Olympus Stylus XZ-10: to nejlepší z 1/2,3"

Fotoaparát automaticky provádí vyrovnání zkreslení objektivu. Narovnané obrázky najdete jak v JPEGu, tak i v RAWu ve většině moderních RAW konvertorech. Pouze v některých RAW konvertorech (jako je např. RawTherapee) se dostanete k nekorigovaným verzím. Na nejširším úhlu záběru se dočkáte mírného až průměrného zkreslení s hodnotou +1,4 %, bez korekce je to +7,6 %. Navíc počítejte s tím, že podobně jako u většiny moderních širokoúhlých kompaktů je v takovém případě 12MPx snímek vytvářen jen z cca 10,5MPx výřezu. Ten je natažen a vyrovnán. Na maximálním zoomu jsou linie naprosto rovné (+0,0 %), bez korekce objektiv trpí na střední poduškovité zkreslení s hodnotou -1,3 %.

U plně otevřené clony je vinětace trošku viditelná, její nástup je u nejkratší ohniskové vzdálenosti 26 mm středně náhlý. U středního zoomu je sice ztmavení podobné, ale podstatně pozvolnější, u delších ohniskových vzdáleností opět trochu roste. I jemné přiclonění sráží vinětaci takřka na minimum.

Nyní se podíváme na úroveň kresby uprostřed a v rozích.

Střed je dostatečný, s lehkým přicloněním se zlepšuje. Rohy jsou lehce neostré s chromatickou aberací, po přiclonění je zlepšení ale jen minimální.

U 46mm ohniskové vzdálenosti to také chce trošičku přiclonit pro plný kontrast uprostřed (F2,8 stačí více než bohatě), rohy jsou lehce neostré s chromatickou aberací. Zde už přiclonění trochu vylepšuje ostrost rohů.

Na 81mm ohniskové vzdálenosti se situace ve většině případů opakuje. S lehkým přicloněním roste kontrast prostřední části, vylepšuje se také ostrost rohů. Je vidět, že výraznější clonění ale způsobuje difrakci (celoplošnou neostrost).

Opět je vidět trochu slabší ostrost uprostřed, která vyžaduje jemné přiclonění, rohy jsou znovu lehce neostré, tentokrát ale bez chromatické aberace. Clonění zlepšuje výsledky jen neznatelně. Podíváme se také na výsledky při ostření na větší vzdálenosti zhruba 25-50 metrů.

Při plně otevřené cloně je středová ostrost vcelku dobrá, rohy jsou lehce neostré. Při zaclonění na F2,8 se situace dost zlepšuje.

U 46mm ohniskové vzdálenosti je situace velmi dobrá, střed je solidní už u nejnižší clony a ani rohy nejsou špatné (s přicloněním se to ještě zlepší).

Rovněž na 88mm ohniskové vzdálenosti jsou výsledky dost slušné, a to nejen uprostřed, ale i v rozích.

Na maximálním zoomu je na rozdíl od ostření na malé vzdálenosti střed velmi pěkný. Rohy jsou lehce neostré, s přicloněním se situace pomalu vylepšuje. Při F5,6 je už dobře vidět vliv difrakce obrazu.

Vyzkoušíme i úroveň chromatické aberace jak v JPEGu, tak i v RAWu, kde aberace není potlačována.

Při plně otevřené cloně si můžete všimnout výrazného modrého ladění v RAWu. JPEGy toto mají do značné míry potlačeno. Přiclonění na F2,8 už mění aberaci na fialové a azurové kontury, JPEGy toto opět velmi dobře potlačují. Vyšší clony už aberaci moc nesnižují.

U 46mm ohniskové vzdálenosti jsou projevy chromatické aberace podstatně nižší. Prakticky při všech clonách se v RAWu vyskytují fialové a nazelenalé kontury, v JPEGu jsou projevy slabší a zůstávají jen lehcí namodralí duchové u nižších clon.

Zde mizí barevné kontury, pouze při nižších clonách jde vidět namodralé duchy. Už při mírném přiclonění ale duchové mizí.

Na největším zoomu jsou i při plně otevřené cloně výsledky dobré, chromatická aberace je minimální.