Kodak EasyShare DX 6440: Lassie se vrací
Čtyřmegovým fotoaparátem střední třídy se v loňském roce vrátil Kodak do zorného pole zájemců o lepší věci, než jsou "entry-level" fotoaparáty. O dojmy z DXka a o pár fotografií se s Vámi podělíme v této recenzi.
Kapitoly článku:
- Kodak EasyShare DX 6440: Lassie se vrací
- Ovládání a další popis
- Praktické zkušenosti
- Závěr
Koncepce a design
S návratem do středního segmentu to u Kodaku myslí vážně, a tak má nové DXko ve vínku kromě slušných fotografických parametrů také líbivý vzhled. Designéři vsadili na kombinaci lesklého a matného kovu, která se jistě zalíbí nejen strakám. Precizně dílensky zpracovaný kvádr se i díky členitému povrchu dobře drží a přes hladkou povrchovou úpravu v ruce neklouže.
Příjemnou a námi ceněnou vlastností je robustnost neboli pevnost v kombinaci s váhou a dojmem odolnosti těla přístroje. Excetricky umístěný objektiv zaujímá i s okružím téměř celou pravou stranu přístroje a též nápis na něm - Schneider-Kreuznach - dokazuje, že těžištěm přístroje má být především optika. Na levé straně vykukuje elegantní stříbrný grip.
Na horní hraně je jen spoušť a dvě tlačítka (blesk+samospoušť). Na zadní straně na nás čeká hledáček s dioptrickou korekcí, otočný volič režimů s joystickem uprostřed, tlačítka pro přímé mazání fotek a sdílení Z druhé strany displeje jsou tlačítka Menu a Review (Prohlížení snímků), pod spouští houpačka pro zoomovaní a to je vše.
Ovládání
Jak jste si všimli výše, chybí na těle přístroje samostatné tlačítko pro vypnutí/zapnutí LCDčka. Místo něj tuto funkci plní joystickové tlačítko, které pokud je zmáčknuto ve směru své osy, displej se vypne. U přístrojů jiných značek bývá střední poloha "kniplu" vyhrazena pro potvrzení volby (OK), a tak jsme si zpočátku dost často nechtěně vypínali displej.
Ovládání přístroje je snadné a přehledné, za přehlednost však na druhé straně platí daň v podobě absence přímého přístupu k nejpoužívanějším funkcím. Jinými slovy, až na zmíněnou prekérnost s displejem není ve funkcích přístroje nic, s čím by si kdokoliv neporadil napoprvé, po čase však mohou změny některých voleb lovením v menu připadat uživateli zdlouhavé.
Jinak není ovládání co vytknout a v režimu P/A/S (Program/Priorita clony/Priorita času), který pokročilejší uživatelé budou využívat nejčastěji, je nastavování veličin docela "handy". Slabou stránkou je podle nás naopak absence samostatného tlačítka pro zapnutí přístroje. Vypnutí je jednou z ikonek kruhového voliče, navíc ne krajní, kolečko občas zůstane mezi režimy a přístroj z toho bývá v rozpacích. Pro lepší představu o ovládání fotoaparátu přikládáme obrázky menu.
Objektiv
Optický zoom je čtyřnásobný v rozsahu 33 - 132 mm ekviv., při slušné světelnosti F2.2 - 4,8. Letos jednadevadesátiletá značka Schneider - Kreuznach bude možná známá těm, kteří pracovali nebo pracují s fotoparáty Pentacon a Praktica. Neznamená to však nutně, že objektiv je skutečně vyroben v Německu, protože dnes je značka objektivu v podstatě jen deklarací kvality. Jak je tomu v tomto konkrétním případě, nevíme.
V makro režimu je u tohoto kousku možná předmětová vzdálenost 10 - 60cm (W) a 25 - 80 (T). V normálním režimu je to min. 50 cm při širokoúhlém nastavení a 75 cm při "teleobjektivu".
První housle v kritice objektivů digitálních fototoaparátů hrají stížnosti na chromatickou vadu, a ani tento Němec není vyjímkou. Dokud však technologie neudělá skok vpřed, nezbude než se s tím smířit. Naopak vyzdvihneme rozjásané, zářivé barvy, které však působí přirozeně. Kresba je spíše měkčí. Objektivu to trochu kazí automatika, která se občas při fotografování venku vydá do nějakých podivných krajů, kde hnědá je fialová a tak dále - viz další stránka recenze. Není to žádná tragédie, pokud se to stane, stačí v editoru mírně ubrat modrou a vše se vrátí k normálu.
