Nikon AF-S DX NIKKOR 18-140mm f/3.5-5.6G ED VR

Nyní se podíváme na kvalitu kresby uprostřed i v rozích. Začneme testy na vzdálenost v řádech desítek centimetrů.

18mm ohniskovou vzdálenost jsem nezkoušel, malé zvětšení objektivu to nedovolilo (testovací obrazec nevyplnil celou plochu fotografie a v rozích by tedy nebylo nic poznat). Proto jsem začal až na 27mm reálné ohniskové vzdálenosti. Ke středu nemám výhrady, rohy jsou na nízkých clonách při ostření na krátké vzdálenosti výrazně rozmazané a trpí i na vinětaci. S přicloněním se postupně ostrost zlepšuje a vinětace mizí. Snímky trápí také lehká chromatická aberace.

Na 40mm ohniskové vzdálenosti jsou rohy kapánek ostřejší, přesto je ale lze na nižších hodnotách clony stále hodnotit jako dost neostré. S přicloněním se zaostřují a proti širším ohniskovým vzdálenostem netrpí tolik na chromatickou aberaci.

60mm ohnisková vzdálenost má rohy v náznaku ostré, trpí však na duchy, kteří s přicloněním postupně mizí.

S dalším zazoomováním se situace opět trochu zlepšuje, rohy jsou zase o něco ostřejší. Vinětace je pořád docela výrazná.

I na maximálním zoomu trpí objektiv na výraznější vinětaci, která s přizoomováním postupně mizí. Vidíte však chromatickou aberaci. Dále se podíváme na snímky focené na větší vzdálenost (zhruba 25 až 30 metrů).

Střed je krásně ostrý a proti snímkům na krátkou vzdálenost zde vidíte, že objektiv je v běžném fotografickém životě schopen kreslit velmi ostře až do rohů, a to i při plně otevřené cloně. Jen musíte počítat s trochou chromatické aberace.

Ani na 30mm ohniskové vzdálenosti to vůbec není špatné. Rohy jsou poměrně ostré a není třeba ani nadměrně clonit.

U 52mm ohniskové vzdálenosti je to už o něco horší, tam už rohy vykazují mírnou neostrost.

U 85mm ohniskové vzdálenosti je střed v pořádku, rohy jsou o něco méně ostré, ale opět to není žádná tragédie.

Nejdelší ohnisková vzdálenost je na tom hůře, zde už rohy nemají moc ostrosti a naopak ukazují chromatickou aberaci.