Olympus mju 770 SW: ironman

Optické vlastnosti objektivu

Olympus mju 770 SW je koncipován tak, že největší důraz při konstrukci byl kladen na odolnost, prachu a vodotěsnost. Proto byla zvolena ne příliš šťastná varianta zapouzdřené optiky. Kvůli tomu je sice objektiv, jakožto komponent nejnáchylnější na mechanické poškození, bezpečně schován v útrobách fotoaparátu, ale kvůli své velikosti a optické stavbě neposkytuje nejlepší výsledky.

Asi výraznějším optickým neduhem je světelný závoj a celkové snížení kontrastu fotografie při focení v plošném, ale především bodovém protisvětle. Na fotografie mého pracovního stolu je vidět silný závoj sahající od okna (vpravo nahoře) prakticky přes celou fotografii. To s sebou přináší i drastické snížení kontrastu fotografované scény.


V redakci se vzhledem k povaze fotoaparátu domníváme, že testovaný Olympus mju 770 SW poskytoval takto podprůměrné fotografie proto, že antireflexní vrstvy objektivu testovaného kusu byly dříve chemicky či mechanicky poškozeny. Obdrželi jsme od výrobce ukázkové fotografie, které nijak nevybočovaly z třídy stylových kompaktů a na závoj a snížení kontrastu v protisvětle tak netrpěly.

Častým problémem objektivů kompaktních fotoaparátů je chromatická vada (projevuje se duhováním na kontrastních liniích). Tento objektiv sice chromatickou vadou trpí, avšak až na scény s kontrastními liniemi blízko okraje obrazu se nejedná o nijak špatné výsledky, ba právě naopak. Na ukázce je vyfotografována scéna s kontrastně nasvícenou budovou. Podobné scény s množstvím kontrastních linií bývají pro optiku moderních digitálů mnohdy oříškem (fotografie je k dispozici po rozkliknutí ve větším rozlišení). Jak je zřejmé, daleko více než barevná vada bude uživateli tohoto fotoaparátu vadit nedostatečná kresebnost.


Kresebnost objektivu, nebo-li schopnost rozeznat drobné detaily, je stejně důležitá vlastnost fotoaparátu, jako např. rozlišení čipu. Bohužel, schopnost rozlišení objektivu se těžko exaktně měří, protože závisí na mnoha faktorech, jako je použité ohnisko nebo pracovní clona a mimo to záleží i na konkrétním kusu a vycentrování optiky. My jsme testovali kresebnost na standardním testovacím obrazci ISO. Kresebnost byla testována nezávisle pro obě krajní ohniska ve středu fotografované scény, protože hlavní motiv se jen málokdy nachází v rohu fotografie.
Jak vyplývá z testovacích obrazců, objektiv má na širokém konci nejvýraznější chromatickou vadu, která s rostoucím ohniskem klesá. Dlouhé ohnisko zase trpí na horší kresebností 1250 lph, avšak směrem k širokému ohnisku se kresebnost zlepšuje až na hodnotu 1400 lph.

Sférické zkreslení a vinětace jsou sice také nepříjemné optické vady objektivu, avšak jejich efekt lze úspěšně korigovat v počítači. Objektiv Olympusu 770 SW trpí výraznou vinětací na širokém ohnisku, což je nevhodné pro fotografování jednolitých barevných ploch v rozích snímku (např. čistě modrá obloha). Nerovnoměrné ztmavený rohů značí jistou vůli ve vycentrování optiky. Při praktickém fotografování však tento fakt nehraje roli. Oproti tomu dlouhý konec zoomu je prakticky bez vinětace.

Sférické zkreslení je horší vadou, protože při úpravě zkreslení v počítači dochází k ořezu okrajových částí, kde mohou být pro fotografii důležité informace, nota bene se ozeřem snižuje celkové rozlišení fotografie. Silným soudkovitým zkreslením jsou postiženy fotografie pořízené na ohnisku 35mm (ekvivalent kinofilmu), zatímco nejdelší ohnisko je postiženo jen zanedbatelným poduškovým zkreslením. Z uvedeného vyplývá, že při focení architektury a jiných snímků s rovnými liniemi blízko okrajů fotografie (horizont, vodní hladina, ...) je vhodné nepoužívat krajní ohniska, především ne širokoúhlé.

Digitální šum a obrazový procesor

Olympus mju 770 SW je vybaven klasickým digitálním CCD čipem s efektivním rozlišením 7,1 milionů pixelů a malou velikostí 1/2,5“. Digitály vybavené takovýmto malým čipem s takto velkým rozlišením mívají obecně problémy s digitálním šumem, protože jejich světlocitlivé buňky jsou na snímači příliš nahuštěné. Olympus mju 770 SW je však vybaven velmi kvalitním obrazovým procesorem TruePic TURBO s funkcemi inteligentní redukce šumu a Pixel mapping. Díky tomu se fotograf nemusí obávat ani vyšších nastavení, jako ISO 400. Snímky s ISO 800 jsou již postiženy šumem, ten však nepůsobí rušivým dojmem. To se však nedá říci o šumu při ISO 1600, jehož použití nemůžeme doporučit. ISO 1600 slouží na tomto fotoaparátu opravdu jen pro výjimečné situace, ve kterých již opravdu není zbytí a vyšší citlivost je nezbytná. Míru šumu můžete posoudit sami na ukázkových snímcích s výřezy 1:1 z testovací scény (první snímek).



Celkové kvalitě obrazu snad můžeme jen vytknout přílišnou kompresi obrazu i v režimu SHQ (super high quality, tedy nejnižší nastavení komprese), která slévá drobné detaily snímku. Redukce šumu úspěšně odstraňuje spolu se šumem i jemné detaily a textury snímku. Tento jev však není až do ISO 200 nijak výrazný a kvalitu fotografie výrazně degraduje až při ISO 800.

