Nikon D5200: základ na steroidech

Nový Nikon D5200 nahrazuje starší, velmi dobrý a velmi úspěšný model D5100. Oproti němu přichází s rozlišením zvýšeným na 24 megapixelů podobně jako u nedávno testovaného modelu D3200, na rozdíl od něj ale nemá snímač Sony, ale jiný snímač od Toshiby. Fotoaparát nově dostal zaostřovací systém se 39 ostřícími body, z toho je 9 křížových (pro představu, D5100 měla 11 bodů a jediný křížový), lepší je i systém měření expozice, procesor EXPEED 3, sekvenční snímání povyskočilo ze 4 na 5 fps. Kreativní zájemce může potěšit i vícenásobná expozice nebo intervalové snímání (jeho rozsahy najdete v technických údajích dole). Do testu jsme dostali objektiv AF-S Nikkor 18-55mm F3,5-5,6G VR, vyzkoušeli jsme ale také AF-S Nikkor 24-85mm F3,5-4,5G ED VR, který nám ukáže, co vše vlastně dokáže nový 24MPx snímač vykreslit.

Když jsem poprvé vybalil Nikon D5200 z krabice, doslova jsem viděl předchozí model D3200. Oba přístroje si jsou hodně podobné velikostí a tvarem, po chvíli se ale dojem začal značně zlepšovat. Plast mi přijde být poněkud tvrdší, celá zrcadlovka působí bytelnějším dojmem plastového "tanku", vzadu si všimnete velkého polohovacího displeje. Ergonomie držení podobně jako u D3200 trochu trpí vzhledem k malé výšce přístroje i gripu, nějaký milimetr navíc tu ale najdete a malíček už přeci jen nebyl přesně na hraně gripu, ale už na něm, byť ne celou plochou. Toto ale samozřejmě záleží na velikosti vaší ruky. Další příznivý dojem zažijete při pohledu do hledáčku. Je sice velmi malý a typický low-endový, ale jak na vás začne blikat 39 AF bodů, hned budete mít pocit, že nedržíte v ruce fotoaparát nejnižší cenové kategorie.

V galerii ilustračních snímků uvidíte i několik fotografií pořízených s objektivem AF-S Nikkor 24-85mm f/3.5-4.5G ED VR, který nám poslouží k ilustraci toho, co dokáže 24MPx snímač s lepším objektivem, než je základní "seťák". Všechny ostatní snímky v recenzi ale budou pořízené se základním 18-55mm VR objektivem.

Nikon D5200 má za bajonetem nový 24MPx snímač APS-C velikosti od Toshiby. Z tohoto pohledu napravo vidíte tlačítko pro odjištění objektivu. Na gripu je infračervený přijímač. Nahoře pak ještě vidíte pomocné AF světlo, které má funkci indikace samospouště a redukce efektu červených očí.

Standardní 18-55mm VR objektiv snad už ani není třeba příliš představovat. Jde o typického zástupce nejnižší cenové kategorie s vyjíždějícím a otáčecím předním členem při ostření, což majitele polarizačních a přechodových filtrů moc nepotěší. Závit pro filtry má průměr 52 mm a manuální ostření je trochu citlivější. Automatické ostření je pomalé, ale tiché. Objektiv působí na svou kategorii dost dobrým zpracováním, u tohoto kusu šel zoomovací kroužek docela tuze, což nebývá zvykem. Na straně je jen přepínač optické stabilizace a ostření.

Nahoře vidíte výklopný blesk a pod ním mikrofony pro stereo zvuk (D5100 měla jen mono zvuk) a sáňky na externí blesk. Fotoaparát podporuje i bezdrátové blesky. Nalevo je reproduktor a ouško na provlečení popruhu. Směrem doprava je umístěno kolečko fotografických režimů, které má poněkud tužší, ale nikoli nepříjemný chod. Vedle ní je malá páčka pro zapnutí režimu Live View. Dále tu máte tlačítko na sekvenční snímání a samospoušť. Toto je zrovna část, kde se D5200 bohužel přibližuje svému levnějšímu sourozenci. Samospoušť se po každém snímku deaktivuje, což vás bude rozčilovat do nepříčetnosti zejména u nočního focení, kdy na to občas zapomenete a pak je půlminutová expozice "v háji". Dokonce ani zde není možno se pohybovat v menu otočným voličem.

