Olympus OM-D E-M1 Mark II: krátké seznámení

 

Fotoaparát má fázové zaostřování na senzoru, díky čemuž dobře ostří např. i u videa. Výrobce neudává citlivost AF systému a v průběhu krátkého testu se to těžko odhadovalo. Na běžné scény neměl vůbec problém zaostřit, umí to solidně i na pohybující se objekty a připomínám, že test probíhal ve večerních hodinách, takže při nedostatku světla. AF systém tak vypadá být velmi schopný. Je tu ale jedno "ale".

 

 

 

Problém jsem zaznamenal u scén, které obsahují tenké popředí (příkladem může být třeba květina před pozadím nebo výše ukázaná drátěné osvětlené koule). Vybral jsem zaostřovací bod tak, aby pod sebou měl shluk drátů, a tedy pokud možno žádné pozadí. Olympusy se ale rády chytají pozadí a zaostřit autofokusem na první kouli bylo docela  komplikované. Podařilo se to tak na každý pátý až sedmý pokus a jak sami vidíte, je zaostřeno nepřesně před shluk drátů (ve zlatém řezu v spodní levé části). Zajímavé je, že při natáčení 4K videa s tím fotoaparát neměl žádný větší problém. Měli jsme s přítelkyní půjčený i E-M10 Mark III s kontrastním ostřením, která odmítla spolupráci úplně.

 

 

 

Jestli budu něco opravdu hodně chválit, je to jednoznačně stabilizace. Ačkoli např. konkurenční Panasonic má stabilizaci vskutku výbornou a máloco se mu vyrovná, tak Olympus je přesto úplně jiná třída. Nechápu, jak to dělá. To držíte fotoaparát v ruce, prásknete si několikasekundovou expozici a dostanete dosti často ostrou fotku. Opravdu začínám věřit tomu, že lidé jsou s OM-D E-M1 Mark II fotit 15sekundové expozice z ruky (nezkoušel jsem to).

 

 

 

Jak je vidět tady, nebyl problém s udržením 2,5 sekundy na přepočtené 24mm ohniskové vzdálenosti (snímek si můžete stáhnout v RAWu). To znamená účinek 6 EV a rozhodně jsem nebyl na maximálních schopnostech přístroje. U hodně dlouhých expozic (a především delších ohniskových vzdálenostech) se sice daří udržet ostrý střed, ale to už neplatí o rozích. Takže např. na 80mm přepočtené ohniskové vzdálenosti opravdu není nějak velký problém udržet třeba 4 sekundy z ruky, jenže zatímco prostředek bude ostrý, stabilizace už nezvládne vyrovnávat rohy. I tak to ale znamená více než 8EV výkon pro prostřední část obrazu.

 

Ostatně i při natáčení videa není problém držet fotoaparát nad hlavou, ručně zoomovat a přitom mít ostré video bez třesu. Když k tomu připočtete velmi hladký chod zoomovacího kroužku testovaného objektivu, je to ještě o to lepší. Celé je to dohnáno až do takové míry, že zatímco u běžných fotoaparátů v noci řešíte, zda už zvolená citlivost nebude moc vysoká kvůli šumu a zda bude stačit světelnost, tady fotíte z ruky na nejnižší ISO a při dlouhých časech řešíte spíše to, zda necloníte až moc a zda vás nebude trápit difrakce při tom, jak dlouhé expozice si můžete dovolit fotit.

 

 

 

Fotoaparát Olympus OM-D E-M1 Mark II umí natáčet až 4K videosekvence při 25 snímcích za sekundu (v evropské normě). Je vidět, že Olympus na videu dost zapracoval, protože se můžete těšit na velmi dobré detaily a dokonce i barvy za špatného světla, díky fázovým zaostřovacím bodům dokonce solidně funguje i autofokus. Jak se ostatně můžete podívat na videosekvenci níže, při zoomování je schopen doostřovat (občas se ale lehce zapomene), přičemž byl schopen přeostřit na autobus, který vjel do záběru.