Barevné podání a vyvážení bílé

Obrazovému procesoru vděčíme za nízkou hladinu šumu i vcelku rychlou odezvu fotoaparátu, méně úspěšně si však fotoaparát poradil s automatickým vyvážením bílé. Snímek nádraží byl snímám při automatickém vyvážení bílé a je zde vidět výrazný barevný posun k fialovým tónům.


Tento jev sice lze upravit v počítači, přidělává však fotografovi zbytečnou práci navíc. U automatických kompaktů, jako je mju 770 SW se navíc počítá s tím, že se fotograf plně spolehne na automatiku fotoaparátu a nebude snímky upravovat v PC jako pokročilý grafik. Níže jsou ukázky fotografované scény při různých nastaveních vyvážení bílé. Scéna byla nasvícena teplým světlem žárovky, aby byly rozdíly výraznější a aby bylo možno situaci simulovat za zcela shodných podmínek i při příštích recenzí.

Nastavení WB Auto respektuje barevné osvětlení scény a pro většinu situací se hodí. Všechny fotografie v kapitole Galerie ilustračních snímků byly foceny s tímto nastavením. Nedoporučujeme se však na automatiku vyvážení bílého bodu spoléhat zcela, jak je zřejmé z fotografie nádraží. Vyvážení jasno podává jemně teplejší barevné podání, což není nijak na škodu. WB zamračeno (doporučujeme používat i ve stínu) se kupodivu příliš neliší od nastavení WB jasno, dobře však filtruje studený nádech odraženého světla ve stínu, či pod mrakem. Nastavení zářivka 1,2 a 3 poskytuje různé výsledky. Není se však čemu divit, však také existuje mnoho druhů zářivek, které svítí s rozdílnou barvou světla. A konečně WB žárovka ideálně filtruje žárovkový žlutooranžový barevný nádech a poskytuje barevně čisté snímky.

Měření rychlosti

Na rychlosti fotoaparátu se podílí velikost buferu (vyrovnávací paměti), elektronika fotoaparátu, použitá paměťová karta a především obrazový procesor. Díky procesoru TruePic TURBO Olympusu mju 770 SW jsme naměřili u tohoto fotoaparátu tyto rychlostní parametry:

• První snímek s bleskem 2,7 sek.
• První snímek bez blesku 2,3 sek.
• Přezoomování 0,9 vteřiny (oběma směry za stejnou dobu)
• Vypnutí 1,4 vteřiny (zavření krytu před objektivem)
• HI sériové snímání 12 snímků za 3 vteřiny v rozlišení 2048x1536 (nastavení SQ1)
• Sériové snímání 3 snímky za 2 vteřiny v režimu SHQ (nejlepší kvalita)

Tyto parametry znamenají průměrnou rychlost ve třídě, snad jen první snímek by mohl být pořízen za kratší dobu. Naproti tomu režim superrychlého sériového snímání HI nás pozitivně překvapil.

Snímky v interiéru a exteriéru

Obecně lze říci že, mju 770 SW dosahuje velmi dobrých výsledků v exteriéru za denního světla. Na fotografování v interiéru nelze než doporučit manuálně vyvážení bílé. Na výběr je z varianty žárovka, zataženo a tři nastavení pro zářivky. Fotoaparát má jen menší problémy s automatikou vyvážení bílé při nastandardních situacích, jako je fotografování v interiéru bez blesku s nastaveným WB auto a pak především s protisvětlem. Ukázková fotografie interiéru (mého pracovního stolu) viz výše v odstavci o objektivu. Fotografie exteriéru (viz níže) byla fotografována za podvečerního kontrastního slunečního svitu.


Automatické měření expozice zde dobře vyhodnotilo rozložení jasů a korektně exponovalo „na světla“ budovu JAMU (fotografie je k dispozici ve větším rozlišení). Avšak na fotografii nádraží (viz níže) byla scéna již natolik kontrastní, že ani korektní expozice, ani kvalitní čip nedokázali zabránit vypálení bílích přeexponovaných míst na osvětlených částech vlaku.

Noční fotografie se stativem

Fotoaparát exponuje noční scénu korektně, bez jakýchkoliv výrazných nedostatků. Při osvětlení scény z více typů světelných zdrojů doporučujeme použít manuální nastavení vyvážení bílé, případně exponovat více snímků s různým nastavením.


Snímek se sloupovím byl exponován v režimu noční snímání ze stativu s automatickým nastavením vyvážení bílé. Na fotografii je viditelný zelený závoj, který však nepůsobí příliš rušivě a lze jej v počítači kompenzovat úpravou křivek. Oproti tomu fotografie čerpací stanice byla fotografována se stejným nastavením a zcela korektně.

Snímek v plném rozlišení

Fotografie, kterými zde ilustrujeme vlastnosti fotoaparátu, jsou samozřejmě zcela bez úprav, jen jsme upravili jejich rozlišení k prezentaci na internetu. Následující fotografie byla fotografována s plně automatickým nastavením a nejnižší citlivostí ISO (ISO 80, WB Auto, automatický expoziční režim, kvalita SHQ – tedy nejlepší kvalita fotografie). V recenzích vám budeme vždy přinášet vyfotografovanou tuto scénu v plném rozlišení, abyste si sami mohli fotoaparáty navzájem mezi sebou sami porovnat.


Na fotografii je zřejmá chromatická vada na hraně střechy věže a horší přenos kontrastu. Naopak musíme pochválit krásně čistý obraz při ISO 80 (nastaveno bylo ISO Auto) bez jakékoliv, byť sebemenší známky po digitálním šumu či moire.