Olympus VR-310 a VR-320: jaké je tajemství úspěchu?

Olympusy VR-310 a VR-320 mají malý 1/2,3" CCD snímač s rozlišením 14 megapixelů, a tedy i velmi vysokou pixelovou hustotou 50 MPx/cm2. Pojďme se nyní podívat, zda to skutečně budete znamenat vysokou míru šumu, což by se při tak vysokém rozlišení dalo předpokládat.

Na to, že jde o nejnižší citlivost (navíc dnes už poměrně nízké ISO 80), není výsledek zrovna chvalitebný. Linie se trochu třepí, odšumování je určitě silnější, než by bylo nutně potřeba. I doostřování některých hran mohlo být slabší.

O trochu vyšší citlivost ISO 100 se projevuje podobně.

Už citlivost ISO 200 zavádí do obrazu jakýsi závoj, ostrost klesá, stejně tak i barevnost snímku, což je překvapivé.

ISO 400 opět obraz zahaluje pod jemnou mlhu, odšumování tvoří větší hrudky, barvy rychle mizí.

Olympus dobře ví, proč automatika končí na ISO 400 a neleze na ISO 800. Obraz je nepoužitelný. Detaily žádné, barvy jakbysmet.

Nejvyšší citlivost ISO 1600 je už jen rozsypaný shluk pixelů. Nevidím pro ni žádné využití. Další snímky jsou focené za umělého osvětlení. Ukážou nám zejména míru zachování detailů.

I na nejnižší citlivost je patrné silné odšumování, silnější detaily jsou ale akceptovatelné. Od citlivosti ISO 200 je ale patlání příliš výrazné a snímky se stávají spíše patlanicemi.

Nyní zkusíme vyfotit pár snímků v protisvětle.

Co se týče jasů, fotoaparát nabídnul docela slušné prosvětlení krajiny a mraky se výraznější přepalují jen v blízkosti Slunce, což je pochopitelné. Horší je to ale s kresbou krajiny, kde odšumování nasazuje zbytečně silný kalibr. Odlesky jsou červené jak kolem zdroje světla, tak i v ploše obrazu.

Kolem Slunce se opět vyskytuj silné odlesky, zde zesílené ještě tím, že prosvítá přes větve.