Olympus PEN E-P1: megarecenze letní novinky

Ještě se podívejme na několik ilustračních snímků, které ukáží, jaký je fotoaparát v praxi.

Až na mírnou chromatickou aberaci (zejména vlevo nahoře) nelze mít k snímku výhrady. Je čistý, rozumně ostrý, expozičně v pořádku.

Stačí si počkat, až zajde sluníčko, nastavit nejvyšší clonu, nejnižší ISO a vesele můžete fotografovat vodopády i bez filtrů. Pochopitelně s nimi by mohla být zábava ještě větší.

Tento snímek mě opravdu překvapil. Byl focen z rukou natažených nad hlavou, tedy bez stativu. A jak vidíte, i při času 1/4 sekundy je naprosto ostrý. Mechanická stabilizace je tedy skutečně dosti účinná. Vysoké ISO fotografii trochu zastírá šumem a méně kontrastní plochy ztrácejí detaily. Neslévají se však v jednolitou plochu, což lze pochválit.

U tohoto snímku jsem použil umělecký filtr Pop Art pro zvýraznění barev nebe. Fotografii to docela prospělo.

Filmové zrno v podání Olympusu je možné aplikovat na snímky v plném rozlišení, osobně bych jej ale trošku změkčil. Každopádně mnoha snímkům dodá působivou atmosféru, musíte si však zvyknout na to, že obraz na LCD displeji se velmi výrazně seká.

Další snímek s delším časem focený z ruky. Nalevo si lze všimnou lehké aberace, ale není to nic, co by v tomto případě vadilo.

Základní setový objektiv sice není určen pro makro, ale díky krátké snímací vzdálenosti cca 10 centimetrů od přední čočky při nejdelším ohnisku můžete pořizovat i takovéto snímky.

Na nejširším ohnisku v protisvětle čekejte několik odlesků. S nižší clonou nejsou tolik výrazné, lze si všimnout jeden kousek od slunce níže a pak jeden úplně dole pod kmenem.

Zde je opět vše v pořádku. Ostrost je rozumná, optické chyby zde prakticky nenajdete.

Nízká citlivost se podepsala na minimálním šumu (v podstatě zde žádný není), vyšší clona rozumně proostřila i rohy.

Škoda přepalujících se mraků. Jinak je scéna prokreslena dobře a ani vzdálené hory nesplývají do jednoho odstínu bez kresby.

Když fotoaparát narazí na stín, i při citlivosti ISO 200 dokáže mít v těchto plochách znatelný, ale ještě přijatelný šum.

Zde fotoaparát naopak překvapil nízkým šumem i při vysoké citlivosti ISO 800. Způsobuje pouze mírnější neostrost. Ve světlech je ale patrná chromatická aberace.

Toto je opět jedna z fotografií, kde fotoaparátu není vlastně co vytknout. A to je dobře.

Toto už jsou snímky bez zvětšení jen pro ilustraci různých uměleckých filtrů. Nepředkládám zde všechny, ale asi ty nejzajímavější. Mezi ně rozhodně patří Zrnitý film.

Neméně tak zajímavý je i Pop Art, který snímkům dodá výraznou barevnost a život.

Jako poslední, který mě zaujal, je Camera Obscura. Fotoaparát výrazně zvýší vinětaci, stáhne barvy, které ladí trochu do žluta a výsledkem je příjemný historicky vypadající snímek.