Fujifilm X-E1: CSC tak trochu jinak

Na tuto kategorii fotoaparátů X-E1 nenabízí nějak přehnané množství ostřících režimů. V podstatě je tu jednorázové ostření AF-S, velmi slušně pracující průběžné ostření náhledu AF-C a manuální ostření MF. Sledování objektu ani průběžné doostřování po namáčknutí spouště tu není stejně jako detekce tváří. Manuální ostření je možné upravovat ostřícím kroužkem, který šel u 35mm objektivu trochu ztuha. Cítíte, jak motorek posouvá objektivem, což je trochu nepříjemné a pomalé. Stiskem kolečka na zádi přístroje můžete zvětšit náhled pro snazší zaostření, jeho otočením pak můžete náhled zvětšit ještě jednou.

Pokud jde o výběr ostřících bodů, v podstatě tu máte ruční výběr ze 49 bodů a automatický výběr. Ruční výběr je jednoduchý, spouští se stiskem tlačítka AF a konkrétní bod se vybere pomocí šipek. Pozor na tlačítko OK, které nelogicky nepotvrzuje zvolený bod, ale restartuje zobrazení na ten centrální. Velikost bodu můžete zvětšovat a zmenšovat. K dispozici by dále měla být automatika (multi), ale přišlo mi, že snad ani nikam jinam než na prostředek neumí ostřit. Preferujte výběrové ostření.

Pokud jde o rychlost a úspěšnost ostření, tak obojí je různorodé a hodně záleží na podmínkách. Nezřídka fotoaparát přeostřuje přes celý rozsah a působí pomalým dojmem, ve skutečnosti to často zvládá až podezřele rychle, zejména pokud je předostřeno. Hodnotit rychlost autofokusu je tak docela složité. Jednou si počkáte přes sekundu, jednou na skoro tutéž scénu tři desetinky sekundy. Úspěšnost ostření je v zásadě dobrá, hodně hladké plochy ale fotoaparátu nevoní. Při ostření na kratší vzdálenosti si také dejte pozor na to, abyste měli zapnuté makro. To samo o sobě neovlivňuje ostřící vzdálenosti, ale ovlivňuje úspěšnost - říká fotoaparátu, že hodně blízko je něco, na co chci zaostřit, tak ať to "kouká najít".

Jak již bylo řečeno v minulých kapitolách, režimy automatiky, priority clony, času a plného manuálu se na fotoaparátu volí vzájemnou kombinací clonového a časového kroužku. Pokud jsou všechny na automatice A, jde o režim programové expozice P. Pokud nějaký kroužek nastavíte na konkrétní hodnotu jde o prioritní režim. Jsou-li oba na konkrétní hodnotě (určité cloně a času), jde o manuální režim. Expoziční měření může být zónové, bodové nebo průměrové. Obecně počítejte spíše s podexpozicí, a tedy nutností korigovat expozici směrem nahoru. To platí zejména v zimě při sněhu nebo za zamračeného počasí. Ve dne funguje většinou bez problémů.

Expoziční časy mají rozsah od 1/4000 s do 30 sekundy, volí se na horním kolečku. Tam jsou 1EV kroky, nicméně menší 1/3EV kroky lze navolit pomocí šipek. Režim T vám pak nabídne časy od 1/4 sekundy až do 30 sekund. Nechybí ani bulb režim. Rozsah clon závisí na použitém objektivu, v případě 35mm F1,4 je to od F1,4 do F16. Clonová automatika mě překvapila tím, že moc ráda cloní až na maximum. Nosit si tak kupu fotek s F16 není nikterak neobvyklé. Kvůli počínající difrakci bych ale doporučoval spíše nižší clony.

Pokud jde o citlivosti, ty mají rozsah ISO 200 až ISO 6400 po 1/3EV krocích. K dispozici jsou i rozšiřující režimy L (100) a naopak směrem výše H (12800) a H (25600). Automatika dále nabídne pět režimů lišících se maximální volitelnou citlivostí od ISO 400 do ISO 6400. Rozsah vždy začíná na ISO 200. Korekce expozice má rozmezí od -2 EV do +2 EV. Máte tu i expoziční bracketing (3 snímky, rozdíly až 1 EV), ISO bracketing (také až s 1EV rozdíly), bracketing DR režimů pro rozšíření dynamického rozsahu a několik dalších bracketingů, které už s expozicí nesouvisí.