Nikon Coolpix L840: makroborec s 38x zoomem

 

 

Fotoaparát přišel v černé barvě, svým tvarem chce připomínat zrcadlovky a zahrát trochu na notu "profesionála". Je středně velký, možná vzhledem k 38× optickému zoomu bych řekl, že i trošku menší a lehčí, než bych čekal. Zpracování hodnotím jako solidní, fotoaparát je docela tuhý a rozhodně neurazí. Pochválit musím výborný pogumovaný grip, který neklouže a především je opravdu hodně velký.

Na přídi je velký objektiv Nikkor, nad ním mechanicky výklopný blesk a na těle ještě vidíte přisvětlovací diodu, která může fungovat jako signalizace samospouště.

U objektivu se mi nelíbila krytka. Ta má dlouhé "zoubky", takže je nutno pacičky stisknout docela dost, abyste se dokázali "vyháknout "ze závitu. Kvůli tomu ani není možné, abyste nechali objektiv vytlačit krytku ven, jak je možné u některých jiných ultrazoomů. Tady objektiv narazí do nepropustné "zdi", což by ještě nevadilo, kdyby se i ručně nesundávala tak těžko.

Objektiv Nikkor nabídne velmi slušný 38× optický zoom s optickým rozsahem 22,5 až 855 milimetrů. Světelnost s hodnotou F3,0 na nejširším úhlu záběru je relativně dobrá, bohužel F6,5 na maximálním zoomu je opravdu velmi špatná hodnota. Nikon to částečně zachraňuje účinnou optickou stabilizací, při focení pohybu už ale nedostatek světla nic nezachrání. To je bohužel pro většinou dnešních kompaktů a ultrazoomů typické.

Horní strana ukazuje poměrně dlouhý a hluboký grip. Objektiv je relativně široký, nad ním je pak rameno blesku a vzadu za ramenem jsou dva mikrofony pro stereo zvuk. Po stranách jsou vidět ouška na provlečení popruhu. Od blesku napravo je reproduktor, tlačítko pro Wi-Fi a směrem dopředu pak tlačítko pro zapnutí přístroje. Páčka zoomu má příjemný chod, je dvoupolohová, takže rychlost zoomování můžete ovlivnit silou naklopení páčky. Fotoaparát v pomalejším režimu zoomuje docela pomalu, dostat se na maximální zoom zabere dost času. Proto je třeba trochu více "zarvat" a poté už je rychlost v pořádku. K samotnému tlačítku spouště nemám výhrad, jakýkoli pocit pomalosti odezvy jde na vrub velmi pomalého ostření, což platí zejména u makra. To se dostáváme do doby deset let zpět.

Maximální zazoomování objektivu výrazně zvýší délku fotoaparátu. Dále tu vidíte gumovou krytku, pod kterou se skrývá několik konektorů.

Vrchní slouží k napájení přístroje, pod ním najdete HDMI a kombinovaný USB a A/V port.

Na levé straně je toho více. Nejprve tu vidíte ikonku Wi-Fi a NFC, dále mechanické tlačítko blesku (lze vyklopit i ve vypnutém stavu). Na objektivu jsou pak další dva ovládací prvky. První je páčka zoomu, která se ovládá podobně tak dobře jako horní páčka zoomu. Má příjemně jemný chod, dobrou odezvu, na rychlosti zoomování se ale nic nemění, odpovídá pomalejšímu režimu. Poslední tlačítko po stisknutí trochu odzoomuje, abyste mohli najít objekt a po puštění zase zpátky přizoomuje. Velmi užitečná věcička, má jen problém s tím, že se musí prát s pomalým ostřením. Fotíte např. ptáka na stromě, obraz je rozostřený, objektiv marně ostří a v rozmazaném obraze už vlastně ani nevíte, kam míříte. Zmáčknete tlačítko pro odzoomování, ale nic se neděje, protože se stále ještě marně ostří a tento proces prostě nelze přerušit (což vzhledem k tomu, že se ostří klidně několik sekund, je pěkně k vzteku). Takto musíte počkat, než se (nezřídka neúspěšně) doostří, což může trvat mnoho sekund a až pak je možné něco dělat.

