Panasonic Leica DG Vario-Summilux 25-50mm F1.7 ASPH.

 

S objektivem můžete použít manuální nebo automatické ostření. To manuální se zapíná posunutím zaostřovacího prstence směrem k sobě nebo na těle fotoaparátu (má-li tento přepínač). S některými těly můžete nastavit i elektronickou vazbu kroužku, tedy chod mezi minimem 90° až do 360° po 30° krocích a pak je tu i 720° a 1080°, vazba může být lineární (přeostřuje se tak rychle, jak točíte prstencem) nebo nelineární (rychlost kroužku je zesílena, rychlé ostření je ještě rychlejší, pomalé ostření je mnohem pomalejší).

 

Zaostřovací motorek je velmi tichý a hodně rychlý. V testu jsem naměřil zaostření za zhruba 0,1 sekundy. Pokud přeostřujete z úplně rozostřeného obrazu (nekonečno nebo minimum) na zhruba půl metru od objektivu, zabere to cca 0,1-0,15 sekundy. Ostření opravdu nezdržuje a patří k tomu nejrychlejšímu na trhu.

 

 

Objektiv potřebuje k zaostření zhruba 10 až 14 cm podle zoomu (od čipu je to 25 až 29 cm). Přepočtené zvětšení je o něco lepší než u širokoúhlejší varianty 10-25mm, která končila na 0,34×. Zde se můžete těšit na přepočtených 0,47×, což se dá použít i na nějaké to méně náročné "makro".

 

 

Objektiv potěší v podstatě nulovým focus breathingem (při přeostření se nemění úhel záběru) a také parfokálním chováním (při změně úhlu záběru se nemění zaostření).