Ještě k ostření: Hybridní systém automatického ostření počítá údaje získané jednak TTL měřením, jednak externím čidlem a teprve z jejich kombinace určuje správné zaostření. Ostrost snímků můžeme bez rozpaků pochválit.
Obrazový snímač
V hlubinách přístroje se o zachytávání světla stará CCD snímač s fyzickým rozlišením 4,23 Mpix, (z nichž efektivně využitelných je zhruba 4Mpix), jehož úhlopříčka je 1/2,5". Citlivost od 100 do 200 ISO vybírá automat, manuálně se dostaneme až na 400 ISO, musíme ovšem počítat s šumem.
Takhle "zašumíme" při ISO400. Výřez v nativním rozlišení
Šum ovšem musíme vždy posuzovat nikoliv samostatně, ale v relaci s ostatními přístroji podobného typu, a tady můžeme říct, že jej má EasyShare DX 6440 v normě.
Expozice
Celá řada Kodaku nazvaná EasyShare se vyznačuje snahou po co nejpřívětivějším uživatelském rozhraní. Nepřekvapí tedy, že i u DX 6440 je důraz položen především na automatiku. Hrátkami s clonovou a časovou prioritou současně s korekcí expozice a ISO můžeme taktéž k očekávanému výsledku dojít, je to však cesta zdlouhavá. Dobré výsledky poskytuje automatika při focení v místnostech, k čemuž přispívá i vestavěný blesk, který je v rámci možností udělán podle našeho názoru velmi dobře, při focení lidí nevytváří "mrtvolnou" pokožku a bere i ohled na makro režim, když pro blízké objekty snižuje intenzitu blesku tak, aby nedocházelo ke vzniku přepálených míst.
Scénické režimy, které doplňují mód AE a clonovou a časovou prioritu, jsou klasické: Sport (krátý čas závěrky), Portrét (mírně rozostřené pozadí), Noc, Krajina a Zblízka (pro makro). Díky poloautomatice jsou možnosti přístroje poměrně široké, a tak nebudeme postrádat množství scénických režimů, jaké známe odjinud. Pokročilejší uživatel stejně raději ručně zvolí clonu nebo čas, než aby listoval v menu a přemýšlel, jestli má zvolit režim "Párty" nebo raději "Narozeniny", jak to bývá u přístrojů s mnoha kreativními režimy. Je škoda, že zde nenajdeme plně manuální režim. Přístroj by tak v sobě spojil nástroj pro víkendové i přemýšlivější fotografy.
Měření expozice je buď multisegmentové, celoplošné se zvýhodněným středem nebo bodové.
LCD a hledáček
Optický hledáček je vybaven korekcí dioptrií pro "brejlovce", je velmi jasný a vidíme v něm i rámeček a křížek autofokusu. Jen by mohl být větší. Zajímavý problém vyvstane při nočním focení, pokud se snažíme najít například Měsíc pomocí optického hledáčku: zelená signalizační dioda v jeho levé části přezáří oko a v hledáčku tak nic neuvidíme. To ovšem není specialita Kodaku a na jeho obranu nutno dodat, že konstruktéři asi nepočítají s nočním focením jinak než přes LCD.
1,8palcový LCD displej se 134 000 body pochválíme za rychlé překleslování a věrné podání barev, vytkneme mu naopak určitou zrnitost za šera. Pokud jej nevystavíme přímému slunci v poledne na náměstí, nebudou ani potíže s čitelností.
Co ještě zbývá
Tento Kodak nakrmíme SD/MMC kartou, pokud nám nebude stačit 16MB vestavěné paměti (což nebude). K fotoaparátu je samostatně dodáván i dock, který jsme bohužel neměli pro testování k dispozici. Přístroj je poháněn dvěma AA bateriemi, samozřejmě je lépe použít akumulátory.
