Nikon Coolpix A300: makrodrobek

 

 

Výrobě malých levných kompaktů se ještě před pár lety věnovala více než desítka výrobců, dnes už to zůstalo jen na Canonu, Nikonu a částečně i Sony. Ostatní výrobci začínají svou nabídku zpravidla na pokročilých kapesních ultrazoomech nebo profi kompaktech. Coolpix A300 je zástupcem z té levnější, ale nikoli úplně nejlevnější kategorie. Má tedy velmi malé rozměry i hmotnost (119 gramů i s baterií a kartou), ale aby mohl aspoň trochu konkurovat smartphonům, přináší proti nim nemalý optický zoom. Ten je zde 8násobný.

Fotoaparát má pěknou červenou barvu, zpracování je solidní. Nic nevrže, neviklá se, vše je naprosto v pořádku. I držení je bezproblémové. Vzadu je místo pro palec a díky malé hmotnosti tak není třeba žádného gripu vepředu. Pokud je v ergonomii něco špatně, je to jednoznačně rychlost fotoaparátu a odezvy. Asi jsem už zhýčkaný novými přístroji, ale dovolím si tvrdit, že za přijatelně rychlý bych jej neoznačil ani před deseti lety, natož dnes. Téměř u každé operace jsou snad sekundové prodlevy a např. při zvětšení vyfoceného snímku si počkáte přes tři sekundy, než fotoaparát zareaguje.

Jak již bylo řečeno, k dispozici je tu objektiv s příjemným 8× optickým zoomem v rozsahu od velmi širokoúhlých 25 mm po maximálních 200 mm. Poněvadž fotoaparát přebral velikost těla malých kompaktů, které mívaly 3-4× zoom, ale nabízí zoom dvakrát tak velký, nepřekvapí špatná světelnost objektivu. Ta je dána hodnotami F3,7 na nejširší a F6,6 na nejdelší ohniskové vzdálenosti. Co bychom dnes dali za kdysi zatracované F2,8-5,9 objektivy.

Situaci nicméně zachraňuje optická stabilizace obrazu. Její účinek se ale těžko měřil. Kupodivu nebyl problém bez stabilizace pořizovat ostré snímky při 1/100 sekundy na 200mm ohniskové vzdálenosti, což je mnohem více, než by mělo být dosažitelné dle pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti. Se stabilizací jsem pak při obvyklém testu končil někde u 1/40 sekundy. Na přední straně vidíte ještě přisvětlovací diodu a blesk.

Na horní straně vidíte tlačítko pro zapnutí přístroje, které je dost malé a občas se může stát, že jej nedostatečně zmáčknete a přístroj se nezapne. Spoušť i páčka zoomu mají příjemný chod nebýt již výše zmíněných prodlev přístroje. Při zapnutí fotoaparátu zoomovací páčka poměrně dlouho nereaguje, spoušť rovněž může odmítat pracovat, pokud fotoaparát ještě něco "dodělává". Multitasking je fotoaparátu naprosto cizí.

Vzadu je malý 2,7" displej s dnes hodně nízkým rozlišením 230.000 bodů (320×240 RGB pixelů). Nepřekvapí tedy poněkud kostičkovaný obraz a nízké pozorovací úhly. Zespodu se invertují takřka všechny barvy, ze stran se pak invertují tmavé tóny, naopak seshora obraz displeje přechází do bílé plochy. Focení makra od země vyžaduje buď odhadnout to poslepu nebo si na tu zem... lehnout. Myslím, že tady se zbytečně moc šetřilo a trochu lepší displej by neuškodil.

Vpravo nahoře je tlačítko pro zahájení natáčení videa. Stejně jako u všeho, i zde jsou odezvy dosti dlouhé. Video se začne natáčet až za cca 2,3 sekundy od zmáčknutí, naopak po vypnutí natáčení se nahraje ještě zhruba 0,7 sekundy záznamu. Tlačítko SCENE vybírá mezi fotografickými a scénickými režimy. Je zde pochopitelně plná automatika, která při každém zapnutí dá automatiku blesku. Ten sice můžete vypnout, ale při každém dalším spuštění přístroje bude opět automatický (pokud vám toto vadí, zvolte druhý automatický režim, který si toto nastavení pamatuje). Vpravo je pak tlačítko pro spuštění režimu prohlížení vyfocených snímků.

Čtyřsměrný ovladač umožňuje nastavit blesk, korekci expozice, makro režim (zůstává aktivní i po vypnutí přístroje) a samospoušť (která se naopak vypíná po každém snímku, což je často hodně k vzteku). Prostředí tlačítko OK potvrzuje, případně umožní výběr pozice ostřícího bodu. Nakonec je tu ještě tlačítko pro vstup do hlavního menu a tlačítko pro mazání snímků. Na pravé straně si ještě můžete všimnout krytku USB portu. Přes ten můžete nabíjet baterii ve fotoaparátu. K dispozici je nabíjecí adaptér, USB kabelem je možné takto připojit fotoaparát i k počítači. Čemu ale nerozumím, je to, proč Nikon nepoužil klasické microUSB, které se používá i u mobilů. Takhle musíte tahat ještě speciální kabel pro fotoaparát. Sice USB kabel, jenže typů USB je mnoho. Proč ne zrovna ten, který používají všichni ostatní?

K napájení slouží maličká baterie EN-EL19 s napětím 3,7 V a kapacitou 700 mAh (2,6 Wh). Podporovány jsou pak karty SD, SDHC a SDXC. Vidíte zde také závit pro stativ.

K fotoaparátu dostanete poutko na ruku, baterii, nabíjecí adaptér a USB kabel.

Prvotní představení máme za sebou, nyní pojďme otestovat fotografické výkony přístroje.