HP Photosmart R707: Šikovný kompakt v nezvyklém balení
Možná se nebudeme příliš mýlit, když si zaprorokujeme, že Hewlet-Packard začne v oblasti digitálních fotoaparátů brzy šlapat na paty tradičním výrobcům z "Velké šestky". Pětimegový kompakt HP Photosmart R707 představuje dle nás úspěšný pokus o nalezení vlastní cesty při výrobě digitálů pro všechny.
Kapitoly článku:
Ovládání
Začněme shora: Dvoupolohová spoušť je místo tradičního kolečka designovaná jako ovál, namáčknutí jde velmi lehce, pro exponování musíme přitlačit celkem dost a rozhodně se nemůže stát, že bychom při zaostřování omylem exponovali. Daleko zajímavější je tlačítko umístěné hned vedle spouště, které je samostatnou spouští pro snímání videa. Jeho stlačením okamžitě přímo natáčíme, aniž bychom museli někde zvolit režim videa. U stylového fotoaparátu určeného k všestrannému pobavení majitele je to velmi šikovná a praktická možnost.
Další zajímavostí je kruhový volič režimů, respektive spíše jeho absence. Místo něj je na vrchní straně jediné tlačítko, jímž se režimy přepínají. Po týdnu “dovádění” s přístrojem jsme si položili otázku, proč toto řešení nevolí výrobci digitálů častěji. Na rozdíl od kruhového voliče zde nehrozí nechtěné nastavení “mezipolohy”, přepínání mezi režimy je svižné atd. Jediný zádrhel, jímž je nemožnost zjistit zvolený režim při vypnutém LCD, je zde vyřešen jednoduše: při změně režimu se ukáže jeho indikace i na “zhasnutém” displeji v podobě modré obrazovky s názvem a ikonou zvoleného režimu, nastavením rozlišení, blesku a počtu zbývajících snímků. Kruhový volič jistě má své výhody, ale je v podstatě dědictvím po kinofilmu a HPčku patří dík minimálně za snahu revidovat stereotypy.
Na přepínačí On-Off nic zajímavého není, proto se věnujme dalším prvkům: První v řadě nad displejem je tlačítko pro přímou změnu režimů zaostřování. Můžeme zvolit plný autofokus, zaostřování na blízké objekty-makro, manuální zaostření a jako skvělý bonus i režim Nekonečno. Právě rychlá volba “nekonečna” je to, co často krajinářům na kompaktech citelně chybí. I zde platí, že při zhasnutém LCD je volba indikována zobrazením modré obrazovky s příslušným symbolem a textem.
Manuální ostření samo probíhá pomocí šipek nahoru/dolů, sama ostřící stupnice je poměrně krátká a jsou zde označeny pouze krajní body nekonečno a makro. Nabízí se srovnání s manuálním ostřením např. na Canonu A60 (zde nám možná někdo vyčte, že srovnáváme nesrovnatelné), který má místo toho stupnice dvě (pro blízké a vzdálené objekty) a nechybí zde ukazatele některých vzdáleností v centimetrech a metrech. HPčkem se naproti tomu manuálně ostří výrazně rychleji a díky vyšší kvalitě LCD lépe vidíme, co vlastně zaostřujeme a můžeme tedy metrické značky snáze postrádat. Pokud je objekt příliš blízko, R707 se neskrývá za žádné červené čtverečky, ale rovnou napíše, že FOCUS TOO CLOSE.
Dalším tlačítkem se provádí volby nastavení blesku, na nichž je zajímavý jen speciální noční režim. Hned vedle se dostaneme k režimům snímání: jeden snímek, samospoušť, samospoušť na dva snímky (velmi užitečné) a kontinuální snímání – fotí, dokud je stisknutá spoušť.
Další skupinka dvou tlačítek má prozaickou funkci přepínat mezi režimem snímání a prohlížení pořízených snímků a videozáznamů. Pokud se bude nový majitel přístroje shánět po tlačítku pro zapnutí/vypnutí displeje, prozradíme mu, že to je právě další – na těle přístroje neoznačenou – funkcí obou těchto tlačítek. Další dvě tlačítka slouží ke sdílení a přímému tisku fotografií, to první je vlastně jen přímým přístupem do třetí obrazovky menu.
