Olympus SP-570UZ: uspěje první 20× ultrazoom v testu?

Autofokus

Fotoaparát je vybaven automatickým zaostřováním, nechybí však ani manuální ostření. Autofokus je za dobrých světelných podmínek velmi rychlý, mluvíme-li o krátkých ohniscích. Tam je jeho rychlost skutečně velmi dobrá. Na nejdelším ohnisku je však všechno jinak. Pokud není objekt skutečně dosti kontrastní a neostří se na vertikální linie, ostří fotoaparát dlouho a občas nezaostří vůbec. V horším světle pak i s makro režimem vyžaduje větší vzdálenost od objektu.

I v běžném režimu se dokáže fotoaparát přiblížit k předmětům až neuvěřitelně blízko, někdy "zaostří" už ze vzdálenosti zhruba 2,5 centimetru. Ačkoli rámeček autofokusu zezelená, rozhodně nejsou fotografie ostré. Reálně zvládne fotoaparát zaostřit zhruba na vzdálenost 5 cm a více. Takže pozor, zelený rámeček nemusí znamenat, že fotografie bude skutečně ostrá. Na tele režim je pak možno ostřit ze vzdálenosti zhruba 110-115 cm. Což je při ohnisku 520 mm skutečně velmi dobrý výsledek, zvláště když uvážíme, že do hry nevstupuje makro. V horším osvětlení tato vzdálenost roste na 2 metry a více, dle povahy foceného objektu.

Manuální ostření se dá navolit na trojici ovladačů. Můžete jej ovládat šipkami vpravo/vlevo (na otočném ovladači tlačítka blesk/makro), dále otočným ovladačem vpravo nahoře a případně také kroužkem zoomu. Pak vám samozřejmě odpadne možnost zoomu, osobně jsem to řešil zoomováním v AF režimu a po nastavení ohniskové vzdálenosti jsem přepnul na manuální ostření a tímtéž kroužkem zoomu ostřil. Manuální ostření ale na SP-570UZ není vyřešeno právě nejlépe. Zvětšenina zabírá jen malinkou plochu na LCD displeji, takže člověk téměř nic nevidí (v menu jsem nenašel, zda se dá tato plocha zvětšit). Kroky jsou velmi jemné, což sice přináší možnost nastavit ostření skutečně přesně, ale na druhou stranu to neskutečně dlouho trvá. Přejetí ze zaostření na nekonečno na nejmenších 10 cm je záležitost přibližně na více než minutu.

Makro režim

Makro režim je něco, co tomuto fotoaparátu Olympus skutečně jde. Lépe řečeno, již základní focení bez makra dokáže dobře ostřit na vzdálenosti od 5 cm, na tele pak od 110-115 cm. Makro režim jako takový mi přišel však úplně zbytečný, neboť jeho nastavení nezmění vůbec nic. Hodnoty zaostření zůstávají totožné a stále patří k tomu lepšímu. Bylo však nutné ostřit na kloub kleští, kde je výrazná svislá hrana. Fotoaparát měl totiž velké problémy s ostřením na méně výrazné hrany či hrany vodorovné.
Velkým a příjemným překvapením je supermakro režim. Ten dle výrobce dovoluje ostřit již od jednoho centimetru a pravdou je, že zaostří možná ještě o nějaký ten milimetr blíže. Natvrdo nastaví ohniskovou vzdálenost 55 mm. U makro režimu mě rovněž velmi potěšilo to, že se nejedná o speciální mód, který by zakazoval fotografovi nastavovat ostatní parametry. Je možno jej nastavit u všech režimů a tedy máte možnost ovládat nastavování expozičních dob, citlivosti a všech možných parametrů s tím, že je vám umožněno přiblížit se k objektu ještě blíže. Za makro si fotoaparát zaslouží pochvalu.
Na ukázce vidíte, že se předmětům můžete přiblížit skutečně až neuvěřitelně blízko. Na následující fotografii se mobilní telefon dotýkal objektivu! Bylo nutné ostřit na písmeno "X", které z tohoto úhlu mělo nejvíce vertikální linii.

Nastavení expozice - automatika

Automatika nabízí několik typů měření expozice. Prvně je to ESP pro oddělené měření středu obrazu i pozadí. Dále je to bodové měření, konkrétně měření v oblasti rámečku autofokusu. Poté je to oblastní metoda, která dává důraz na prostředek, ale s jistým započítáním váhy okolí.

