Nikon Coolpix S8200: kapesní mikroskop

Snímací čip ve fotoaparátu má tradiční 1/2,3" úhlopříčku a velmi vysoké rozlišení 16 megapixelů. Pixelová hustota je tedy velmi vysoká, což může znamenat vysoký šum. Na to se podíváme na následujících snímcích.

Nejnižší citlivost ISO 100 ukazuje minimální barevný šum. Detaily jsou solidní, ale můžete si všimnout příliš agresivního doostřování spolu s třepícími se liniemi.

Citlivost ISO 200 trochu více třepí linie, ale jinak je podobná předchozí citlivosti.

ISO 400 začíná lehce ztrácet barvy, linie se výrazněji třepí.

Citlivost ISO 800 přináší větší rozmytí obrazu. S multiexpozicí jsou linie podstatně hladší, ostrost je ale trošku slabší a klesá i barevnost.

ISO 1600 hodně hrudkuje obraz, barevnost znovu klesá. S touto citlivostí už moc kvalitní obraz opravdu nepořídíte.

Nejvyšší citlivost snižuje saturaci barev, rovněž ostrost je dost špatná a linie jsou celé rozbité. Podrobněji se podíváme také na zachování detailů.

Už při nejnižší citlivosti je rozmývání obrazu dost silné a to bohužel patří i pro doostřování. S vyššími citlivostmi začíná obraz výrazněji hrudkovatět. Multiexpozice trochu zvýrazňuje detaily, ale v zásadě obraz není o mnoho lepší.

V protisvětle dostane zabrat snímací čip i objektiv. Fotoaparát nabízí technologii D-Lighting pro rozšíření dynamického rozsahu již vyfocených snímků (v podstatě jen úprava jasů), najdete zde však i hardwarové HDR se třemi stupni výkonu.

Objektiv vytváří silné červené odlesky kolem zdroje světla, v ploše snímku už prakticky nejsou. Chromatická aberace je velmi silně odstraňována, takže ve výsledku je téměř nepostřehnutelná. Pokud by ji fotoaparát neodstraňoval, byla by enormní.

Zde se už odlesky dostávají více do plochy obrazu a nejsou jen kolem světelného zdroje. Dynamický rozsah je poměrně slabý, v obloze i ve stínech je vysoké množství šumu.

S technologií D-Lighting jsou stíny trochu prosvětleny, což pomůže při tisku na malý formát nebo prohlížení v malých rozlišeních. Při bližším prohlédnutí totiž uvidíte ještě větší množství šumu a roztřepenou kresbu.

Kresba krajiny je v pořádku, obloha se přepaluje a větvičky hodně modrají. Výsledný dojem není nejlepší.

K dispozici je ale hardwarové HDR se třemi stupni výkonu. Zde byl zapnut ten nejvyšší a snímku to částečně prospělo i uškodilo. Obloha není přepálená, stromy nepůsobí tak namodrale, ale zase jsou moc světlé a vytváří občas dosti roztodivné kontury. Nejvyšší stupeň je vhodný pro "umělecké" efekty, které rozhodně nebudete tisknout na nějaký velký formát.

I tedy se obloha nepříjemně přepaluje, ale to je dáno extrémně náročnou scénou (v JPEGu s tím měla problém i full frame zrcadlovka). Krajina je postižena odšumováním.

Pokud to nebudete s HDR nějak výrazně přehánět, dokáže podstatně lépe srovnat jasy za cenu některých přeostřených linií a slabších barev.