Menu
Tím jsme tedy otevřeli téma menu. Dostaneme se do něj pomocí tlačítka OK, které je uprostřed navigačních směrových šipek. Jako pozadí pod menu stále vidíme, na co se objektiv zrovna dívá, a to u kompaktů většinou oceňujeme (pokud to není na úkor čitelnosti, což zde není). Prvně se zmiňme o nápovědě, která zde v kontextové i samostatné podobě hraje velkou roli. V každé podstatnější volbě menu je samostatná položka HELPu, která na jedné i více obrazovkách vypíše, o co jde. Help je i samostatné záložka menu, která zahrnuje manuál, různé tipy a doporučení – třeba jak šetřit baterie atd., informace o dalším příslušenství k foťáku a podobně. Češtinu jazyková sada samozřejmě neobsahuje, ale to už dnes asi nikomu nepřekáží.
Další obecnou vlastností menu je možnost změnit volbu – například EV – přímo z první obrazovky menu, nebo vstoupit na samostanou záložku EV, kde uvidíme kromě samotného číselného vyjádření EV i jeho zobrazení na ose a zmíněný HELP. Kromě toho se na sponí části LCDčka objevuje stručná charakteristika každé volby, na kterou jsme právě zabrousili kurzorem. Teď by se mohlo zdát, že kam v menu zamíříme, tam nás obtěžují nějaké nechtěné rady. To ale není pravda, trvalá kontextová nápověda se decentně krčí dole a z volitelné nápovědy se dokonce i něco relevantního dozvíme. To v oblasti informačních technologií zatím není příliš zvykem .
Přibližme si stručně první a nejpoužívanější záložku menu, která slouží k nastavování vlasních fotografických voleb. Položky jsou zde následující: První je korekce expozice v úctyhodném rozsahu +/-3 EV. Další je rozlišení a komprese, umožňující nastavit cokoliv od 5Mpix do VGA se čtyřmi stupni komprimace. Pro větší pohodlí je zde několik přednastavených režimů a položka Custom, v níž můžete vybrat vlastní kombinaci. Pokud zvolítme minimální kompresi, kontextová nápověda upozorní na velikost výsledného snímku a položka rozlišení v menu zežloutne, abychom tuto skutečnost nepřehlédli.
Vyvážení bílé obsahuje klasické presety, automatiku a manuální nastavení – nic, co bychom nečekali. Další je citlivost v rozsahu ISO100 - ISO400 a samozřejmě automatika. Další v řadě je klasické měření AE – multisegmentové, středové a bodové, přičemž pod bodovým měřením si spíš musíme představit měření pomocí plošky á la Canon. Další je položka nazvaná Adaptive Lighting, což je v podstatě náš starý známý “digitální blesk”, tedy funkce, která automaticky zesvětlí tmavší místa scény a vyždímá ze stínů nějakou tu kresbu. Celý proces je ovšem softwarový, na expozici nemá žádný vliv, a proto se někdy na zesvětlených místech můžeme dočkat šumu nebo jiných nedostatků – alespoň o tom píšou v HELPu. To však nemění nic na tom, že jde o funkci užitečnou a inteligentně fungující. Při jejím použití však počítejme s předlouhým ukládáním pořízené fotografie. Další volby – color, saturation, sharpness, contrast – suplují de facto práci obrazového editoru a asi bychom doporučili je kromě nějakých mimořádných situací nechat nevyužité a úpravy tohoto typu provést raději v nějakém tom Photoshopu nebo podobném programu, kde máme nad jednotlivými parametry lepší kontrolu. AE bracketing umožňuje provést sérii tří snímků s odstupňovanou expozicí, a to ve třech variantách: +/- 0,3EV, +/-0,7EV a +/-1EV. Opět na kompakt celkem neobvyklá škála možností. Poslední položkou je možnost vložit do obrázku datum a čas. V kinofilmových dobách to mohlo mít svůj význam, dnes v době EXIFu se nabízí otázka, k čemu je to dobré. Ale někdy se to třeba může hodit.