Nejčastěji jsem používal měření bodové, na které jsem nejvíce zvyklý. Funguje poměrně dobře, nicméně často má nutkání fotografie mírně přeexponovávat a je nutno fotoaparátu trochu pomáhat zamířením na světlejší části, aby se trochu více zaclonilo nebo zkrátil expoziční čas. Rozsah citlivostí je velmi široký. Je dobré, že fotoaparát zbytečně nezvyšuje citlivost a za slunného dne se snaží využívat maximálně ISO 100. V interiérových fotografiích však nejčastěji používá ISO 400 a ISO 800.

Stabilizace obrazu

U fotoaparátu Olympus SP-570UZ je použita duální stabilizace obrazu. První znamená zvyšování citlivosti ISO, aby se zkrátil expoziční čas, na druhou stranu citlivosti ISO 800 a vyšší rozmazávají fotografie samy o sobě. Druhá stabilizace je čipová (typu CCD-shift). Mohu říct, že je překvapivě velmi účinná. Zatím jsem nevymyslel exaktní měření stabilizace, proto mohu zveřejnit jen dojmy. Nehodlám tvrdit, že s časem 1/2,5 s a ohniskem 250 mm se dají pořídit ostré fotky, to rozhodně není pravda. Ve srovnání s bratrovým starším Panasonicem DMC-FZ7 jsem byl ale schopen pořizovat podstatně ostřejší snímky, které měly v těchto nastaveních rozmázlé hrany, nicméně FZ7 při vší snaze produkovala značně roztřesený obraz. Uvedené ukázky jsou pořízeny z ruky při citlivosti ISO 200, expozičním času 1/2,5 s, s ohniskem přibližně 240-250 mm, clonou zhruba F4,3- F4,5 na vzdálenost asi necelých tří metrů. U obou fotoaparátů jsem se snažil pořídit co nejostřejší fotografie. V případě FZ7 jsem vyfotil asi deset snímků a vybral tu nejlepší, u SP-570UZ byly jen dva pokusy a oba dopadly dle mého názoru při daném čase velmi dobře. Bohužel není to exaktní měření, ale pro představu postačí.

Olympus SP-570UZ

Panasonic Lumix DMC-FZ7

Samozřejmě ani jedna fotografie není ostrá, ale u SP-570UZ fotografie jen působí neostře, kdežto u FZ7 se mi ani při největší snaze nepodařilo fotografii pořídit při shodných podmínkách tak, aby nebylo patrné znatelné roztřesení obrazu.

Panorama

Fotoaparát má přímo v sobě zabudovanou funkci pro tvorbu panoramat. Hned první z nich je asi nejlepší z hlediska výsledků i komfortu. Vyfotí se první fotografie a fotoaparát zobrazí jakýsi terčík, do kterého se musíte trefit. Nemusíte ani mačkat znova spoušť, fotografie se pořídí automaticky. Je možno fotit do všech čtyř směrů, nejen zleva doprava.
Fotografie se pak samy sloučí dohromady. Výsledek není vždy plně ideální, úspěšnost roste se vzdáleností snímaných objektů a vyšším ohniskem. V druhém módu se vyfotí první fotografie a přeroluje obrazovkou doleva, přičemž zůstane kousek jejího okraje, aby fotograf mohl dobře navázat. Tento mód už není tak komfortní. Bohužel oba dělají také chyby, jak se můžete přesvědčit na následujícím obrázku.
Pořízená fotografie ale nemá plné rozlišení, pouze 4384×1136 pixelů. Je vidět, že první dvě fotografie se podařilo sloučit velmi dobře, kdežto přechod ze druhé na třetí je dobře patrný (zásek v budově, skok na cestě). Třetí možností je nafotit fotografie a nechat si je sloučit v počítači.
Pokusů o panorama bylo hodně a ačkoli fotoaparát zvládá některé přechody skutečně velmi dobře, za celou dobu se mi prostě dokonalé panorama vytvořit nepodařilo. Zde je patrné naklonění první fotografie a opakování jednoho stromu ve spoji.

Expoziční a fotografické režimy

Základní fotografické režimy se nastavují velkým kruhovým ovladačem na horní straně přístroje. Jejich nabídka je poměrně klasická a ničím zvláštním nepřekvapí. Každopádně ji mohu označit za vhodně zvolenou.

