Olympus SP-570UZ: uspěje první 20× ultrazoom v testu?

Hned z počátku mě fotoaparát dostal impresivním rozsahem zoomu, neuvěřitelnými možnostmi nastavení a několika zajímavými "fičurami". Bohužel v průběhu času jsem naopak začal přicházet na několik negativních prvků, takže mohu konstatovat, že se jedná o velmi dobrý ultrazoom a slušného nástupce předešlých verzí, nicméně ani tentokrát nedokázal Olympus plně odstranit to, co se mu už tak dlouhou dobu vytýká.

Začněme pozitivními vlastnostmi. Ačkoli ne každému se fotoaparát líbí, dle mého názoru má velmi povedený design, dobré držení a poměrně robustní vzhled. Fotografické nadšence potěší rozsáhlé možnosti nastavení, zejména manuální nastavení expozice s podporou časů do 15 vteřin a režimu bulb. Podpora nízké citlivosti ISO 64 dovolí delší expozice i za jasnějšího světla. Dvojité menu je dobrým zrychlením jinak složitých nabídek. V neposlední řadě musím pochválit skutečně výtečné supermakro, které dovoluje ostřit téměř hned od objektivu, limitem zde už bude spíše to, že si fotoaparátem bude fotograf vytvářet stín. Přístroj jako takový je přiměřeně rychlý a pokud jsou dobré světelné podmínky, ostření i odezva je slušná. Ačkoli nejsem příznivec AA baterií jako zdroje energie do fotoaparátů, zde se předvedly skutečně velmi dobrou výdrží. Zaujme kroužek zoomu, někomu to může vyhovovat, někomu však spíše překážet.
Nyní přejděme k záporným vlastnostem, kam spadají xD karty. Olympus pořád ne a ne zakomponovat podporu SD karet jako Fujifilm. Nevýhodou xD karet je nízká kapacita (maximálně 2 GB), vysoká cena (asi 4× vyšší v porovnání s SD kartami téže kapacity) a především nízká přenosová rychlost (v praxi odhadem kolem 1,5 MB/s). Výsledkem nízké rychlosti je občas až neskutečně pomalé prohlížení fotografií, dlouho se musí čekat na její zobrazení i zvětšení. Pořizování fotografií kvůli tomu také trvá delší dobu, zejména co se týče sekvenčního snímání, u které ukládání trvá i 20 vteřin.

Stejně tak ukládání do RAWu je velmi pomalé. Kromě xD karet je dalším výrazným záporem velmi špatné ostření na nejdelších ohniscích a obecně ostření na vodorovné hrany, kde fotoaparát občas vůbec nezaostří (otočením o 90° zaostří takřka okamžitě). Nepotěší také dosti složitá provázanost nastavení, kdy fotograf nastaví nějakou funkci a posléze se mu několik dalších znepřístupní. Fotíte-li třeba následující den, musíte si vzpomenout, co jste fotili naposled. Zjistíte tak, co jste nejspíš nastavili a můžete patřičné parametry vrátit zpět.