V menu prohlížení fotogafií najdeme leccos nezvyklého. Prvním zjištěním je skutečnost, že obrázky lze prohlížet nejen normálně, ale i na pozadí zapnutého menu. V menu samotném pak najdete možnost přímo ve fotoparátu opravit červené oči. Přiznáme se, že jsme to nevyzkoušeli – nepodařilo se nám ani při vypnutém předblesku získat snímek, kde by blesk patřičně zapracoval na obrazu sítnice oka a vytvořil červenou. Dalším zajímavým prvkem je Image Advice, což je funkce, která nám v režimu prohlížení snímků neziště nabídne nějakou tu radu k pořízenému snímku. Kromě obligátního “tohle bez stativu neudržíte” nám napoví i jiné věci: pokud byl užitý maximální digitální zoom, dozvíme se, že tisknout tento snímek na víc než 9x13 je na dvě věci. Přístroj automaticky pozná snímek skupinky lidí pořízený s bleskem a doporučí zkontrolovat červené oči a případně je odstranit výše zmíněnou funkcí. Pozná též snímek nekorektně zaostřený a doporučí fotit znovu za lepšího světla, příp. se stativem, zaostřit pomocí hodně kontrastního objektu, využít namáčknutí, přisvícení AF atd., čili celkem solidní návod co s tím pro každého, kdo tyto základní poznatky zatím nevyčetl nebo nezaslechl jinde. Pozná přeexpozici a doporučí použití korekce EV.
Zajímavou poznámku jsme našli u jednoho makra: “Fotoaparát byl při snímání tohoto obrázku příliš horký. Digitální fotoaparáty, které jsou dlouho zapnuté, mohou při zvýšení teploty degradovat obrazovou kvalitu snímku. Pro nejlepší výsledky udržte fotoparát chladný tím, že budete častěji vypínat LCDčko.” Zde se na chvíli zastavíme. Tento fotoaparát skutečně znatelně “topí”, při delším provozu je skutečně znatelně víc zahřátý, než je dnes u kompaktů zvykem. Podle našich zkušeností se to nijak neprojevuje ani na kvalitě snímků (i když, jak jsme uvedli, v Helpu tvrdí něco jiného), ani ve výdrži akumulátorů. Přesto je to vlastnost, kterou je nutné zmínit. Velkým plusem v režimu prohlížení je možnost zvětšovat pořízený snímek tak dlouho, až se rozpadne na jednotlivé “pixlíky”.
Dalšími položkami v menu jsou Sdílení snímků a vlastní nastavení fotoaparátu, kde není celkem nic zajímavého.
Objektiv
Dostáváme se k objektivu. Jeho obrazové vlastnosti račte posoudit sami z testovacích fotografií. Zopakujeme tvrzení z úvodu recenze, totiž že je i na kompaktní poměry celkem malý, což se samozřejmě musí odrazit na množství světla vstupujícího do fotoaparátu. Clonu lze při nejkratším ohnisku nastavit v rozmezí f/2,8 - f/4,8, při nejdelším ohnisku je to f/4,9 - f/8,4. Rozsah zoomu je 39 - 117mm ekviv. V praxi je objektiv především tichý a rychlý, ve vytažené poloze projevuje mírnou vůli. LCD displej nepatří k největším, zobrazení je však výtečné a v rámci možností umožňuje i celkem dobře zaostřovat podle něj manuálně. Je podsvícený a disponuje rozlišením 119,548 pix.
Expozice
Při focení můžeme kromě tradičních scénických režimů použít nastavení My camera, což je vlastě uložené uživatelské nastavení. Ze “serióznějších” režimů zde najdeme prioritu clony, naopak nenajdeme prioritu času a plný manuál. Vzhledem k cílové skupině uživatelů nás to však nemusí mrzet. Skvělou schopností přístroje je panoráma, které lze složit z jednotlivých snímků a složené prohlédnout přímo ve fotoaparátu. Další příjemností je vestavěná 32MB interní paměť.
