Fujifilm X-M1: našlapaná stylovka

Fujifilm X-M1 využívá klasického kontrastního ostření, zatímco některé vyšší modely řady X už disponují i fázovými detektory na senzoru. Samozřejmostí je automatika i manuál. Začnu nejprve manuálním ostřením. To se ovládá ostřícím kroužkem na objektivu, v případě XC 16-50mm modelu s tím nebyl žádný problém. Na obrazovce vidíte graf zaostřené vzdálenosti i rozsah hloubky ostrosti.

Stisknutím černého kolečka na zadní straně přístroje nahoře lze zvětšit náhled pro zaostření. V klasickém i zvětšeném náhledu je využita zajímavá forma focus peakingu. Místo barevných hran je obraz uměle výrazně přeostřován. Vypadá to sice jako hodně škaredá přeostřená retuš ve Photoshopu (zejména zvětšený náhled), ale neuvěřitelně dobře se podle toho ostří a upřímně řečeno, zvětšování náhledu budete potřebovat jen velmi zřídka.

Nyní se dostaneme k automatickému ostření. To má několik režimů. Jako první je tu automatický výběr ze 49 bodů. Nelze říci, že by automatika pracovala nějak obzvlášť dobře, preferuje ostření na střed. Při snímání krajinek raději ostří co nejvíce dozadu, pokud si má vybrat mezi objektem vepředu nebo vzadu, vybere si pozadí. Třetím režimem je průběžné ostření AF-C, které je schopné pracovat i za horšího světla, nicméně potřebuje k tomu i trochu výraznější kontrast. Posledním režimem je sledování, které se spouští stiskem tlačítka vlevo. Funguje i za horšího světla a je schopno pracovat i při zoomování. Chce to samozřejmě sledovat rozumně kontrastní předmět.

Úspěšnost ostření je dostatečná, nicméně doporučuji používat manuální výběr AF bodu, protože automatika výběru AF bodu si dost ráda vybere něco, nač ostřit nechcete a pak mohou být snímky neostré. Pokud jde o rychlost, fotoaparát není pomalý, ale o bleskurychlém ostření se rovněž nedá mluvit. Zaostření zabere většinou okolo 0,45 sekundy, což je přijatelný čas.

Fotoaparát podporuje automatiku, prioritu clony, času a plný manuál. Expozici lze měřit zónově, bodově a průměrově. V zimě se měření trochu hůře posuzuje. Na sněhu to rozhodně chce kladnou korekci, většinou tak okolo 0,7 EV, případně trochu více. V běžných podmínkách je to ale o něco lepší a buď se obejdete bez korekce nebo jen s mírnou kladnou korekcí. Trochu si musíte zvykat na to, že displej občas ukazuje náhled přeexponovaně a až po namáčknutí dostane správnou expozici (takovou, se kterou bude snímek vyfocen). Typicky pro Fujifilm ale expozice lítá sem a tam. Někdy se po namáčknutí snímek ztmaví jen minimálně a fotka vyjde přeexponovaně - na jedné scéně dokáže při každém namáčknutí naměřit dosti rozdílné časy (klidně v rozmezí 1 EV).

Nepříjemným překvapením pro mě byla také clonová automatika. V protisvětle lze s clonami až zbytečně moc nahoru, hodnoty F18 až F22 nejsou nic výjimečného. Funkce Lens Modulation Optimizer by sice měla snížit vliv difrakce, ale i tak je to dost zbytečné. Na druhou stranu u krajinářské fotografie naopak cloní velmi málo, často je clona plně otevřená místo toho, aby se pro rozumnou hloubku ostrosti clonilo někam k přibližně F8.

Expoziční časy mají rozsah od 1/4000 sekundy do 30 sekund. V bulb režimu překvapí velmi pěkným maximem 60 minut. Citlivosti mají rozmezí od ISO 200 do ISO 6400 po 1/3EV krocích. Pokud fotíte jen do JPEGu, je možné využít i rozšířené citlivosti ISO 100, 12800 a 25600. Hodně se mi líbí možnost konfigurace automatiky. Nejnižší citlivost lze nastavit od ISO 200 do ISO 6400 v 1/3EV krocích, maximální citlivost může být od ISO 400 do ISO 6400 v 1EV krocích. Navíc můžete nastavit expoziční čas, při kterém se začne navyšovat ISO citlivost. Osobně jsem si ji při testu nastavil na 1/40 sekundy tak, aby se částečně využila optická stabilizace, ale aby časy nebyly zase moc dlouhé. Rozmezí těchto hraničních časů lze nastavit od 1/4 do 1/125 sekundy. Fotoaparát potěší i tím, že automatická ISO citlivost je k dispozici i v režimu automatiky. Paráda.

Světelnost objektivu má tradiční rozsah od F3,5 až F5,6 dle zoomu. Jak je vidět, patří ve své třídě k těm méně světelným. Maximální clonou je v celém ohniskovém rozsahu F22. Clona je irisová a ovládaná z těla fotoaparátu. Přístroj podporuje korekce expozice od -2 EV do +2 EV, najdete tu i expoziční bracketing pro pořízení tří snímků s rozdíly až 1 EV. Vedle expozičního bracketingu tu najdete také bracketing filmových režimů, dynamického rozsahu (DR režimů) a ISO citlivosti.

Dále se podíváme na nabízené fotografické režimy.