Minolta DiMAGE Dual Scan III: Profík za amatérskou cenu!
20.6.2003, David Dvořák, recenze
Dnešní recenzi jsme připravili i pro ty fotografy, kteří zatím nevlastní digitální fotoaparát. Jak se tedy dostat do světa digitálních fotografií bez něj? Samozřejmě musíte splnit několik podmínek, jednou z nich je vlastnit klasický fotoaparát. Tou druhou je kinofilmový skener - a právě na jeden takový z výrobní linky firmy Minolta se podíváme.
Kapitoly článku:
A jak se skenerem zachází? Řekl bych, že skutečně velmi jednoduše - tedy pokud uživatel nestojí o nějaké zvláštní finesy (v tom případě by se totiž musel do manuálu začíst přece jenom o poznání pečlivěji). Pro základní jednoduché skenování je ale důležité vědět pouze to, kde skener zapnout :-). Samozřejmě je také nutné vložit do vodícího rámečku film (vejde se tam až šest políček) a správně jej zavést do skeneru. Ovšem s touto "operací" nebude mít problémy vůbec nikdo. Ještě bych podotknul, že celkem jsou k dispozici rámečky dva - na vlastní kinofilm (ať už pozitiv nebo negativ) a na diapozitivy umístěné v rámečku. Ty jsem ovšem nezkoušel.
Vkládání filmu do vodícího rámečku je snadné a problémy by mohli mít snad jen ti uživatelé, kteří mají své negativy srolovány do ruličky. Věřím však, že většina fotoamatérů má filmy uschovány v nějakém vhodném pořadači, takže se jim už vůbec nekroutí. (Nehledě na to, že častým "srolováváním" narušujeme negativ.) Pak je vkládání opravdu pohodové. Po uzavření rámečku jej vložíme do otvoru ve skeneru a spustíme potřebný software.
Pro prvotní skenování jsem si vybral jednodušší variantu, spočívající v použití utility Easy Scan. Ta uživatele provede celým procesem krok za krokem a přitom vpodstatě nepotřebujete nic vědět. Pro lepší představu si celý proces projdeme krok za krokem.
V první řadě je potřebné určit, zda skenujete negativ či pozitiv - navíc je volba rozdělena ještě na možnost barevného a černobílého snímku. Po označení správné volby (viz. obrázek) a potvrzení dalšího kroku dojde k naskenování náhledových snímků.
Ty se potom objeví v okénku Select frame to scan, kde provedete výběr snímku, který si přejete naskenovat. To ale není všechno. V této záložce můžete navíc snímky "rotovat", aby měl výsledný sken správnou orientaci (na obrázku je vidět, že jsem to u skenovaného snímku provedl). Tohle je ovšem samozřejmě jen malá třešnička na dortu, mnohem důležitější jsou dvě funkce označené jako Pixel Polish a Auto Dust Brush. První provádí barevnou korekci snímku (nutno podotknout, že docela dobře) a druhá potom automatické odstranění prachu a jiných "závadných" nečistot z výsledného skenu. Tahle funkce byla dříve k dispozici jen u vysoce profesionálních přístrojů, takže její zavedení i do této třídy skenerů je zcela jistě krok správným směrem.
Poslední možností nastavení je možnost zatrhnout políčko Adjust image - díky tomu dostaneme v dalším kroku možnost upravit jas, kontrast a saturaci snímku. Já jsem tuto možnost, jak je vidět z obrázku výše, ale nevyužil.
V poslední záložce jednoduchého průvodce skenováním zvolíme požadované rozlišení výsledného digitalizovaného snímku. Výběr je poměrně bohatý, deset možností není úplně nejmíň, takže myslím, že bude každý spokojen. Pro sledování snímků na počítači stačí XGA (neboli rozlišení 1024 x 768), pro další zpracování snímku záleží na velikosti výsledné fotografie. Maximální rozlišení 4032 x 2688 pixelů je velmi slušné a postačí na velmi velké formáty fotografie. Nicméně za kvalitu je třeba platit - v tomto případě paměťovým prostorem, protože výsledný snímek v nejvyšším rozlišení "zabere" zhruba 32 MB. Pro jeho zpracování je pak také potřeba mít dostatečně výkonný počítač (no, pokud jste stoicky klidní a máte nekonečnou míru trpělivosti, můžete použít i nějakou "starou plečku" :-).
Po výběru rozlišení pak není nic snazšího než spustit vlastní skenování. Software se vás ještě zeptá, kam, pod jakým názvem a v jakém formátu si přejete snímek uložit a ihned nato začne skenovat. Skenování je podle mě dostatečně rychlé, neboť při maximálním rozlišení je otázkou zhruba 40 vteřin. Přenos a ukládání snímku pak sice také zaberou nějakou dobu, ale i tak myslím, že celkově nějaké dvě minuty jsou více než skvělý čas. Při nižších rozlišeních je pak samozřejmě všechno otázkou vteřin. V porovnání se staršími modely kinofilmových skenerů si myslím, že na "domácí" použití je to více než postačující.
