Nikon Coolpix L100: lovec hmyzu

Jako správný automat Coolpix L100 nenabízí manuální ostření, ale pouze automatické. A ani zde nemáte moc na výběr. Fotoaparát v podstatě vždy ostří na střed, ve scénickém režimu Portrét ale využívá prioritu obličeje. Detekuje tedy obličej, rychlost i detekované úhly jsou průměrné. Je zde i detekce úsměvů, ale ta slouží pouze k zobrazení toho, jak moc se člověk směje, nikoli k pořízení snímku, až se dotyčná osoba usměje. V podskupině HI ISO režimů však naleznete režim Úsměv, ten už snímá při úsměvu osoby automaticky, a přitom nemusí házet šílené obličeje. Zde to funguje velmi dobře.

Fotograf má možnost pouze zapnout makro režim. Ten je v podstatě možno nechat zapnutý pořád, protože se jen zkrátí ostřící vzdálenosti, nicméně je pořád možno ostřit i na nekonečno. Jedinou negativní věcí je mírné prodloužení doby ostření.

Do ohniska 100 milimetrů ostří fotoaparát na oba režimy z poměrně krátkých vzdáleností. Pak to už v klasickém režimu strmě stoupá a na delší ohniska je potřeba být hodně daleko. Na nejkratším ohnisku stačí 9 cm, na nejdelším už kolem 140 cm. Při zapnutí makra se vzdálenosti trochu sníží, fotoaparát začíná zhruba na 7 centimetrech. Od ohniska cca 65 mm po 100 mm však můžete ostřit z pouhého půl centimetru. Fotoaparát tedy umožňuje být velmi blízko snímanému objektu a ještě k tomu použít dosti dlouhé ohnisko, které daný objekt významně přiblíží. Do ohniska cca 220 mm lze pak snímat zhruba ze vzdálenosti kolem 17 centimetrů, což je ideální. Na makro je Coolpix L100 mezi kompakty opravdu král.

Když si vzpomenu na Nikon Coolpix P80, pak musím říci, že mě rychlostí a úspěšností fotoaparát příjemně překvapil. Zejména v rychlosti je opravdu velmi dobrý, na ultrazoom až nezvykle rychlý. Solidní časy dosahuje i na dlouhém ohnisku, takže s rychlostí ostření skutečně problém není.

Co se týče úspěšnosti ostření, tak i zde je to trochu lepší než v minulosti. Na krátkém ohnisku ostří velmi dobře, u dlouhého ohniska vyžaduje trochu silnější kontrast nebo aspoň svislé linie. Když mu dodáte kontrastní scénu, nepotřebuje svislé linie, pokud mu dodáte nekontrastní linie, měly by být svislé. V horších světelných podmínkách, kde např. Coolpix P80 prostě neostří, nový L100 podává lepší výkony. Na krátkém ohnisku je to vcelku bez větších problémů, nicméně něco kontrastnějšího rozhodně není na škodu. Na dlouhém ohnisku už jsou problémy poměrně velké, ale s trochou štěstí a trpělivosti také zaostříte.

Jak již bylo řečeno, makro režim fotoaparátu opravdu svědčí. Můžete snímat s ohniskem 83 mm a ze vzdálenosti pouhých 0,5 centimetru. Zvětšení je tedy opravdu velmi velké (na kompakt).

Snímek je pořízen ze vzdálenosti necelé poloviny centimetru od přední čočky objektivu. Automatika zvolila vysokou citlivost ISO 800, snímek je pak zašuměný, nicméně vzhledem k tak vysoké citlivosti to ještě jde.

Jak vidíte z fotografie pravítka položeného na objímce objektivu, můžete fotit hodně zblízka a díky vysokému zvětšení jde pořídit snímek do nejmenších detailů. Už na této malé fotografii velmi dobře vidíte, že fotoaparát bude mít velké problémy s chromatickou aberací.

Poté co fotoaparát příjemně překvapil makrem a nepříjemně nutností používat alkalické baterie, přichystal si další nepříjemné překvapení. Tím je nastavování expozice. Výčet manuálních možností začíná a končí u korekce expozice. Víc nic. To, že fotoaparát nemá manuální režim a ani prioritní režimy by se ještě dalo pochopit. Ale nemáte zde ani možnost vybrat si typ měření expozice, prostě se jede celoplošně, a basta! A aby toho nebylo málo, nemůžete dokonce nastavit ani citlivost ISO! Nemáte tedy sebemenší šanci, jak korigovat šum snímku. Tedy vlastně jedna šance tu je. AUTO ISO volí citlivosti od ISO 80 po ISO 800 a AUTO HI ISO pak od ISO 720 po ISO 3200, v tomto případě jste rozlišením omezeni na maximálně 3 megapixely.

Výsledek je jasný. Protože už základní automatika pro nastavování ISO citlivosti může jít až na ISO 800, při trochu horších světelných podmínkách si odnesete zpravidla snímky s nejvyšší citlivostí, a tedy i poměrně velkým množstvím šumu. Jak vidíte na následujícím grafu, průběh světelnosti navíc není nikterak zázračný. Začíná na nepříliš příjemných F3,5, poměrně rychle stoupá a celou druhou polovinu ohniskového rozsahu se drží na maximální cloně F5,4. Clona je pouze dvoupolohová, na nejširším ohnisku F3,5 a F7,0, na nejdelším F5,4 a F10,8.

