Olympus TG-1 iHS: nejen entomologův sen

Fotoaparát je vybaven autofokusem s několika možnostmi výběru ostřících bodů. Nejprve je to detekce tváří spojená s iESP ostřením, tedy automatickým výběrem ostřícího bodu. Tento výběr je poměrně inteligentní a jen málokdy jsem potřeboval zvolit bodové ostření. Detekce tváří je dostatečně rychlá a nadprůměrně úspěšná. Jako druhé je tu již zmíněné bodové ostření. Posledním režimem je AF Tracking neboli ostření se sledováním. Za dobrého světla funguje vcelku dobře, ale při výraznějších změnách polohy objektu (ať už vzdálenosti nebo směru) jej snadno ztrácí.

Rychlost ostření patří k těm dostatečně rychlým, za což může i dobrá světelnost objektivu. Nemá tedy výraznější problém ani za horšího světla. Úspěšnost je přiměřená, občas se stane, že nezaostří (někdy dělají problém hladké plochy). U fotoaparátu můžete nastavit klasické ostření, makro režim, supermakro (pevně nastavené 74mm ohnisko) a supermakro s přisvětlením LED diodou.

U normálního ostření se budete pohybovat od cca 16 do 40 centimetrů, virtuální zvětšení je jen 0,15× až 0,25×, což není mnoho. Mnohem zajímavější je ale makro režim, který v celém rozsahu nabízí 8 centimetrů (plus minus centimetr). Díky tomu zvětšení roste od 0,25× až do 1,1×! Pokud tedy fotíte s makro režimem, není téměř nikdy důvod používat cokoli jiného než nejdelší ohnisko. 100mm ohnisková vzdálenost je navíc poměrně dlouhá, nabízí užší úhel záběru, takže se vám na snímek nebude dostávat to, co tam nechcete. Získáte jemně rozmazané pozadí a ani si nebudete stínit.

Naprostým gólem je však supermakro. To fotoaparát sám zazoomuje na 74mm ohnisko a můžete ostřit z pouhého centimetru. To se vyfotí plocha pouhých cca 1,1×0,8 centimetru! V číslech virtuálního zvětšení to znamená zhruba 3,4× zvětšení! Když se k tomu přidá ještě LED dioda, máte tu naprosto geniální fotoaparát na focení maker. Nějaké další ukázky uvidíte v galerii.

Zvětšení je na nejdelším ohnisku skutečně velmi dobré. Šum je při citlivosti ISO 400 akceptovatelný.

Supermakro je ale úplně jiné kafe. Tady se mi z kleští vešel opravdu jenom malinký kousek. Všimněte si také minimální hloubky ostrosti.

Olympus TG-1 má k dispozici pouze automatické nastavení expozice. Vy můžete využít korekci expozice od -2 EV do +2 EV a upravit styl měření. Buď je tu celoplošné měření ESP nebo bodové. Tím to končí. Co se týče spolehlivosti měření, myslím, že občas se mírná korekce expozice hodí. U snímků s malým dynamickým rozsahem lehce podexponovává, naopak u snímků s vysokým kontrastem (světlou oblohou a podobně) spíše přeexponovává. Obloha je tedy spíše bílá a i samotná krajina je na můj vkus světlejší, než by nutně musela být.

Citlivosti mají rozsah od ISO 100 do ISO 6400 v plném rozlišení. ISO AUTO končí až na dosti vysoké citlivosti ISO 1600 a maximálním časem je tu 1/2 sekundy. ISO HIGH AUTO pak končí u ISO 3200, ale maximální čas je jen 1/8 sekundy. Minimální čas činí 1/2000 sekundy, maximální je pak 4 sekundy pouze v nočním režimu (clona otevřena max. na F2,8, citlivost max. ISO 800).

