Olympus SZ-31MR: makroborec

Objektiv nabízí 24× optický zoom. Jak se projevuje, uvidíte na následujících snímcích.

25mm ohnisko znamená dosti široký úhel záběru, byť v dnešní době už nepříliš výjimečný. Kvalita obrazu je uprostřed dobrá, kresba detailní. Směrem k rohům to ale objektiv přestává zvládat tak dobře, dává o něco méně ostrý obraz, který je pak odšumovacími algoritmy v některých plochách vyhodnocen jako šum a tedy dále silně rozpatlán.

24× optický zoom je hodně znát, přibližuje opravdu výrazně. Stinnou stránkou špatné světelnosti F6,9 a vysoké pixelové hustoty je také výrazný vliv difrakce. Obraz už není ani zdaleka plně ostrý.

Na tomto snímku je také vidět dostatečně široký záběr. Směrem k rohům se ostrost zhoršuje, což jde vidět zejména vlevo dole. Uprostřed je kresba poměrně slušná a totéž platí i pro detaily.

Takové přiblížení vám jen tak nějaký kapesní ultrazoom nenabídne. Vedle atmosférických vlivů se na snížené ostrosti projevuje také difrakce.

Olympus slibuje tzv. "zoom s vysokým rozlišením", který má přinést větší než optické přiblížení bez výrazné ztráty kvality. V podstatě jde ale o obyčejný digitální zoom, který není přehnaný, ale je jen dvojnásobný. Kvalitu snímku to samozřejmě poznamenalo, interpolace je viditelná.

Pochopitelně tu najdete i digitální zoom pod svým pravým jménem, tentokrát čtyřnásobný. Kvalita je pochopitelně velmi špatná.

Fotoaparát je vybaven duálním procesorem TruePic V. K testu jsem využil rychlou SDHC kartu SanDisk Extreme se zápisem 30 MB/s.

Náběh přístroje je trochu pomalejší. Ostření je velmi rychlé na širších ohniscích, u delších se rychlost snižuje. Prodlevy jsou v pořádku, sekvenční snímání nabízí rychlost, kterou slibuje výrobce, výjimkou je jen nejpomalejší režim, který byl výrazně slabší. To je docela zajímavé, protože jinak fotoaparát skutečně zvládá 10 fps v plném rozlišení, navíc pro slušných 12 snímků.

Ze zajímavých scénických a dalších režimů se nejprve podíváme na panoramata.

Toto panorama má rozlišení zhruba 6 megapixelů (na výšku 1280 pixelů) a je složeno ze tří snímků. Na první pohled si sice překladu snímků nevšimnete, ale při podrobném zkoumání naleznete oba spoje. K dispozici jsou tři způsoby jak je fotit. První je plně automatický, prostě se jen točíte a až se otočíte o 360°, panorama bude automaticky složeno. Další je manuální, kdy vyfotíte tři snímky ručně (fotoaparát napoví průhledným překladem snímků na displeji, abyste snadno navazovali) a opět je složí dohromady. Jako poslední je tu režim PC, který je totéž co režim druhý, jen to skládání pak musíte udělat vy sami v PC. Výhodou je, že takto máte k dispozici nejvyšší rozlišení. Dále můžete využít několik magických filtrů.