Expozici tedy můžete ovlivnit pouze její korekcí od -2 EV do +2 EV. Dobrá rada zní, udělejte to. Automatika při focení ve směru svitu slunce nebo ve stínu nastavuje expozici poměrně dobře. Nicméně v protisvětle nebo silném světle slunce ze strany má často tendenci snímky přepalovat. Nastavení -0,3 EV by mělo být základ, často se hodí -0,7 EV a myslím, že nejednou bude dobré přejít až na -1,0 EV. Odstraníte tím přepaly, snímky dostanou rozumný jas a především se výrazně zeslabí chyby objektivu, konkrétně tedy chromatická aberace.

I když zde byla již použita korekce -0,3 EV, jde vidět, jak je z pravé strany všude aberace. Na reálném snímku to vypadá ještě dobře, ale na LCD displeji jsou tyto aberace několikrát patrnější. Až jsem byl překvapen, jak v reálu snímek "dobře vypadá". Takže podexponovávat, i kdyby to mělo znamenat trochu tmavší snímky. Vytažení jasu dá lepší výsledek než spousta aberace okolo. Doufám, že nový firmware fotoaparátu už bude tento problém řešit.

Fotoaparát disponuje mechanickou stabilizací realizovanou posunem CCD čipu. Tu můžete pochopitelně i vypnout. Poněvadž fotoaparát neumožňuje nastavit ISO citlivost, musel jsem pro tentokrát nechávat všechno na automatice. Použil jsem tedy ohnisko 105 mm, čemuž odpovídá clona F4,7. Snímací vzdálenost byla zhruba 2,5 metru. Automatika nastavila citlivost ISO 800 a expoziční čas 1/7 sekundy, tedy podstatně kratší, než je v tomto testu zvykem. Výsledkem tak jsou poněkud ostřejší snímky.

Je vidět, že stabilizace má své opodstatnění a ostrosti snímku dost pomáhá. Je překvapivé, že i při citlivosti ISO 800 na snímku není mnoho šumu. V tomto fotoaparát mile překvapil.

Na fotoaparátu nenajdete žádné ovládací kolečko, neboť se jedná o plný automat, a ani by zde nebylo co na výběr. Motivové režimy se tedy skrývají pod tímto tlačítkem se zelenou ikonkou fotoaparátu.

To sice slouží k přepínání do fotografické režimu, ale pokud už v něm je, tak spouští nabídku motivových režimů, která čítá pouhopouhých pět položek.

Tento krátký výčet je doplněn o přehled scénických režimů.

Je trochu vidět, že první snímek jsem pořídil nakřivo, ale jinak se panoramata fotí vcelku příjemně. Zde pracuje na principu poloprůhledné scény z předchozího snímku, takže jen stačí najít místo, kde se aktuální scéna a předchozí překrývají a fotit.

Videosekvence jsou k dispozici pouze ve VGA rozlišení, tedy 640×480 pixelů při 30 snímcích za sekundu. Přestože má fotoaparát mechanickou stabilizaci, u videosekvencí lze použít pouze elektronickou. Stejně tak není k dispozici optický zoom, ale pouze digitální.

Kvalita videosekvencí je na VGA rozlišení spíše průměrná a fotoaparát má obrovské problémy s protisvětlem. Přicloňování je skokové, smear efekt velmi patrný a slunce v záběru rozbije celý obraz nejrůznějšími zrnitými fleky. K dispozici jsou tři kvality videosekvencí.

Pro vlastní posouzení kvality videosekvencí si můžete stáhnout 16sekundovou ukázku o velikosti 17 MB.

Na focení portrétů nabízí Coolpix L100 solidní rozsah ohnisek, takže lze fotit jak velké skupinky lidí na dlouhé ohnisko, tak i obličejové portréty s rozmazaným pozadím (v rámci možností přístroje). Nechybí detekce tváří, která funguje průměrně, ani detekce úsměvu, která pracuje překvapivě dobře.

Fotoaparát se snaží fotit ostře, jednotlivé vlasy jsou poměrně dobře viditelné. Velký problém má však s přepaly, na hodně osvětlených vlasech není žádná kresba, naopak na některých jde vidět aberaci. Trochu nepříjemně mě překvapil barevný šum na pokožce, protože v jiných oblastech snímku je šumu podstatně méně.

Delší ohnisko se zde projevilo na trochu rozmazanějším pozadí, velký rozdíl to ale pochopitelně není. Díky blesku byla zvolena nižší citlivost, ale bohužel i delší čas, takže přepaly zůstaly, ačkoli už v trochu menší míře. Šum ještě více klesl, ostrost jednotlivých vlasů mě velmi mile překvapila.

Blesk má celých pět možností nastavení a jak bylo na internetu jednou vtipně poznamenáno, je to asi nejkomplexnější nastavení, které fotoaparát nabízí. Je zde automatický režim, automatický režim s redukcí červených očí, vypnutý blesk, trvale zapnutý a slow synchro. Účinnost blesku se dá těžko posuzovat, protože jsem nemohl fotit na standardní citlivost ISO 100.