Nikon AF-S DX NIKKOR 55-200mm f/4-5.6G IF-ED VR

Na následujících snímcích se můžete podívat, jak dobře kreslí objektiv uprostřed a jak v rozích obrazu.

Začal jsem až u 68mm ohniskové vzdálenosti, protože teprve ta byla schopna vyfotit celý testovací obrazec. Dobře je vidět výrazná vinětace na nižších clonách. S přicloněním mizí a současně se lehce zlepšuje ostrost rohů. Tyto snímky byly foceny na vzdálenost zhruba jednoho metru.

I zde vidíte silnou vinětaci, která se s přicloněním postupně snižuje. Rohy jsou lehce neostré, s přicloněním se jejich ostrost pomalu zvyšuje. Snímky vykazují mírnou chromatickou aberaci.

Rovněž u 145mm ohniskové vzdálenost je vidět silnou vinětaci a méně ostré rohy u nízkých clon. Clonění lehce zlepšuje ostrost, výrazně snižuje vinětaci, má však jen velmi malý vliv na chromatickou aberaci.

Nejdelší ohnisková vzdálenost také ukazuje lehce sníženou ostrost rohů, chromatickou aberaci i vinětaci. Nyní se podíváme na snímky, které byly foceny na větší snímací vzdálenost (25-30 metrů).

Střed je v pořádku, rohy jsou slabší a je nutné hodně clonit, aby se o něco zlepšily. To už je ale zase náběh na difrakci (celoplošnou neostrost).

Na 75mm ohniskové vzdálenosti mohu chválit, střed je dostatečně ostrý a rohy jsou v pořádku už při plně otevřené cloně. Velmi dobrá práce.

Rovněž 110mm ohnisková vzdálenost je solidní, ostrost je celoplošně dobrá i s nízkými clonami.

Dokonce ani u 150mm ohniskové vzdálenosti nejsou žádné problémy a i při plně otevřené cloně jsou rohy velmi pěkné a ostré.

U maximálního zoomu je hlavní problém v přesném zaostření. Jsou zde projevy, které jsou spíše typické u pevných světelných objektivů, kdy objektiv při mírném rozostření na jednu stranu přináší neostrý obraz s červenofialovým laděním, na opačnou stranou ostřejší obraz s namodralou aurou a není zde vyloženě ten spávný bod zaostření (buď dostanete lehkou neostrost nebo duchy). Rohy by mohly být trochu ostřejší, ale nejsou vyloženě rozmazané.