Začněme shora: Dvoupolohová spoušť je místo tradičního kolečka designovaná jako ovál, namáčknutí jde velmi lehce, pro exponování musíme přitlačit celkem dost a rozhodně se nemůže stát, že bychom při zaostřování omylem exponovali. Daleko zajímavější je tlačítko umístěné hned vedle spouště, které je samostatnou spouští pro snímání videa. Jeho stlačením okamžitě přímo natáčíme, aniž bychom museli někde zvolit režim videa. U stylového fotoaparátu určeného k všestrannému pobavení majitele je to velmi šikovná a praktická možnost.
Další zajímavostí je kruhový volič režimů, respektive spíše jeho absence. Místo něj je na vrchní straně jediné tlačítko, jímž se režimy přepínají. Po týdnu “dovádění” s přístrojem jsme si položili otázku, proč toto řešení nevolí výrobci digitálů častěji. Na rozdíl od kruhového voliče zde nehrozí nechtěné nastavení “mezipolohy”, přepínání mezi režimy je svižné atd. Jediný zádrhel, jímž je nemožnost zjistit zvolený režim při vypnutém LCD, je zde vyřešen jednoduše: při změně režimu se ukáže jeho indikace i na “zhasnutém” displeji v podobě modré obrazovky s názvem a ikonou zvoleného režimu, nastavením rozlišení, blesku a počtu zbývajících snímků. Kruhový volič jistě má své výhody, ale je v podstatě dědictvím po kinofilmu a HPčku patří dík minimálně za snahu revidovat stereotypy.
Na přepínačí On-Off nic zajímavého není, proto se věnujme dalším prvkům: První v řadě nad displejem je tlačítko pro přímou změnu režimů zaostřování. Můžeme zvolit plný autofokus, zaostřování na blízké objekty-makro, manuální zaostření a jako skvělý bonus i režim Nekonečno. Právě rychlá volba “nekonečna” je to, co často krajinářům na kompaktech citelně chybí. I zde platí, že při zhasnutém LCD je volba indikována zobrazením modré obrazovky s příslušným symbolem a textem.
Manuální ostření samo probíhá pomocí šipek nahoru/dolů, sama ostřící stupnice je poměrně krátká a jsou zde označeny pouze krajní body nekonečno a makro. Nabízí se srovnání s manuálním ostřením např. na Canonu A60 (zde nám možná někdo vyčte, že srovnáváme nesrovnatelné), který má místo toho stupnice dvě (pro blízké a vzdálené objekty) a nechybí zde ukazatele některých vzdáleností v centimetrech a metrech. HPčkem se naproti tomu manuálně ostří výrazně rychleji a díky vyšší kvalitě LCD lépe vidíme, co vlastně zaostřujeme a můžeme tedy metrické značky snáze postrádat. Pokud je objekt příliš blízko, R707 se neskrývá za žádné červené čtverečky, ale rovnou napíše, že FOCUS TOO CLOSE.
Dalším tlačítkem se provádí volby nastavení blesku, na nichž je zajímavý jen speciální noční režim. Hned vedle se dostaneme k režimům snímání: jeden snímek, samospoušť, samospoušť na dva snímky (velmi užitečné) a kontinuální snímání – fotí, dokud je stisknutá spoušť.
Další skupinka dvou tlačítek má prozaickou funkci přepínat mezi režimem snímání a prohlížení pořízených snímků a videozáznamů. Pokud se bude nový majitel přístroje shánět po tlačítku pro zapnutí/vypnutí displeje, prozradíme mu, že to je právě další – na těle přístroje neoznačenou – funkcí obou těchto tlačítek. Další dvě tlačítka slouží ke sdílení a přímému tisku fotografií, to první je vlastně jen přímým přístupem do třetí obrazovky menu.
