Olympus mju 1050 SW: opravdu do něj neteče?
Fotoaparáty řady mju SW (nově mju TOUGH) jsou známy svou odolnou konstrukcí, např. odolností proti vodě. Našim redakčním testem prošel model mju 1050 SW s 3× optickým zoomem, 10MPx snímačem a nově i podporou microSD paměťových karet.
Kapitoly článku:
- Olympus mju 1050 SW: opravdu do něj neteče?
- Expoziční režimy a ostření
- Výbava a nastavení
- Fotografické testy
- Fotografické testy 2
- Galerie ilustračních snímků
- Závěr
Nakonec se ještě můžete podívat na několik doprovodných obrázků, abyste věděli jaké fotografie fotoaparát běžně pořizuje.
Zatímco těžní věž je krásně ostrá a detailní, zbytek fotografie působí poněkud rozmazaně. Opět za to může barevný šum, který je bohužel v menším množství přítomen i u citlivosti ISO 80.
Snímek má vzhledem k citlivosti ISO 125 a stinnému prostředí očekávané množství šumu. Ostrost je docela rozumná, ale to spíše jen v prostředku obrazu. Směrem ke krajům ostrost klesá. Fotografie silně trpí na výraznou aberaci, dobře to lze vidět v levém a pravém horním rohu ve větvích stromů.
Supermakro fotoaparátu bych určitě tímto pojmem neoznačil, přeci jen cca 5 centimetrů je spíše obyčejné makro u kompaktů. Přesto to není špatné, častěji budete mít problém s umístěním objektivu. Třeba na této fotografii bych mohl jít ještě blíže, objektiv by zvládl zaostřit. Bohužel objektiv umístěný úplně nahoře nedovolí jít v požadovaném úhlu k objektu blíže.
Minimální ohnisko 38 mm není právě málo, a tak byl docela problém tento panelový dům vměstnat do objektivu. Dalším problémem je docela velká míra barevného šumu. Protože zde ale není jasový šum, půjde tento problém velmi snadno a účinně odstranit v odšumovacím softwaru. Nepotěší vypálený pixel (třetí balkón seshora).
Ideální fotografie pro posouzení aberace. Bohužel to není nejlepší, najdete zde spoustu fialových a zelených kontur. Stejně tak je vidět výrazně klesající ostrost v rozích obrazu.
Ukázka největšího přiblížení. Očekával bych trochu méně barevného šumu, ale jako je tomu u mju 1050 SW obvyklé, není příliš rušivý a vzhledem k minimálnímu jasovému šumu není nejmenší problém se barevného šumu zbavit.
Až na trochu světlejší pravou stranu díky světlu slunce je výsledek velmi dobrý. Ostrost je po předchozích fotografiích až překvapivá, nejsou zde žádné výraznější optické chyby. Jde vidět, že střední ohniska fotoaparátu přeci jen svědčí o něco více než ta krajní.
Přestože byl použit scénický režim Sníh, ladil fotoaparát snímek příliš do šedé barvy. Nepotěší ani chromatická aberace, kterou bych zde skutečně nečekal.
Takto nějak vypadá světlo přisvětlovací diody. Není tedy právě nejsilnější, ale to se někdy hodí, když je blesk příliš silný.
Ačkoli supermakro není zrovna "super" a je nutno být cca 5 cm od objektu, není to zas tak špatné. Fotoaparát volí ohnisko 51 mm (i když dle EXIFu po manuálním přepočtu to vychází na cca 45 mm), takže trochu více přibližuje a jde dělat občas poměrně zajímavé detaily. U tohoto snímku by mohlo být méně barevného šumu a méně chromatické aberace by také neuškodilo.
Protože protisvětlo fotoaparátu mju 1050 SW skutečně moc dobře nejde, chce si to trochu hrát. Pak můžete vykouzlit i docela zajímavé fotografie v protisvětle. Počítejte s chromatickou aberací.
Zatímco těžní věž je krásně ostrá a detailní, zbytek fotografie působí poněkud rozmazaně. Opět za to může barevný šum, který je bohužel v menším množství přítomen i u citlivosti ISO 80.
Snímek má vzhledem k citlivosti ISO 125 a stinnému prostředí očekávané množství šumu. Ostrost je docela rozumná, ale to spíše jen v prostředku obrazu. Směrem ke krajům ostrost klesá. Fotografie silně trpí na výraznou aberaci, dobře to lze vidět v levém a pravém horním rohu ve větvích stromů.
Supermakro fotoaparátu bych určitě tímto pojmem neoznačil, přeci jen cca 5 centimetrů je spíše obyčejné makro u kompaktů. Přesto to není špatné, častěji budete mít problém s umístěním objektivu. Třeba na této fotografii bych mohl jít ještě blíže, objektiv by zvládl zaostřit. Bohužel objektiv umístěný úplně nahoře nedovolí jít v požadovaném úhlu k objektu blíže.
Minimální ohnisko 38 mm není právě málo, a tak byl docela problém tento panelový dům vměstnat do objektivu. Dalším problémem je docela velká míra barevného šumu. Protože zde ale není jasový šum, půjde tento problém velmi snadno a účinně odstranit v odšumovacím softwaru. Nepotěší vypálený pixel (třetí balkón seshora).
Ideální fotografie pro posouzení aberace. Bohužel to není nejlepší, najdete zde spoustu fialových a zelených kontur. Stejně tak je vidět výrazně klesající ostrost v rozích obrazu.
Ukázka největšího přiblížení. Očekával bych trochu méně barevného šumu, ale jako je tomu u mju 1050 SW obvyklé, není příliš rušivý a vzhledem k minimálnímu jasovému šumu není nejmenší problém se barevného šumu zbavit.
Až na trochu světlejší pravou stranu díky světlu slunce je výsledek velmi dobrý. Ostrost je po předchozích fotografiích až překvapivá, nejsou zde žádné výraznější optické chyby. Jde vidět, že střední ohniska fotoaparátu přeci jen svědčí o něco více než ta krajní.
Přestože byl použit scénický režim Sníh, ladil fotoaparát snímek příliš do šedé barvy. Nepotěší ani chromatická aberace, kterou bych zde skutečně nečekal.
Takto nějak vypadá světlo přisvětlovací diody. Není tedy právě nejsilnější, ale to se někdy hodí, když je blesk příliš silný.
Ačkoli supermakro není zrovna "super" a je nutno být cca 5 cm od objektu, není to zas tak špatné. Fotoaparát volí ohnisko 51 mm (i když dle EXIFu po manuálním přepočtu to vychází na cca 45 mm), takže trochu více přibližuje a jde dělat občas poměrně zajímavé detaily. U tohoto snímku by mohlo být méně barevného šumu a méně chromatické aberace by také neuškodilo.
Protože protisvětlo fotoaparátu mju 1050 SW skutečně moc dobře nejde, chce si to trochu hrát. Pak můžete vykouzlit i docela zajímavé fotografie v protisvětle. Počítejte s chromatickou aberací.