• AUTO - plně automatický režim, není šance nastavit cokoli, co by ovlivnilo výslednou fotografii s výjimkou blesku a povolení makro režimu.
• Program AUTO (P) - fotoaparát sám nastaví expozici na základě zvoleného módu měření expozice. Fotograf nemůže nastavit čas ani clonu, jinak má přístup prakticky ke všem nastavením.
• Priorita clony (A) - umožní "natvrdo" nastavit clonu v rozmezí F2,8 až F8 (v tele režimu F4,5 až F8), o expoziční čas se stará automatika.
• Priorita času (S) - umožní "natvrdo" nastavit expoziční čas, bohužel v poměrně malém rozmezí 1/2 až 1/2000 vteřiny.
• Manual (M) - fotograf může nastavit clonu v plném rozsahu jako u priority clony, expoziční čas dokonce do délky 15 vteřin, případně zvolit bulb režim s podporou až osmiminutové expozice.
• My Mode - vlastní módy. Fotogram si může uložit až čtyři módy focení, které mají vlastní nastavení (např. formát pomocné mřížky, stabilizace, zvuk,...)
• SCN - scénické předvolené režimy, budeme se jim věnovat vzápětí.
• GUIDE - velmi zajímavá pomůcka pro začínající fotografy. Na základě otázek zvolíte, co vlastně chcete fotit. Olympus vám následně poradí, jak daného efektu dosáhnout a potvrzením tlačítka OK parametry nastaví. Také vám ukáže, jak se projeví jednotlivé nastavení expozice či vyvážení bílé.
• Video - zvolení toho režimu umožní natáčet videoklipy. Maximální povolené rozlišení je 640×480 pixelů při 30 FPS.
• Přehrávací mód - můžete si prohlížet pořízené snímky či videoklipy.

Nabídka tedy zahrnuje jak plně automatické režimy, kdy fotograf může už jen stisknout spoušť, tak i zvolit režimy plně manuální, kdy vše záleží jen na něm. Pomocníkem pro focení jsou tzv. scénické režimy. Jejich nabídka je velmi bohatá, předkládám jejich výčet včetně popisu, který fotoaparát zobrazí zhruba pět vteřin po zvolení režimu. Některé popisky jsou bohužel až velmi stručné, jasné a vlastně nic nepopisující. Škoda, že se přístroj častěji nezmiňuje, co se snaží dělat se clonou či časem, aby se začínající fotograf lépe naučil jednotlivé scény fotit i svépomocí.

• Portrét - pro fotografování portrétů
• Krajina - pro fotografování krajiny, živá reprodukce modrých a zelených odstínů
• Krajina + Portrét - pro fotografování hlavního subjektu a pozadí, živá reprodukce modrých a zelených odstínů
• Sport - pro fotografování sportů a jiných rychlých dějů
• Noční scéna - pro focení nočních scén, použije delší čas než při běžném snímku, doporučuje stativ
• Noční portrét - pro večerní snímání objektu proti osvětlenému pozadí, používá delší expoziční časy než standardně
• Interiér - pro fotografování hlavního subjektu a nasvětleného pozadí uvnitř, pozadí je reprodukováno jasně
• Svíčka - pro fotografování se světlem svíček, reprodukce teplých barev
• Autoportrét - umožňuje zhotovit autoportrét při držení fotoaparátu
• Přirozené světlo - pro fotografování citlivých subjektů za nepříznivých světelných podmínek bez blesku
• Západ slunce - pro fotografování východu/západu slunce, přirozená reprodukce červených a žlutých odstínů
• Ohňostroj - vhodné pro noční fotografování ohňostrojů, používá delší časy závěrky než za normálních podmínek
• Multi-slučovač - vezme dva obrázky a automaticky je sloučí v jeden
• Kuchyně - pro fotografii zátiší, přirozené barvy ovoce, zeleniny, květin, atd.
• Za sklem - pro fotografování přes sklo (pozn. tento popisek mě svou užitečností naprosto odzbrojil)
• Dokumenty - pro fotografování dokumentů, textu, zvyšuje kontrast mezi písmeny a pozadím
• Aukce - zachytí 3 snímky v sekvenci s rozdílnou expozicí ve vhodném formátu pro následnou e-aukci
• Vyfoť + zvol 1 - pro zachycení pohybujících se objektů nebo výrazů tváře a uložení pouze vybraných záběrů
• Vyfoť + zvol 2 - pro zachycení trvale se pohybujících objektů a uložení pouze vybraných záběrů
• Úsměv - fotoaparát automaticky pořídí snímek, když se objekt usměje (pozn. u portrétů se vyjádřím k této funkci blíže)
• Pláž - vhodný pro focení objektů na pláži za slunného dne
• Sníh - vhodný pro focení objektů na sněhu
• Rychlý snímek - pro rychlejší focení použijte sekvenční snímání AF