Displej je výklopný, nabídne 3,0" úhlopříčku a typické rozlišení 921.000 bodů (640×480 RGB pixelů). Obraz je dostatečně ostrý, pozorovací úhly jsou velmi dobré, nicméně mi přijde, že při pohledu seshora displej táhne trochu do žlutozelena. Hledáček byste tu hledali marně, nicméně v této kategorii fotoaparátů jej zákazníci až tak moc nevyžadují, takže bych to za tak vážný prohřešek nepovažoval (kdyby tu byl, pravděpodobně by šlo jen o nějakou malou obrazovku s nízkým rozlišením, jak je zvykem).

Červené tlačítko slouží k nahrávání videa. Už jsme mluvili o pomalém zoomu, pomalém ostření, nyní můžeme mluvit o pomalém začátku nahrávání. Prodleva na stisknutí trvá 2 sekundy, což je hodně. Pokud jde o konec videa, tak tam se neuloží posledních pár desetinek sekundy (asi 0,2 sekundy). Místo PASM kolečka tu máte zelené tlačítko a fotografické režimy vybíráte přes menu přístroje. Vpravo je tlačítko prohlížení fotografií a bohužel mám pár výtek. Chápu, že fotoaparát cílí na laické uživatele, ale přesto si myslím, že aspoň nějaký jednoduchý režim, který by ukázal základní expoziční hodnoty, by tu být mohl. Za další, pokud se dokoukáte a chcete fotit, fotoaparátu to trvá moc dlouho, než se probere. Naměřeno zhruba 2,5 sekundy, kdy se nic neděje a čekáte, až fotoaparát bude znovu připraven k focení. Prostě pomalost je alfou a omegou tohoto přístroje.

Dále tu máme čtyřsměrný ovladač a zde budu naopak spíše chválit. Je rozumně vystouplý, dobře se ovládá, přestože jeden dva milimetry navíc v průměru by mu neuškodily. Směrem nahoru se volí blesk, vpravo je korekce expozice (plus úprava odstínu a sytosti), dole makro a vlevo samospoušť (nutno aktivovat po každém snímku). Prostřední tlačítko OK slouží jako potvrzovací, pokud ale máte zapnutý režim manuálního výběru AF bodu, spouští právě toto menu výběru. Dole je ještě tlačítko MENU pro vstup do hlavního menu (kde toho moc nenastavíte, je to opravdu fotoaparát pro nenáročné zákazníky, kteří chtějí jet především na automat) a tlačítko s ikonkou koše pro mazání snímků.

Závit pro stativ vypadá jako něco mezi kovem a plastem. Na kov vypadá moc plastově a na plast zase moc kovově. Pod gripem je velká krytka prostoru pro baterie a paměťovou kartu.

Fotoaparát je napájen čtveřicí AA baterií, což někdo může kvitovat s povděkem, někomu to může naopak vadit. Jisté je to, že výrobce slibuje nadprůměrnou výdrž a že díky tlaku baterií se krytka docela těžko zavírá. Fotoaparát podporuje karty SD, SDHC a SDXC.

V krabici najdete fotoaparát, popruh, krytku objektivu se šňůrkou, USB kabel, 4 alkalické AA baterie a ořezanou verzi manuálu.

Na displeji najdete většinu klasických ikonek, které byste čekali u kompaktu. Rozlišení a kvalitu snímků, fotografický režim, dole jsou pak expoziční hodnoty (až po namáčknutí spouště) a zbývající místo na kartě. Vpravo vidíte polohování AF bodu.

Po stisknutí zeleného tlačítka SCENE vyjede menu fotografických režimů, kde ten poslední je jakýmsi režimem P, tedy s možností aspoň nějakého zasahování do nastavení. Některé režimy lze dále rozklikávat do podrežimů.

Zde vidíte výběr samospouště, podobně se vybírá např. i makro a další vlastnosti na čtyřsměrném voliči. Při zobrazování fotografií máte k dispozici pouze celoplošný náhled, který je bohužel bez expozičních infomací.

Toto je pak klasické menu fotoaparátu. Jak sami vidíte, nastavení pro fotografie i videosekvence jsou poměrně omezená.

První dojmy z fotoaparátu máme za sebou, nyní můžeme v dalších kapitolách přejít k praktickým testům.