Olympus SP-590UZ: 26× zoom pro každého

V této kapitole se podíváme na několik dalších snímků pořízených novým ultrazoomem Olympus SP-590UZ.

Vzhledem k tomu, že zde je reálné ohnisko zhruba 80 milimetrů při cloně F5, nelze se divit tomu, že hloubka ostrosti je na svou třídu velmi malá. Umocňuje to ještě ten fakt, že se dá ostřit z poměrně krátkých vzdáleností. Při takto velkých ohniscích (450 - 676 mm) budete mít častěji problém v tom, že takový zoom bude více, než vlastně potřebujete. Vyšší ohnisko vám chybět nebude. Při citlivosti ISO 320 je zde poměrně dost jasového šumu.

Fotoaparát to sice nepřehání s ostrostí, ale nic nepatlá. Při citlivosti ISO 64 je na obloze spíše mírný šum, slabě barevný.

Při ohnisku zhruba 100 milimetrů jste schopni dosáhnout největšího zvětšení a opravdu malinký hmyz (méně než centimetr) lze zachytit v takovéto velikosti.

Zde jsem netradičně použil režim supermakro, který ale nemá největší zvětšení objektu. Dokáže ale ostřit již od cca 2 milimetrů. Protože jsem byl velmi blízko a opravdu hodně jsem si stínil, potřeboval jsem čas 15 sekund.

Fotoaparát opět ukazuje, že dokáže ostřit z kratších vzdáleností i s delšími ohnisky a dokáže překvapivě dost rozostřovat pozadí. Šum je na ISO 125 přijatelný. Je tam trochu barevného i jasového, ale v přijatelné míře, poměrně snadno by měl jít potlačit.

Tady lze vidět poměrně dobrý účinek stabilizace a také tu skutečnost, že stíny fotoaparátu příliš nevoní. Ve světle nemá se šumem větší problém, ale ve stínech má barevný šum tendenci rychle naskakovat. Zde při ISO 125 to není nijak kritické, ale nepotěší.

Tento snímek je focen na vzdálenost cca 2,5 metru na maximální ohnisko. Z ruky. Je vidět, že s trochou štěstí a pomocí stabilizace dokážete při rozumné ostrosti udržet někdy až neuvěřitelné časy. Pokud se vám snímky na nejdelším ohnisku zdají být poněkud mdlé a nezajímavé, není to tak ani samotným dlouhým ohniskem jako obecně horším kontrastem a ostrostí při tomto ohnisku. Ani stativ moc nepomůže.

Další snímek na supermakro. Fotoaparát mě výjimečně překvapil opravdu velmi dobrou ostrostí a kontrastem.

Další snímek s minimální hloubkou ostrosti. Na šedé ploše je pouze jasový šum, na zelené je však již docela výrazný barevný.

Tento snímek byl pořízen na nejširší ohnisko. Je vcelku kvalitní, nelze k němu mít vážnější připomínky. Nevýrazné barvy jsou zde spíše problémem počasí než fotoaparátu, nicméně je pravda, že klidně můžete nastavit trochu větší saturaci, snímky budou vypadat trochu lépe.

Při pořizování tohoto snímku jsem testoval prediktivní autofokus. Ve srovnání s fotoaparáty Panasonic (AF Tracking) se nesnaží vyhledávat stejnou část obrazu a na tu ostřit, ale prostě a jednoduše ostří na zvolené zaostřovací pole. Má to své výhody i nevýhody. Výhodou je právě to, že na objekt je zaostřeno i tehdy, kdy opravdu velmi výrazně změní svou velikost. Toto auto jsem zaostřil ve vzdálenosti více než 200 metrů (spíše malinká tečka) a sledoval jej do doby, než bylo zhruba 20 metrů ode mě. Vidíte, že fotoaparát přeostřil správně.