Lehce se zmíním také o vyvážení bílé, které se prakticky budu věnovat později. K dispozici jsou módy auto, slunce, zataženo, žárovka, zářivka 1, zářivka 2, zářivka 3, manuální nastavení, ladění bílé (-7 kroků červené , +7 kroků modré). Poslední zmíněná funkce vyvažování bílé je bohužel zakopána hluboko v menu a není u voleb klasického nastavování vyvážení bílé. Zdejší nastavení je pak globální úpravou pro všechna ostatní nastavení bílé, včetně uživatelského nastavení, kdy zamíříte fotoaparát na bílou plochu a vyfotíte ji. Tím fotoaparát přesvědčíte, že např. žlutá stěna je bílá a na výsledné fotografii se stěna jeví jako bílá jen s mírným nádechem do žluté. Co mě však zklamalo, bylo automatické vyvažování. Prakticky nikdy se mi nepovedlo automatiku zastihnout, aby žárovkové osvětlení vyhodnotila jako žárovku. Drtivá většina fotografií pořízených v umělém žárovkovém osvětlení tak bude mít silně žlutý až červený nádech. Pouze při namíření přímo na žárovku vyhodnotil fotoaparát osvětlení správně. Jinak musím pochválit tolik možností vyvážení, se kterými si uživatel může pohrát.

Velmi zajímavou funkcí je také tzv. Timelapse (Časové foto). V tomto režimu může fotograf pořídit 2 až 99 fotografií v rozestupu 1 - 99 minut. Fotoaparát se přirozeně po pořízení snímku vypne (zůstane zazoomováno) a po daném časovém intervalu se sám znovu spustí, změří expozici, zaostří, vyfotí a opět se vypne.

Videosekvence

Natáčení videí je zde realizováno s poměrně složitými vazbami na nastavení. Je možno natáčet videa se zvukem i beze zvuku, ale zvuk si můžete dopřát pouze bez možnosti zoomovat a s vypnutou stabilizací. Je to tedy volba mezi roztřeseným videem s nemožností zoomu, ale se zvukem nebo videa stabilizovaného s možností zoomu, ale hluchého.
Každopádně musím říci, že stabilizace videa funguje u SP-570UZ výtečně, i na nejdelší ohnisko je obraz poměrně stabilní a netřese se. Máte-li zapnuté stálé ostření, budete trochu zklamáni. Zaostřování bohužel není nejrychlejší, takže se musí počítat i s rozostřeným obrazem po dobu až cca 4 vteřin než se plně zaostří (obvykle však jen kolem 1 - 2 vteřin). Pokud je stálé ostření vypnuté, je obraz stálé ostrý pokud výrazně nezměníte vzdálenost mezi fotoaparátem a snímaným objektem (např. při detailním přiblížení, zaostří se totiž na danou vzdálenost při spuštění natáčení). Od digitálního fotoaparátu pochopitelně nejdou v této oblasti očekávat zázraky a tak si budete muset zvyknout i na znatelné nastavování clony projevujícím se skokovými nárůsty tmavosti/světlosti obrazu. Odlesky slunce sice neudělají tlustý bílý pruh přes celý obraz,ale vytvoří fialové přerušované proužky (viz ukázka).
Natáčet lze v rozlišení 320×240 a 640×480, oba ve framerate 15 FPS a 30 FPS. V rozlišení 640×480 při 30 FPS lze pořídit nahrávku o délce maximálně 40 vteřin. U 320×240/15 FPS jste omezeni na dobu 29 minut, totéž jsem neměl možnost otestovat u zbývajících módů, neboť doba možného nahrávání byla s 1GB xD kartou kratší než 29 minut.
Videa se ukládají do formátu AVI. V rozlišení 640×480 pixelů a 30 FPS je bitrate zhruba 1550 - 1700 kB/s, takže půlminutové video zabere na kartě přibližně 50 MB. Při polovičních 15 FPS i bitrate spadne přibližně na polovinu kolem 800 - 850 kB/s. Nižší rozlišení 320×240 pixelů si vezme při 30 FPS přibližně 500 - 600 kB/s, při 15 FPS jen kolem 250 kB/s. Zvuk je s 8-bitovým vzorkováním o 64kbps kvalitě.