Menu
Tím jsme tedy otevřeli téma menu. Dostaneme se do něj pomocí tlačítka OK, které je uprostřed navigačních směrových šipek. Jako pozadí pod menu stále vidíme, na co se objektiv zrovna dívá, a to u kompaktů většinou oceňujeme (pokud to není na úkor čitelnosti, což zde není). Prvně se zmiňme o nápovědě, která zde v kontextové i samostatné podobě hraje velkou roli. V každé podstatnější volbě menu je samostatná položka HELPu, která na jedné i více obrazovkách vypíše, o co jde. Help je i samostatné záložka menu, která zahrnuje manuál, různé tipy a doporučení – třeba jak šetřit baterie atd., informace o dalším příslušenství k foťáku a podobně. Češtinu jazyková sada samozřejmě neobsahuje, ale to už dnes asi nikomu nepřekáží.
Další obecnou vlastností menu je možnost změnit volbu – například EV – přímo z první obrazovky menu, nebo vstoupit na samostanou záložku EV, kde uvidíme kromě samotného číselného vyjádření EV i jeho zobrazení na ose a zmíněný HELP. Kromě toho se na sponí části LCDčka objevuje stručná charakteristika každé volby, na kterou jsme právě zabrousili kurzorem. Teď by se mohlo zdát, že kam v menu zamíříme, tam nás obtěžují nějaké nechtěné rady. To ale není pravda, trvalá kontextová nápověda se decentně krčí dole a z volitelné nápovědy se dokonce i něco relevantního dozvíme. To v oblasti informačních technologií zatím není příliš zvykem .
Přibližme si stručně první a nejpoužívanější záložku menu, která slouží k nastavování vlasních fotografických voleb. Položky jsou zde následující: První je korekce expozice v úctyhodném rozsahu +/-3 EV. Další je rozlišení a komprese, umožňující nastavit cokoliv od 5Mpix do VGA se čtyřmi stupni komprimace. Pro větší pohodlí je zde několik přednastavených režimů a položka Custom, v níž můžete vybrat vlastní kombinaci. Pokud zvolítme minimální kompresi, kontextová nápověda upozorní na velikost výsledného snímku a položka rozlišení v menu zežloutne, abychom tuto skutečnost nepřehlédli.
Vyvážení bílé obsahuje klasické presety, automatiku a manuální nastavení – nic, co bychom nečekali. Další je citlivost v rozsahu ISO100 - ISO400 a samozřejmě automatika. Další v řadě je klasické měření AE – multisegmentové, středové a bodové, přičemž pod bodovým měřením si spíš musíme představit měření pomocí plošky á la Canon. Další je položka nazvaná Adaptive Lighting, což je v podstatě náš starý známý “digitální blesk”, tedy funkce, která automaticky zesvětlí tmavší místa scény a vyždímá ze stínů nějakou tu kresbu. Celý proces je ovšem softwarový, na expozici nemá žádný vliv, a proto se někdy na zesvětlených místech můžeme dočkat šumu nebo jiných nedostatků – alespoň o tom píšou v HELPu. To však nemění nic na tom, že jde o funkci užitečnou a inteligentně fungující. Při jejím použití však počítejme s předlouhým ukládáním pořízené fotografie. Další volby – color, saturation, sharpness, contrast – suplují de facto práci obrazového editoru a asi bychom doporučili je kromě nějakých mimořádných situací nechat nevyužité a úpravy tohoto typu provést raději v nějakém tom Photoshopu nebo podobném programu, kde máme nad jednotlivými parametry lepší kontrolu. AE bracketing umožňuje provést sérii tří snímků s odstupňovanou expozicí, a to ve třech variantách: +/- 0,3EV, +/-0,7EV a +/-1EV. Opět na kompakt celkem neobvyklá škála možností. Poslední položkou je možnost vložit do obrázku datum a čas. V kinofilmových dobách to mohlo mít svůj význam, dnes v době EXIFu se nabízí otázka, k čemu je to dobré. Ale někdy se to třeba může hodit.