Právě stran dobíjení poskytne přídavný dock další možnosti, kdo však má doma nabíječku AA akumulátorů, nemá co řešit. Spojení fotoaparátu přes USB s počítačem nám chodilo bez jakýchkoliv potíží, jen trochu déle trvalo, než počítač fotoaparát našel.
S návratem do středního segmentu to u Kodaku myslí vážně, a tak má nové DXko ve vínku kromě slušných fotografických parametrů také líbivý vzhled. Designéři vsadili na kombinaci lesklého a matného kovu, která se jistě zalíbí nejen strakám. Precizně dílensky zpracovaný kvádr se i díky členitému povrchu dobře drží a přes hladkou povrchovou úpravu v ruce neklouže.
Příjemnou a námi ceněnou vlastností je robustnost neboli pevnost v kombinaci s váhou a dojmem odolnosti těla přístroje. Excetricky umístěný objektiv zaujímá i s okružím téměř celou pravou stranu přístroje a též nápis na něm - Schneider-Kreuznach - dokazuje, že těžištěm přístroje má být především optika. Na levé straně vykukuje elegantní stříbrný grip.
Na horní hraně je jen spoušť a dvě tlačítka (blesk+samospoušť). Na zadní straně na nás čeká hledáček s dioptrickou korekcí, otočný volič režimů s joystickem uprostřed, tlačítka pro přímé mazání fotek a sdílení Z druhé strany displeje jsou tlačítka Menu a Review (Prohlížení snímků), pod spouští houpačka pro zoomovaní a to je vše.
Ovládání
Jak jste si všimli výše, chybí na těle přístroje samostatné tlačítko pro vypnutí/zapnutí LCDčka. Místo něj tuto funkci plní joystickové tlačítko, které pokud je zmáčknuto ve směru své osy, displej se vypne. U přístrojů jiných značek bývá střední poloha "kniplu" vyhrazena pro potvrzení volby (OK), a tak jsme si zpočátku dost často nechtěně vypínali displej.
Ovládání přístroje je snadné a přehledné, za přehlednost však na druhé straně platí daň v podobě absence přímého přístupu k nejpoužívanějším funkcím. Jinými slovy, až na zmíněnou prekérnost s displejem není ve funkcích přístroje nic, s čím by si kdokoliv neporadil napoprvé, po čase však mohou změny některých voleb lovením v menu připadat uživateli zdlouhavé.
Jinak není ovládání co vytknout a v režimu P/A/S (Program/Priorita clony/Priorita času), který pokročilejší uživatelé budou využívat nejčastěji, je nastavování veličin docela "handy". Slabou stránkou je podle nás naopak absence samostatného tlačítka pro zapnutí přístroje. Vypnutí je jednou z ikonek kruhového voliče, navíc ne krajní, kolečko občas zůstane mezi režimy a přístroj z toho bývá v rozpacích. Pro lepší představu o ovládání fotoaparátu přikládáme obrázky menu.
 Clonová priorita |  Automatický režim |
 Po namáčknutí |  Scénický režim |
 Menu snímání |  Menu prohlížení |
Objektiv
Optický zoom je čtyřnásobný v rozsahu 33 - 132 mm ekviv., při slušné světelnosti F2.2 - 4,8. Letos jednadevadesátiletá značka Schneider - Kreuznach bude možná známá těm, kteří pracovali nebo pracují s fotoparáty Pentacon a Praktica. Neznamená to však nutně, že objektiv je skutečně vyroben v Německu, protože dnes je značka objektivu v podstatě jen deklarací kvality. Jak je tomu v tomto konkrétním případě, nevíme.
V makro režimu je u tohoto kousku možná předmětová vzdálenost 10 - 60cm (W) a 25 - 80 (T). V normálním režimu je to min. 50 cm při širokoúhlém nastavení a 75 cm při "teleobjektivu".
První housle v kritice objektivů digitálních fototoaparátů hrají stížnosti na chromatickou vadu, a ani tento Němec není vyjímkou. Dokud však technologie neudělá skok vpřed, nezbude než se s tím smířit. Naopak vyzdvihneme rozjásané, zářivé barvy, které však působí přirozeně. Kresba je spíše měkčí. Objektivu to trochu kazí automatika, která se občas při fotografování venku vydá do nějakých podivných krajů, kde hnědá je fialová a tak dále - viz další stránka recenze. Není to žádná tragédie, pokud se to stane, stačí v editoru mírně ubrat modrou a vše se vrátí k normálu.