Fotografování portrétů

Díky 26mm ohnisku je Olympus SP-570UZ ideálním náčiním pro focení velkých skupinek lidí. Výklopný blesk zase umožní mírně potlačit přílišnou blízkost osy objektivu a blesku, nicméně blesk se nevyklápí zase až tak vysoko. Obrovský rozsah zoomu umožní vysokou variabilitu focení a zejména nejdelší ohniska dovolují při nižších clonách osoby krásně vyjmout z fotografie a velmi dobře rozostřit pozadí. Navíc vysoká vzdálenost mezi nimi a fotoaparátem pomáhá zachovat přirozenější výraz fotografovaných osob.
Byl slunný den, nicméně slunce svítilo jen jemně a nevytvářelo žádné ostřejší stíny. Zachovány jsou i barvy, jen v očích chybí trochu lesk. Pozadí je díky nižší cloně a vyšší ohniskové vzdálenosti rozostřeno. Detekce obličeje funguje dobře, ovšem začíná mít mírné problémy s větším náklonem hlavy. Problém nastává pokud se osoby dívají trochu více do stran, náklon na bok ani nevadí. K mému velikému překvapení byla detekce schopna rozpoznat jako obličej dokonce i černobílou kreslenou karikaturu člověka s poměrně přehnanými proporcemi hlavy (obrovské oči).
Ve slunném počasí jen stěží dojde k efektu červených očí, nedokázal jsem jej dosáhnout ale ani v horších světelných podmínkách. Redukce červených očí má u tohoto fotoaparátu docela "šílený" průběh, místo očekávaného předblesku se odpálí asi osm velmi krátkých záblesků a po chvíli se teprve odpálí dvojice hlavních záblesků. Člověka, který to nečeká, série rychlých krátkých záblesků dosti překvapí.
Doplňkový blesk je tvořen pouze jediným hlavním zábleskem. Jak již bylo řečeno, ani tak se mi nepodařilo u fotografií dosáhnout trochu výraznějšího efektu červených očí včetně interiérových fotografií. Fotíte-li v protisvětle, je k dispozici tlačítko Shadow Adjustment, které automaticky zapne detekci tváře. Pořízené fotografie jsou pak většinou opravdu světelně poměrně pěkné, tvář je prokreslena, přičemž pozadí není příliš přepálené. V podstatě totožné výsledky podává i ruční zapnutí detekce obličeje. Při bodovém ostření na obličej ale většinou dostanete buď velmi tmavý obličej a rozumné pozadí nebo přijatelný obličej a naprosto přepálené pozadí.
Režim slow podstatně prodlouží expoziční čas. Slow synchronizuje na přední závěrku, slow2 pak na zadní. Na fotografii není ani patrný záblesk, fotografie dostane o něco živější barvy a objeví se také mírný lesk v očích. Trochu se však začínají přepalovat lesky na obličeji a je také nutno dát si pozor na rozmazání vlivem delší expozice.

Blesk jako takový je velmi výkonný a fotoaparát ho navíc dokáže poměrně dobře zachytit i na fotografii. Dlouhou chodbu osvítí po celé délce šesti metrů a ani ke konci se jas příliš neztrácí. Navíc potěší, že stěny blízko fotoaparátu nejsou příliš silně přepálené. Doplňkový blesk se po odpálení a zobrazení fotografie nabíjí ještě asi vteřinu, redukce červených očí si vyžádá o cca 2 vteřiny navíc.

Fotoaparát disponuje nejen automatickou detekcí tváře, ale také detekci úsměvu. Soukromě jsem si tuto funkci (smile shutter) přejmenoval na "výtlem" shutter. Za úsměv vyhodnotil až naprosto ztřeštěné vycenění zubů, žádnou ze čtyř fotografií výše by se s touto funkcí vyfotit nepodařilo.