V menu prohlížení fotogafií najdeme leccos nezvyklého. Prvním zjištěním je skutečnost, že obrázky lze prohlížet nejen normálně, ale i na pozadí zapnutého menu. V menu samotném pak najdete možnost přímo ve fotoparátu opravit červené oči. Přiznáme se, že jsme to nevyzkoušeli – nepodařilo se nám ani při vypnutém předblesku získat snímek, kde by blesk patřičně zapracoval na obrazu sítnice oka a vytvořil červenou. Dalším zajímavým prvkem je Image Advice, což je funkce, která nám v režimu prohlížení snímků neziště nabídne nějakou tu radu k pořízenému snímku. Kromě obligátního “tohle bez stativu neudržíte” nám napoví i jiné věci: pokud byl užitý maximální digitální zoom, dozvíme se, že tisknout tento snímek na víc než 9x13 je na dvě věci. Přístroj automaticky pozná snímek skupinky lidí pořízený s bleskem a doporučí zkontrolovat červené oči a případně je odstranit výše zmíněnou funkcí. Pozná též snímek nekorektně zaostřený a doporučí fotit znovu za lepšího světla, příp. se stativem, zaostřit pomocí hodně kontrastního objektu, využít namáčknutí, přisvícení AF atd., čili celkem solidní návod co s tím pro každého, kdo tyto základní poznatky zatím nevyčetl nebo nezaslechl jinde. Pozná přeexpozici a doporučí použití korekce EV.
Zajímavou poznámku jsme našli u jednoho makra: “Fotoaparát byl při snímání tohoto obrázku příliš horký. Digitální fotoaparáty, které jsou dlouho zapnuté, mohou při zvýšení teploty degradovat obrazovou kvalitu snímku. Pro nejlepší výsledky udržte fotoparát chladný tím, že budete častěji vypínat LCDčko.” Zde se na chvíli zastavíme. Tento fotoaparát skutečně znatelně “topí”, při delším provozu je skutečně znatelně víc zahřátý, než je dnes u kompaktů zvykem. Podle našich zkušeností se to nijak neprojevuje ani na kvalitě snímků (i když, jak jsme uvedli, v Helpu tvrdí něco jiného), ani ve výdrži akumulátorů. Přesto je to vlastnost, kterou je nutné zmínit. Velkým plusem v režimu prohlížení je možnost zvětšovat pořízený snímek tak dlouho, až se rozpadne na jednotlivé “pixlíky”.
Dalšími položkami v menu jsou Sdílení snímků a vlastní nastavení fotoaparátu, kde není celkem nic zajímavého.
Objektiv
Dostáváme se k objektivu. Jeho obrazové vlastnosti račte posoudit sami z testovacích fotografií. Zopakujeme tvrzení z úvodu recenze, totiž že je i na kompaktní poměry celkem malý, což se samozřejmě musí odrazit na množství světla vstupujícího do fotoaparátu. Clonu lze při nejkratším ohnisku nastavit v rozmezí f/2,8 - f/4,8, při nejdelším ohnisku je to f/4,9 - f/8,4. Rozsah zoomu je 39 - 117mm ekviv. V praxi je objektiv především tichý a rychlý, ve vytažené poloze projevuje mírnou vůli. LCD displej nepatří k největším, zobrazení je však výtečné a v rámci možností umožňuje i celkem dobře zaostřovat podle něj manuálně. Je podsvícený a disponuje rozlišením 119,548 pix.
Expozice
Při focení můžeme kromě tradičních scénických režimů použít nastavení My camera, což je vlastě uložené uživatelské nastavení. Ze “serióznějších” režimů zde najdeme prioritu clony, naopak nenajdeme prioritu času a plný manuál. Vzhledem k cílové skupině uživatelů nás to však nemusí mrzet. Skvělou schopností přístroje je panoráma, které lze složit z jednotlivých snímků a složené prohlédnout přímo ve fotoaparátu. Další příjemností je vestavěná 32MB interní paměť.