Objektiv se vyznačuje výbornou světelností. Se svými F2,0 na nejširším ohnisku je o 1,7 až 2 EV světelnější než snad veškerá konkurence, a to je obrovský rozdíl (čtyřnásobný rozdíl v citlivosti). Na nejdelším ohnisku je světelnost F4,9, což je podstatně horší, ale stále to patří k nadprůměru. Dnes je zde totiž obvyklá hodnota okolo F5,9, snad jen Sony TX10 a jeho novější klony zaujmou lepší hodnotou F4,6. Clonění je zde řešeno třípolohově. Např. na nejširším ohnisku je k dispozici F2 a pak F2,8, které zároveň zvětšuje hloubku ostrosti. Nějakým způsobem se tedy snižuje velikost clonového otvoru. Další přiclonění je už na hodnotu F8 a zde se hloubka ostrosti nemění, jde tedy o klasický ND filtr.

S fotoaparátem můžete natáčet Full HD videosekvence s rozlišením 1920×1080 pixelů při 30 progresivních snímcích za sekundu. K dispozici jsou i menší rozlišení, bohužel zpomalené videosekvence tu nenajdete. Zvuk je zaznamenáván v režimu stereo.

Kvalita obrazu je solidní, autofokus by si ale zasloužil trochu zrychlit a zpřesnit. Není špatný, ale občas poněkud odmítá poslušnost. V tišších videosekvencích je také docela slyšet. Rolling shutter efekt není vážný, ale stabilizace občas vyvádí neplechu a roztřese obraz. Pochopitelně je možné natáčet i pod vodou.

Pochopitelně se můžete podívat i na několik ukázkových videosekvencí. Všechny jsou ve Full HD. Nejprve je to jedna venkovní (51 sekund, 110 MB), další je interiérová (49 sekund, 83 MB). Dále tu jsou dvě vodní videosekvence (20 sekund, 43 MB) a (17 sekund, 32 MB).

Stabilizace je zde mechanická, řešená posunem CMOS BSI čipu. V menu ji lze vypnout nebo ponechat zapnutou. Test byl proveden s expozičním časem 1/5 sekundy a 85mm ohniskem. Vzdálenost byla zhruba 2 metry. Testovaný účinek byl lehce přes 4 EV.

Účinek stabilizace je spíše průměrný. Pomáhá, ale nečekejte od ní přehnané zázraky.

Díky výborné světelnosti je TG-1 velmi dobrý kompakt na focení v interiérech. Na delších ohniscích to už tak slavné není. Maximální 100mm ohnisko je jen tak akorát a světelnost F4,9, ač sama o sobě je na "nejdelším" ohnisku pěkná, na 100mm ohniskové vzdálenosti jako takové není zrovna nejlepší pro rozmazávání pozadí. Zde mohou lepší výsledky nabídnout např. ultrazoomy, byť mají horší světelnosti na největším zoomu. Detekce tváří je nadprůměrná.

Na snímku je vidět silnější odšumování, které rozmazává některé plochy. Jinak je s ohledem na citlivost ISO 250 docela v pořádku. Blesk není moc výkonný, k pořádnému výkonu je potřeba vyšších citlivostí (na delších ohniscích). Bohužel způsobuje docela výrazný efekt červených očí, a to i s předbleskem.

Energie je uchovávána v Li-Ion akumulátoru Li-90B s napětím 3,6V a kapacitou 1270 mAh. Tyto specifikace zní docela slibně, akumulátor není úplně nejmenší, takže bychom mohli očekávat slušnou výdrž. Ta ale není výrobcem udávána. Při testu jsem byl schopen pořídit 410 snímků na jedno nabití, což je velmi pěkné číslo na tak malý fotoaparát.

Fotoaparát je vybaven GPS modulem. Náběh GPS zabere zhruba mezi dvěma a čtyřmi minutami, což je typické pro většinu přístrojů. Po spuštění fotoaparátu je souřadnice vždy zapsána, často ještě z předchozího snímku nebo nepříliš přesně (jen ve vteřinách, ale už ne v tisícinách vteřin). Samotná přesnost GPS je průměrná, obvykle se liší mezi 10 a 25 metry. Pokud baterie hlásí brzké vybití (červená signalizace), GPS se vypíná a zapisuje se poslední nalezená souřadnice. GPS v TG-1 bych tedy hodnotil jen průměrně.