, clona F5,3, citlivost ISO 400, ohnisko 400 mm, klikněte pro zvětšení
I přes použití citlivosti ISO 400 je výsledek pěkný. Kresba je poměrně detailní, šum ještě fotografii příliš nekazí. Aberace je patrná pouze na přechodu pro chodce. Fotoaparát zde odvedl docela dobrou práci.
expoziční čas 1/220 s, clona F5,3, citlivost ISO 200, ohnisko 400 mm + 2× digitální zoom, klikněte pro zvětšení
Dvojnásobný digitální zoom není mnoho a vůbec to nevadí. To je většinou taková rozumná hranice jeho použitelnosti a nutno uznat, že na této fotografii byste ani jeho zásah nepoznali. Fotografie má stále nerozpité detaily.
Protisvětlo
Fujifilm se chlubí u tohoto fotoaparátu širokým dynamickým rozsahem. Osobně bych tolika nadšením nehýřil, spíše je tak v průměru. Je však umožněno dynamický rozsah rozšířit, čemuž se budeme věnovat za chvíli.
expoziční čas 1/3300 s, clona F8, citlivost ISO 400, ohnisko 37 mm, klikněte pro zvětšení
Nyní si nevšímejte zvláštní perspektivy. Obloha je vykreslena poměrně dobře, slunce vytváří místní přepal, okolní krajina je spíše bez kresby. Zamrzí odlesky objektivu, které jsou kolem celého zdroje světla téměř po všech stranách, střídavě zelené a fialové. Na některých fotografiích to vypadá velmi efektně, většinou to však ruší. Fotografie v protisvětle mají odlesky bohužel poměrně často.
Fotoaparát nabízí také proměnlivé nastavení dynamického rozsahu. Ten můžete upravit sami, případně využít bracketing dynamického rozsahu jako v následujícím případě. Fotoaparát pořídí v těsném sledu za sebou tři fotografie s nastavením 100%, 200% a 400%.
 Dynamic Range 100% |
 Dynamic Range 200% |
 Dynamic Range 400% |
Po prvních pokusech jsem nechápal, k čemu je tato funkce dobrá, protože mezi fotografie skutečně nebyl téměř žádný rozdíl. Potíž je v tom, že jsem to zkoušel na nevhodných fotografiích, kde bylo hodně stínu a málo ostrého světla. Nastavení dynamického rozsahu očividně vůbec nezasahuje do tmavých oblastí, ale ztmavuje oblasti světlé (exponuje je s nižší citlivostí). Při snímání krajiny proti slunci se tak tato funkce opravdu začne jevit jako užitečná.
Dále se podívejme, jak si fotoaparát počíná s aberací. Fotografie na nejmenším ohnisku jsou 2× zvětšeny, snímky s největším ohniskem jsou ponechány bez úprav.
 ohnisko 28 mm, clona F2,8 |
 ohnisko 28 mm, clona F8 |
 ohnisko 400 mm, clona F5,3 |
 ohnisko 400 mm, clona F8 |
Naprosto největším problémem celého fotoaparátu je aberace. Celý fotoaparát je téměř dokonalý, ale aberace se občas objevuje i tam, kde byste ji nečekali. Výhodou je, že lze snímat i do formátu RAW a aberaci tak lze v některých speciálních softwarech potlačit. Na jednu stranu to má výhodu v tom, že se jedná o odstranitelnou vadu (rozmazané fotky malých kompaktů díky silné redukci šumu už nikdo nevylepší), nicméně se jedná o velmi protivnou vadu. Velká škoda.
Noční scéna
Na noční snímání je fotoaparát vybaven velmi dobře. Nabízí dobrou kvalitu fotografií i při vyšších citlivostech, k dispozici jsou rovněž manuální režimy, takže si můžete vyhrát, kolik jen chcete.
expoziční čas 30 s, clona F7,1, citlivost ISO 100, ohnisko 40 mm, klikněte pro zvětšení
Fotografie je krásně detailní a ostrá, jen je zkažena množstvím světlých bílých pixelů. Ty normálně neuvidíte, při bližším ohledání však začnou být patrné.
expoziční čas 4 s, clona F4,8, citlivost ISO 100, ohnisko 290 mm, klikněte pro zvětšení
Na citlivost ISO 100 je obraz krásně čistý. Po šumu téměř není památka, objevují se zde opět nezvyklé světlejší pixely. Není to poprvé, co tyto zajímavé artefakty vidím u fotoaparátu Fujifilm. Model S8100fd se jimi vyznačoval také. Není to nic, co by vyloženě rušilo, ale při detailním pohledu prostě jdou vidět.
expoziční čas 1/2 s, clona F4,6, citlivost ISO 1600, ohnisko 290 mm, klikněte pro zvětšení
Tentokrát už obraz není tak čistý. Šum je mnohem výraznější, ale dovolím si tvrdit, že jen málokterý kompakt by dokázal takto hezkou fotografii na ISO 1600. Ani světlé pixely zde nenajdete. Ty jsem nacházel zejména na fotografiích s expozičním časem 2 sekundy a více.
expoziční čas 1/9 s, clona F4,7, citlivost ISO 10000, ohnisko 248 mm klikněte pro zvětšení
Dovolte mi ještě jednu ukázkovou fotografii hasičů. Tato byla pořízena s citlivostí ISO 10000. No, upřímně řečeno, žádná sláva. Ale vzhledem k tomu, co obvykle fotoaparáty produkují už na ISO 3200, je to docela zajímavé.
Standardní scéna
Tuto dlouhou kapitolu zakončím fotografií standardní scény, tedy šenovských mlýnů. Šum je minimální, úroveň detailů velmi dobrá. Aberace zde sice je (svislé hrany trochu zelenají), ale není příliš rušivá.
expoziční čas 1/450 s, clona F5, citlivost ISO 100, ohnisko 50 mm, klikněte pro zvětšení