Ještě k formátu výsledného digitalizovaného snímku. K dispozici jsou jak ztrátové (JPEG), tak i bezztrátové metody komprese snímku (BMP, TIFF). Nejvyšší kvality dosáhneme použitím formátu tiff, nicméně jak už jsem psal výše - v maximálním rozlišení pak snímek spolkne 32 MB paměťového prostoru.
Vkládání filmu do vodícího rámečku je snadné a problémy by mohli mít snad jen ti uživatelé, kteří mají své negativy srolovány do ruličky. Věřím však, že většina fotoamatérů má filmy uschovány v nějakém vhodném pořadači, takže se jim už vůbec nekroutí. (Nehledě na to, že častým "srolováváním" narušujeme negativ.) Pak je vkládání opravdu pohodové. Po uzavření rámečku jej vložíme do otvoru ve skeneru a spustíme potřebný software.
Pro prvotní skenování jsem si vybral jednodušší variantu, spočívající v použití utility Easy Scan. Ta uživatele provede celým procesem krok za krokem a přitom vpodstatě nepotřebujete nic vědět. Pro lepší představu si celý proces projdeme krok za krokem.
V první řadě je potřebné určit, zda skenujete negativ či pozitiv - navíc je volba rozdělena ještě na možnost barevného a černobílého snímku. Po označení správné volby (viz. obrázek) a potvrzení dalšího kroku dojde k naskenování náhledových snímků.
 |
| Výběr typu filmu |
Ty se potom objeví v okénku Select frame to scan, kde provedete výběr snímku, který si přejete naskenovat. To ale není všechno. V této záložce můžete navíc snímky "rotovat", aby měl výsledný sken správnou orientaci (na obrázku je vidět, že jsem to u skenovaného snímku provedl). Tohle je ovšem samozřejmě jen malá třešnička na dortu, mnohem důležitější jsou dvě funkce označené jako Pixel Polish a Auto Dust Brush. První provádí barevnou korekci snímku (nutno podotknout, že docela dobře) a druhá potom automatické odstranění prachu a jiných "závadných" nečistot z výsledného skenu. Tahle funkce byla dříve k dispozici jen u vysoce profesionálních přístrojů, takže její zavedení i do této třídy skenerů je zcela jistě krok správným směrem.
 |
| Výběr fotografie ke skenování a upřesňující nastavení |
Poslední možností nastavení je možnost zatrhnout políčko Adjust image - díky tomu dostaneme v dalším kroku možnost upravit jas, kontrast a saturaci snímku. Já jsem tuto možnost, jak je vidět z obrázku výše, ale nevyužil.
V poslední záložce jednoduchého průvodce skenováním zvolíme požadované rozlišení výsledného digitalizovaného snímku. Výběr je poměrně bohatý, deset možností není úplně nejmíň, takže myslím, že bude každý spokojen. Pro sledování snímků na počítači stačí XGA (neboli rozlišení 1024 x 768), pro další zpracování snímku záleží na velikosti výsledné fotografie. Maximální rozlišení 4032 x 2688 pixelů je velmi slušné a postačí na velmi velké formáty fotografie. Nicméně za kvalitu je třeba platit - v tomto případě paměťovým prostorem, protože výsledný snímek v nejvyšším rozlišení "zabere" zhruba 32 MB. Pro jeho zpracování je pak také potřeba mít dostatečně výkonný počítač (no, pokud jste stoicky klidní a máte nekonečnou míru trpělivosti, můžete použít i nějakou "starou plečku" :-).
 |
| Volba výsledného rozlišení |
Po výběru rozlišení pak není nic snazšího než spustit vlastní skenování. Software se vás ještě zeptá, kam, pod jakým názvem a v jakém formátu si přejete snímek uložit a ihned nato začne skenovat. Skenování je podle mě dostatečně rychlé, neboť při maximálním rozlišení je otázkou zhruba 40 vteřin. Přenos a ukládání snímku pak sice také zaberou nějakou dobu, ale i tak myslím, že celkově nějaké dvě minuty jsou více než skvělý čas. Při nižších rozlišeních je pak samozřejmě všechno otázkou vteřin. V porovnání se staršími modely kinofilmových skenerů si myslím, že na "domácí" použití je to více než postačující.
 |
| Skenování |
Ještě k formátu výsledného digitalizovaného snímku. K dispozici jsou jak ztrátové (JPEG), tak i bezztrátové metody komprese snímku (BMP, TIFF). Nejvyšší kvality dosáhneme použitím formátu tiff, nicméně jak už jsem psal výše - v maximálním rozlišení pak snímek spolkne 32 MB paměťového prostoru.
