Olympus Stylus XZ-2: jednoduše skvělý

JPEGy a RAWy otevřené v běžných konvertorech vykazují průměrné zkreslení. Na 28mm ohniskové vzdálenosti je to sférické zkreslení s hodnotou +1,5 %, na 112 mm je to pak poduškovité s hodnotou -0,7%. Pokud budete používat nějaký RAW konvertor, který automaticky neprovádí korekci zkreslení (např. RawTherapee), pak se na nejširší ohniskové vzdálenosti dočkáte silnějšího zkreslení s +3,2 %.

Vinětaci si lze všimnout snad jen při plně otevřené cloně při 28mm ohniskové vzdálenosti, kdy ztmavení dosahuje přes 0,8 EV a je poměrně náhlé. Po přiclonění nebo zazoomování vinětace klesá a zejména je pozvolnější, a proto téměř nepatrná. V RAWu je míra chromatická aberace totožná s JPEGy (rozdíly max. 0,03 EV).

Nyní se podíváme na úroveň kresby při různých ohniskových vzdálenostech a clonách.

Střed je velmi dobrý i na plně otevřené cloně. Rohy jsou na tom ale podstatně hůře a vzájemně se dost liší (pravá strana je výrazně slabší, může být chyba konkrétního objektivu). Jak je vidět, horní levý roh je přitom v pořádku, jen s nižším kontrastem a lehkou chromatickou aberací. Přiclonění situaci moc nezlepšuje, až při F5,6 jsou rohy docela přijatelné, ale to už nastupuje difrakce obrazu a celoplošná neostrost.

U 44mm ohniskové vzdálenosti je prostředek opět bez potíží, rohy jsou lehce neostré. S přicloněním se situace pomalu zlepšuje a kolem F4 už nejsou výraznější problémy. Zde je naopak slabší spodní část.

U 72mm ohniskové vzdálenosti se situace v podstatě opakuje. Horní levý roh je v pořádku, ostatní jsou na tom hůře. Od clony F4 jsou výsledky solidní. Připomeňme však, že jde o ostření na velmi krátkou vzdálenost a u běžných snímků mohou být projevy objektivu diametrálně odlišné. Na to se podíváme v druhé části této podkapitoly.

Na nejdelší ohniskové vzdálenosti je střed trochu méně ostrý ve srovnání s předchozími testy, ale stále velmi dobrý. Rohy jsou vyrovnanější, jen lehce neostré. Nyní se už podíváme na slíbené snímky vyfocené na mnohem větší vzdálenost (25-50 metrů).

Prostředek je velmi dobrý už od plně otevřené clony. Rohy jsou trochu neostré, s přicloněním se to zlepšuje jen minimálně. Od F5,6 je už vidět nástup difrakce (celoplošné neostrosti).

U 42mm ohniskové vzdálenosti je situace mnohem lepší. Střed je zejména u F2,8 ostrý a kontrastní, rohy jsou přijatelné i na "plnou díru". S jemném přicloněním se to ještě zlepšuje a rozhodně mohu doporučit se pohybovat v rozmezí od F2,8 tak do F4.

72mm ohnisková vzdálenost je rovněž bez větších problémů. Střed je v pořádku, na nejnižší clony je u testovaného kusu slabší pravý spodní roh, ale ostatní rohy ukazují, že i při takto nízké cloně objektiv kreslí velmi hezky.

Na největším zoomu je prostředek v pořádku (po jemném přiclonění se ještě zlepší), rohy jsou ale poměrně neostré a vyžadují dost clonit, aby vypadaly hezky. Hrany jsou v pořádku tak od F4.

Dále se budeme věnovat chromatické aberaci objektivu v rozích obrazu.

Chromatická aberace je v podstatě nezávislá na zvolené cloně, je zhruba střední. V RAWu je trochu více vidět, JPEG ji lehce potlačuje.

U plně otevřené clony se objevují lehcí duchové, JPEG je potlačuje. Zbytková chromatická aberace je poměrně nízká.

Na 72mm ohniskové vzdálenosti se větvičky ztrácejí a chytají namodralý nádech, JPEG toto opět potlačuje a stačí jemné přiclonění, aby barevné ladění zmizelo. S dalším navýšením clony se větve zvýrazňují.

Plně otevřená clona přináší výrazné duchy i barevnou aberaci, jemné přiclonění ale toto prakticky eliminuje a zůstávají jen velmi mírné zelené a fialové kontury.