Nikon Coolpix L840: makroborec s 38x zoomem

Fotoaparát je vybaven tradičním 1/2,3" CMOS BSI senzorem s efektivním rozlišením 16 megapixelů. Data je možné ukládat jen do JPEGu, takže se v této kapitole podíváme pouze na tento formát.

Už i nejnižší citlivost ISO 125 není zrovna pěkná. Je zde vidět artefakty po odšumování, některé linie se třepí. Je vidět, že fotoaparát nedokázal vykreslit masku Mercedesu, zatímco mnoho jiných přístrojů to dokáže.

Citlivost ISO 200 nevypadá o mnoho hůře, je tu trochu více hrudek, ale jinak je to velmi podobné.

ISO 400 znovu více hrudkuje obraz, linie se ani tolik netřepí jako spíše vlní.

ISO 800 pokračuje v tomto trendu, obraz se spíše vlní, ztrácí také saturaci barev.

Při citlivosti ISO 1600 mizí detaily, téměř úplně zmizely barvy a obraz je posetý nepříjemnými hrudkami. Nepoužitelná citlivost.

ISO 3200 obraz zastírá jakýmsi závojem, detaily a barvy v podstatě neexistují. Jsou tu i nepochopitelné černé artefakty.

Nejvyšší citlivost ISO 6400 je už v podstatě jen změť šedivých hrudek s jemným barevným nádechem. Nyní se ještě podíváme na snímky zmenšené na standardizovaných 12 MPx pro vzájemnou porovnatelnost mezi recenzemi.

Zmenšené výřezy vypadají o něco lépe, zhruba do ISO 400 jsou výsledky akceptovatelné na tuto třídu přístrojů. Posléze se to už hodně rychle zhoršuje a maximální nouzově použitelnou citlivostí je tak ISO 800. Výše bych nechodil.

I zde jde vidět, že poměrně silné rozmývání detailů trápí fotoaparát i při nejnižší citlivosti. Od ISO 400 už začínají mizet méně výrazné detaily, ISO 800 přidává výraznější rozpíjení a snímky od ISO 1600 výše jsou nepoužitelné.

Při zmenšení rozlišení na standardizovaných 12 megapixelů vypadají snímky při per-pixel pohledu (1 pixel na snímku = 1 pixel na monitoru) o trochu lépe, nicméně i tak jde vidět, že skutečné rozlišení Nikonu Coolpix L840 má k fyzickým 16 megapixelům daleko.

Dále se podíváme na focení v protisvětle a na HDR technologii.

Po stránce objektivu slušná práce, v podstatě žádná chromatická aberace. O něco horší je to po stránce zpracování obrazu, kdy ve stínech dochází k silnému rozmývání. Odlesky objektivu vás budou trápit spíše na delších ohniskových vzdálenostech.

V obloze vznikl přepal, je tu vidět i slabší fialový odlesk uprostřed dole. Je slabý, ale plošně velký. Kresba v trávě v podstatě neexistuje.

Fotoaparát nabídne HDR pomocí multiexpozice. Jak už se ale táhne celou recenzí, ani zde tomu není jinak a opět je tu problém s rychlostí. Zpracování obrazu je u HDR velmi, velmi pomalé a jeden snímek si vyžádá zhruba 15 sekund, což je opravdu mnoho. Zmizel přepal v obloze, krajina je lépe prosvětlená, ale je poněkud mléčná a nevýrazná.

Toto je ukázka velkého dynamického rozsahu scény. Bílá střecha se přepaluje, ve stínech je slabší kresba, ale čekal jsem to horší.

HDR jasy poněkud srovnalo. Stíny mají více kresby, jsou i o něco detailnější, střecha autobusu se nepřepaluje. Bohužel musíte počítat s multiexpozičními artefakty (násobný obraz u pohybujících se objektů).