Ještě k ostření: Hybridní systém automatického ostření počítá údaje získané jednak TTL měřením, jednak externím čidlem a teprve z jejich kombinace určuje správné zaostření. Ostrost snímků můžeme bez rozpaků pochválit.
Obrazový snímač
V hlubinách přístroje se o zachytávání světla stará CCD snímač s fyzickým rozlišením 4,23 Mpix, (z nichž efektivně využitelných je zhruba 4Mpix), jehož úhlopříčka je 1/2,5". Citlivost od 100 do 200 ISO vybírá automat, manuálně se dostaneme až na 400 ISO, musíme ovšem počítat s šumem.
Takhle "zašumíme" při ISO400. Výřez v nativním rozlišení
Šum ovšem musíme vždy posuzovat nikoliv samostatně, ale v relaci s ostatními přístroji podobného typu, a tady můžeme říct, že jej má EasyShare DX 6440 v normě.
Expozice
Celá řada Kodaku nazvaná EasyShare se vyznačuje snahou po co nejpřívětivějším uživatelském rozhraní. Nepřekvapí tedy, že i u DX 6440 je důraz položen především na automatiku. Hrátkami s clonovou a časovou prioritou současně s korekcí expozice a ISO můžeme taktéž k očekávanému výsledku dojít, je to však cesta zdlouhavá. Dobré výsledky poskytuje automatika při focení v místnostech, k čemuž přispívá i vestavěný blesk, který je v rámci možností udělán podle našeho názoru velmi dobře, při focení lidí nevytváří "mrtvolnou" pokožku a bere i ohled na makro režim, když pro blízké objekty snižuje intenzitu blesku tak, aby nedocházelo ke vzniku přepálených míst.
Scénické režimy, které doplňují mód AE a clonovou a časovou prioritu, jsou klasické: Sport (krátý čas závěrky), Portrét (mírně rozostřené pozadí), Noc, Krajina a Zblízka (pro makro). Díky poloautomatice jsou možnosti přístroje poměrně široké, a tak nebudeme postrádat množství scénických režimů, jaké známe odjinud. Pokročilejší uživatel stejně raději ručně zvolí clonu nebo čas, než aby listoval v menu a přemýšlel, jestli má zvolit režim "Párty" nebo raději "Narozeniny", jak to bývá u přístrojů s mnoha kreativními režimy. Je škoda, že zde nenajdeme plně manuální režim. Přístroj by tak v sobě spojil nástroj pro víkendové i přemýšlivější fotografy.
Měření expozice je buď multisegmentové, celoplošné se zvýhodněným středem nebo bodové.
LCD a hledáček
Optický hledáček je vybaven korekcí dioptrií pro "brejlovce", je velmi jasný a vidíme v něm i rámeček a křížek autofokusu. Jen by mohl být větší. Zajímavý problém vyvstane při nočním focení, pokud se snažíme najít například Měsíc pomocí optického hledáčku: zelená signalizační dioda v jeho levé části přezáří oko a v hledáčku tak nic neuvidíme. To ovšem není specialita Kodaku a na jeho obranu nutno dodat, že konstruktéři asi nepočítají s nočním focením jinak než přes LCD.
1,8palcový LCD displej se 134 000 body pochválíme za rychlé překleslování a věrné podání barev, vytkneme mu naopak určitou zrnitost za šera. Pokud jej nevystavíme přímému slunci v poledne na náměstí, nebudou ani potíže s čitelností.
Co ještě zbývá
Tento Kodak nakrmíme SD/MMC kartou, pokud nám nebude stačit 16MB vestavěné paměti (což nebude). K fotoaparátu je samostatně dodáván i dock, který jsme bohužel neměli pro testování k dispozici. Přístroj je poháněn dvěma AA bateriemi, samozřejmě je lépe použít akumulátory.
Právě stran dobíjení poskytne přídavný dock další možnosti, kdo však má doma nabíječku AA akumulátorů, nemá co řešit. Spojení fotoaparátu přes USB s počítačem nám chodilo bez jakýchkoliv potíží, jen trochu déle trvalo, než počítač fotoaparát našel.
