Nikon AF-S DX NIKKOR 18-55mm f/3.5-5.6G VR II

Fotoaparát umí provádět korekce zkreslení objektivu, díky čemuž se dostanete na takřka neznatelné soudkovité zkreslení. U širokých ohniskových vzdálenosti jste na hodnotě +0,9 %, na nejdelší pak na +0,4 %. V RAWu ale uvidíte, že objektiv zkresluje docela dost, na nejširším úhlu záběru je to +5,6 %, což je dost. Naopak na maximálním zoomu je dokonce lepší než bez korekcí s hodnotou -0,1 %.

Objektiv má docela problémy s vinětací. Ta je u nízkých clon opravdu hodně výrazná, na nejširší ohniskové vzdálenosti dosahuje 1,4 EV, což je opravdu mnoho. Snímky pak stahují pozornost do prosvětleného prostředku, což na druhou stranu nemusí být vždy na škodu. Se zoomováním se situace trochu zlepšuje. Přiclonění pomáhá tuto vadu potlačit v podstatě pro praxi na neznatelné hodnoty.

Dále se budeme věnovat problematice chromatické aberace, tedy zda jsou kontrastní hrany vykreslené s barevným nádechem či nikoli.

U nízkých clon je na nejširší ohniskové vzdálenosti aberace dost výrazná, a to jak v JPEGu, tak i RAWu. S přicloněním v JPEGu znatelně klesá až takřka mizí úplně. RAW vykazuje nadále azurové a fialové či červené hrany na druhé straně, ale ostatně jak ukazují JPEGy, dají se relativně dobře softwarově potlačit.

U 24mm ohniskové vzdálenosti je vše velmi podobné, u nižších clon je však aberace trochu slabší a spíše přechází do jemných duchů.

S 34mm ohniskovou vzdáleností trpí objektiv spíše na duchy než na barevné změny. S nízkými clonami jsou duchové docela výrazní a hrany se jen lehce táhnou do barevných nádechů. U středních a vyšších clon tato vada téměř mizí.

S dalším prodloužení ohniskové vzdálenosti na reálných 46 mm (přepočtených 69 mm) chromatická aberace klesá a i duchové už nejsou tak výrazní.

Na maximálním zoomu chromatická aberace takřka neexistuje a zde není objektivu moc co vytýkat.