Olympus VR-310 a VR-320: jaké je tajemství úspěchu?

Na noční focení nejsou VR-310 a VR-320 právě vhodné přístroje. Pokud chcete fotit s malými citlivostmi, jste omezeni časem 1/2 sekundy, což je opravdu velmi málo. S tím nic rozumného nevyfotíte. Ve speciálních režimech sice můžete dosáhnout trochu delších expozic, ale při vyšších citlivostech a bez korekce expozice. Snímky jsou tak zbytečně moc světlé, nemluvě o vyvážení bílé, které je optimalizované pro barvy svíčky (takže celý snímek je žlutý).

Ostatně to dobře vidíte na ukázkovém snímku. Je moc žlutý, silné odšumování silně potlačilo kresbu na travnatých a podobných plochách.

S citlivostí ISO 100 je sice šum jakž takž nízký, ale expozice je výrazně nedostatečná.

ISO 400 už dává lepší světlo, ale detaily jsou už roztřepeny odšumováním. Kresba je neostrá.

Nejvyšší citlivost ISO 1600 sice přináší slabou kresbu, ale na CCD čip to není zase až tak špatné.

Podívejme se také na tradiční scény, které najdete u každé recenze.

Tráva se sice hodně patlá, ale stromy působí o něco detailněji. Ve větvích téměř není žádná chromatická aberace (z větší části patrně softwarově odstraněna). Režim iAuto dává snímku živější a kupodivu i ostřejší vzhled než režim P.

Některé méně výrazné plochy se hodně slévají, ve většině míst se fotoaparát snaží zachovávat aspoň dojem kresby, když už ne kresbu. Ne vždy se mu to daří, linie jsou roztřepené.

Opět vás potěší velmi široký úhel záběru. Méně už kvalita snímku, která je opravdu hodně špatná. Většina ploch je nemilosrdně rozmazána, ostrost téměř neexistuje.