Tlačítko Info ukazuje informační panel (obdobu stavového displeje), případně jej schovává. Vpravo je pak tlačítko korekce expozice a zde už konečně přichází ke slovu otočný volič, s jehož pomocí se dá korekce rychle nastavit. Nalevo od něj je červené tlačítko pro natáčení videosekvencí (k tomu ale potřebujete mít zapnutý režim Live View). Jako poslední tu máme páčku zapnutí přístroje a spoušť, k jejímuž chodu nemám žádné výhrady.

Na zádi je 3,0" plně výklopný LCD displej s vysokým rozlišením 921.600 bodů (640×480 pixelů). Dává ostrý a barevně věrný obraz, pozorovatelnost je solidní i z velkých úhlů. Nad displejem je malý zrcadlový hledáček s 0,78× zvětšením a 95% pokrytím na každou stranu. Přesné manuální zaostření tak není žádný med, tento fotoaparát opravdu není určen na práci s manuálními objektivy. Nalevo od hledáčku je tlačítko MENU pro vstup do hlavního menu, napravo je dioptrická korekce hledáčku a tlačítko "i". To v podstatě funguje velmi podobně jako tlačítko Info, tedy zobrazuje stavový displej na LCD displeji, druhým zmáčknutím umožňuje nastavit volby ve spodních dvou řádcích. Bohužel stejně jako u D3200, i zde musím mít výtky k ergonomii, neboť nelze používat zadní volič a je nutné to všecko naklikat šipkami a tlačítkem OK.

Dále tu najdete tlačítko AE-L/AF-L. Tomu můžete v menu nastavit různý styl funkčnosti. Může zamykat při zmáčknutí a držení pouze expozici, ostření nebo oboje zároveň, umožňuje také zamknout expozici trvale (není tedy nutno držet tlačítko), případně automaticky zaostří (v takovém případě zmáčknutí spouště nezaostřuje). Následuje otočný zadní volič, kterým se dá nastavovat clona, čas a korekce expozice, jak už ale bylo několikrát řečeno, v menu nabídkách bohužel nemá jakoukoli funkci.

Pak tu najdete tlačítko pro vstup do režimu prohlížení a čtyřsměrný ovladač pro navigaci v menu nabídkách. Také se jím dají polohovat ostřící body, a to velmi pohodlně bez toho, aniž byste museli spouštět jakýkoli režim jejich nastavování. Jde to okamžitě. Uprostřed je potvrzovací tlačítko OK. Jsou zde i dvě tlačítka pro přiblížení a oddálení náhledu a poslední tlačítko pro vymazání snímku.

Pravá strana obsahuje jen krytku prostoru pro SD, SDHC a SDXC paměťovou kartu.

Levá strana je trochu zajímavější. Pod gumovou krytkou jsou porty pro připojení externího mikrofonu, GPS modulu, USB nebo A/V kabelu a jako poslední je tu HDMI port. Na těle také vidíte funkční tlačítko Fn, kterému můžete přiřadit nějakou funkčnost (např. volbu ISO citlivosti) a tlačítko pro vyklopení blesku. Na setovém objektivu jsou dva přepínače. Vrchní přepíná manuální a automatické ostření, spodní pak volí optickou stabilizaci obrazu.

V ose objektivu je kovový závit pro stativ a nalevo pak malá krytka, pod níž najdete malý akumulátor.

Tím je Li-Ion akumulátor EN-EL14. Krytka jako jediný prvek na fotoaparátu působil poněkud odbytým dojmem. Sama o sobě drží dobře, ale přišlo mi, že nelícuje úplně nejpřesněji.

Nikon D5200 zatím ukázal dvě tváře. Z levnějšího modelu D3200 přebírá spoustu ergonomických nedostatků, technicky se ale dostává naopak do mnohem vyšších tříd. Polovinou svých vlastností tak působí jako levný low-end, druhou polovinou jako solidní mainstream. Jak bude fotit, to nám ukážou další kapitoly.