Nikon Coolpix P510: lovec rekordů

Otázkou je, jak moc silně je korigováno zkreslení objektivu. Protože však stejně nemáte šanci pracovat s RAWy, ale jen JPEGy, které jsou už korigovány, budou nás zajímat praktické výsledky a ty nejsou špatné. Na nejširším ohnisku je vidět mírné až střední sférické zkreslení (+1,4 %), u nejdelšího ohniska jsou pak linie v podstatě rovné (+0,1 %).

S vinětací nejsou výrazné problémy, trochu viditelná je na delších ohniscích zhruba od 300 milimetrů. Přiclonění tuto vadu snižuje, což se týká v podstatě všech ohnisek s výjimkou těch úplně nejdelších.

Na nejrůznějších ohniscích vyzkoušíme kresbu a optické vady objektivu. Začneme ostřením na krátké vzdálenosti.

Nejširší ohnisko má slušný střed, rohy jsou lehce méně kontrastní a chytají chromatickou aberaci.

Ohniska okolo 50 milimetrů tolik netrpí na chromatickou aberaci, rohy jsou poměrně ostré.

90mm ohnisko má rohy překvapivě ostré bez optických vad jako je vinětace nebo zkreslení. Dobrá práce.

V podstatě totéž se týká 170mm ohniska, nástup difrakce téměř nelze postřehnout.

Dokonce i 325mm ohnisko je na tom velmi pěkně, u vyšších clon jde vidět difrakci.

Nejdelší ohnisko už ale moc dobrý obraz nezvládá. Středová ostrost je sice dobrá, ale schází tu kontrast, rohy jsou neostré. U vyšších clon je obraz překvapivě ještě horší co do ostrosti v rozích (uprostřed se dá vliv difrakce pochopit). Podobný test provedeme i při ostření na větší vzdálenost.

Širokému ohnisku sice nechybí ani tolik ostrost, jako spíše kontrast. Rohy jsou méně výrazné a trpí na chromatickou aberaci.

35mm ohnisko je na tom o něco lépe, spodní hrana je ale viditelně postižena odšumováním (objektiv jako takový je očividně schopen poslat na čip docela slušný obraz).

U nižších clon jsou rohy lehce neostré, není to ale nic vážného. Mírné přiclonění kresbu příjemně vylepší.

100mm ohnisko předvádí solidní práci uprostřed i v rozích, a to i na poměrně nízkých clonách. Mírné přiclonění však nemusí uškodit.

Ani 170mm ohnisko na tom není špatně, je dobře prokresleno po celé ploše, u vyšších clon se začíná projevovat nástup difrakce.

325mm ohnisko předvádí dobrou práci, kresba je dostatečně detailní. Rohy na tom nejsou špatně.

Tady už začíná mít objektiv problémy. Prostředek je ještě slušný, ale směrem k rohům ostrost značně klesá. Ani přiclonění nepomůže.

Nejdelší ohnisko je na tom vcelku dobře, rohy ztrácí trochu ostrosti a překvapivě jsou opět méně ostré po přiclonění.

V této kapitole se podíváme na úroveň chromatické aberace, která bývá u ultrazoomů často problémem.

Na nejširším ohnisku je aberace viditelná, má modrofialové barevné ladění.

U 43mm ohniska je aberace o něco nižší, větve chytají namodralý nádech, ale nemají vyloženě modré kontury.

Ohniska kolem 70 milimetrů opět vykazuje modrání tenkých linií, dá se to přežít.

U ohnisek okolo 135 milimetrů dochází spíše jen k blednutí hran, barevně je snímek v pořádku.

300mm ohnisko opět přináší spíše blednutí než barevné odchylky. Ty jsou jen mírné.

Nejdelší ohnisko je na tom už o něco hůře, zde se začínají vyskytovat jasně modré hrany.