Nokia N9: nástupce fotomobilové legendy?

Fotomobil Nokia N9 nabízí několik módů ostření. V automatickém režimu se snaží sám přeostřovat a v okamžiku zmáčknutí spouště (tlačítko na displeji) fotoaparát neostří. Pokud předtím zaostřil správně, bude fotografie v pořádku, pokud ne, bude rozostřená. Když držíte prst na spoušti, fotoaparát vždy ostří za podmínky, jestli už nestihl zaostřit průběžný autofokus. Vydává při tom docela zvláštní kovový zvuk. Pokud nezaostří, zobrazí červený čtvereček, jinak zobrazuje netypicky modrý čtvereček. Smůlou ale je, že modrý čtvereček zobrazuje v podstatě pořád, i když není zaostřeno. Jen velmi těžko poznáte, že N9 opravdu zaostřila. I proto jsem tentokrát v podstatě nemohl otestovat makro a ostřící vzdálenosti, protože nelze poznat, kdy fotoaparát opravdu zaostřil správně.

V zásadě lze ale říci, že můžete ostřit ze vzdálenosti okolo 10 centimetrů a dosáhnout přibližně 0,3× přepočtené zvětšení. Na makro je ale překvapivě lepší režim automatiky než makro, které ostří mnohem méně spolehlivě. Na ukázce vidíte, že makro není nějak nadprůměrné, nicméně v zásadě odpovídá klasickým výkonům fotomobilů.

Nokia N9 pochopitelně podporuje pouze automatické nastavení expozice, nemůžete dokonce ani vybrat styl jeho měření. K dispozici je však korekce expozice od -2 EV do +2 EV po 1/3EV krocích. Citlivost podporuje rozsah od ISO 100 do ISO 800, pochopitelně ji můžete nechat na automatice. Expoziční časy mají rozsah od 1/1000 s (aspoň dle EXIFu) do 1/15 sekundy v normálním režimu. V nočním režimu lze pak dosáhnout času až 1/5 sekundy. Objektiv má vynikající světelnost F2,2, jakékoli clonění není možné.

Základní zobrazení AMOLED displeje ukazuje přehled aplikací a spoustu ikonek. Vidíte tam i fotoaparát. Po jejím stisknutí se objeví obrazovka, jakou vidíte napravo. U 4:3 snímků má dva černé sloupce po stranách. Nalevo jsou základní informace o focení jako je rozlišení, blesk, detekce tváří a další. Napravo je pak seshora galerie, spoušť a dole přepínač mezi snímky a videosekvencemi.

Hlavní menu fotoaparátu vyjede po stisknutí levého sloupce. Možnosti nastavení jsou docela typické. Je zde několik scénických režimů, blesk, vyvážení bílé, korekce expozice, citlivost, poměr stran snímků, rozlišení, detekce tváří a GPS. Chybí zde ale např. samospoušť.

Toto je zobrazení videosekvencí v poměru stran 16:9. Levá strana nyní ukazuje rozlišení a scénický režim. U videa máte jen základní nastavení jako režim, vyvážení bílé, korekci expozice, rozlišení, GPS a autorské informace. U obou režimů ještě můžete zvolit dobu zobrazení vyfoceného snímku.

Fotografie a videosekvence si můžete prohlédnout v galerii a roztažením dvou prstů náhledy pohodlně a rychle zvětšovat. Máte zde i základní úpravy jako nastavení tapety, prezentace nebo úpravy v jednoduchém grafickém editoru.

Možnosti grafických úprav jsou logicky poměrně omezené. Nikdo ani nečeká, že fotomobil nahradí polovinu Photoshopu. Snímky samozřejmě můžete odesílat přes MMS, Bluetooth či jinými způsoby.

Tento fotomobil zvládá pořizovat HD videosekvence v rozlišení 1280×720 pixelů při 30 snímcích za sekundu. Digitální zoom je možno aktivovat pouze před začátkem natáčení. V průběhu natáčení už zoom nelze nijak měnit.

Kvalita videa je docela zajímavá. Detailnost je velmi slušná, není zde žádné patlání. Na druhou stranu lze na některých přechodech vidět artefakty kompresních algoritmů a někdy se obraz při pohybu lehce rozsypává. Přicloňování je skokové, smear efekt neexistuje. V průběhu natáčení funguje průběžný autofokus s docela slušnými výsledky. Za horšího světla musíte počítat s vyšším šumem i přes velmi dobrou světelnost objektivu.

Ke stažení dávám exteriérové video o délce 25 sekund (27 MB) a jedno interiérové o délce 33 sekund (30 MB).

Nokia N9 je vybavena GPS modulem, což je v dnešních smartphonech obvyklým jevem. Nemilým překvapením je to, že mobil vás nijak neinformuje o tom, že by se vůbec snažil hledat GPS satelity, a tak jsem měl dlouhou dobu za to, že neumím GPS vůbec aktivovat. N9 je však hledá, nicméně informuje vás ikonkou až po úspěšném nalezení. Hledání satelitů je docela slušné (maximálně pár minut a není třeba mít ani zapnutý fotoaparát nebo mapy). Náběh je po zapnutí téměř okamžitý a přesnost hodnotím jako velmi slušnou. I když jednou GPS ustřelila o 60 metrů, u drtivé většiny fotografií se rozdíly pohybovaly v řádech metrů. Takovým normálně dosahovaným maximem bylo asi 15 metrů vedle.