Olympus M.Zuiko Digital 14-42mm 1:3,5-5,6 II R

Na nejširším ohnisku objektiv trpí na střední sférické zkreslení s hodnotou přibližně +1,7 %. Na delších ohniscích se to znatelně zlepšuje, výsledná hodnota je -0,1 %, tedy v podstatě neznatelně poduškovité zkreslení.

Zejména na nižších clonách je vinětace patrná prakticky v celém ohniskovém rozsahu. Ztmavení rohů je 1 až 1,3 EV, což není málo. Funkce "Složka stín" má vinětaci potlačovat, ale nějak závratných výsledků nedosahuje (v průměru 0,2 až 0,3 EV). Lepší výsledky dává přiclonění, pak se dostáváme k 0,6 EV, což už je tak na hranici pozorovatelnosti.

Na kontrastních hranách u většiny objektivů vzniká chromatická aberace. Podíváme se, jak je na tom dnes recenzovaný Olympus.

Na nejširším ohnisku je tato optická vada docela viditelná, a to při všech clonách. Na těch vyšších jen přechází z modré barvy spíše do azurové a červené.

Na 21mm ohnisku se téměř nic nemění, aberace je viditelná.

Naopak 29mm ohnisko je téměř bez aberace, zde už objektiv předvádí solidní výkony.

Na nejdelším ohnisku je tato vada lehce viditelná při nižších clonách. S přicloněním se lehce snižuje.