Recenze  |  Aktuality  |  Články
Doporučení  |  Diskuze
Fotoškola  |  Seriály
Fotoaparáty  |  Objektivy
Fotomobily  |   Software
Příslušenství  |  Ostatní
Svět hardware  |  TV Freak
Svět mobilně

Panasonic Lumix DMC-FZ2: Dvoumegové EVFko s excelentní optikou

28.1.2004, Michal Spáčil, recenze: specifikace produktu
Vše, co bude v této recenzi řečeno o zrcadlovce FZ2, budiž uvozeno větou: Tento Panasonic má pouze dva megapixely. Je to ale přístroj výborných parametrů, dobře vybavený a vůbec příjemný. Profesionálové toužící po obrovských zvětšeninách a maximálním rozlišení tuto recenzi zřejmě přeskočí, pro ostatní máme zprávu: nenechte se nachytat do pasti megapixelů, LUMIX DMC-FZ2 je po čertech dobrý foťák.
Ovládání
Ovládání tohoto LUMIXU je téměř shodné s pokročilejším modelem DMC – FZ10 a pokud o FZdvojku stojíte, není od věci si projít podrobný přehled ovládání v recenzi Digimanie na FZ10 z 8.1.2004, které je, jak už jsme řekli, téměř shodné. Svrchu na přístroji najdeme spoušť, jejíž okruží ovládá zoom, dále multifunkční kruhový ovladač přepínající mezi sedmi expozičními režimy, prohlížením snímků a pořizováním videa. Na dosah palce je i samostatný spínač sekvenčního snímání.




Zezadu najdeme “šoupátko” On – Off, jehož sepnutí je indikovéno zelenou LED – diodou. Dále jsou v horní řadě tlačítka Focus a Display, jejichž funkci asi netřeba popisovat. Vedle EVF hledáčku najdeme otočný ovladač pro dioptrickou korekci. Vedle něj je tlačítko, po jehož jemném zmáčknutí vyskočí ze své skrýše blesk. Tlačítko Menu nabízí (nečekaně) přímý přístup do menu. Kruhový joystickový ovladač zajišťuje jednak navigaci v menu, jednak umožňuje přímý přístup k nejpoužívanějším funkcím přístroje: vyvážení bílé, korekce expozice, režimům samospouště a blesku. Pokud máme nastaven režim clonové nebo časové priority, nastavíme tímto tlačítkem přímo žádanou hodnotu clony nebo času. Dále se jím aktivuje funkce Review, která ukáže poslední vyfocený snímek. Posledním ovládacím prvkem je tlačítko s ikonou koše, jež slouží k mazání nepotřebných snímků.




Ovládání Panasoniků je, jak jsme již na Digimanii několikrát psali, dobře vymyšlené. S plným vědomím faktu, že jde o věc názoru, přidávám osobní zkušenost – tento systém mi zatím z dostupných přístrojů vyhovuje nejlépe.

Snímací čip
Jak už bylo řečeno, jde o CCD s úhlopříčkou 1/3.2", tedy poměrně malý. Z 2,1Mpix je jich efektivně využitelných kolem 2 miliónů. O moc víc toho o čipu nevíme a asi ani nezjistíme.

Objektiv
Leica DC Vario-Elmarit se skládá z třinácti čoček v osmi skupinách. O eliminaci sférického zkreslení se starají tři asférické členy. Na devíti elementech jsou naneseny antireflexní vrstvy LEICA. Rozsah objektivu je 4.6 - 55.2mm, což je ekvivalent 35 - 420mm pro kinofilm. Už jsme psali, že světelnost objektivu je konstatní v celém rozsahu dvanáctinásobného zoomu, a to F2.8. To je skvělý výsledek a nezbývá než si přát, aby v segmentu ultrazoomů pro EVF zrcadlovky se o tuto metu pokoušelo maximum výrobců. Jak si můžete prohlédnout na následující stránce této recenze, optický stabilizátor funguje spolehlivě a těm rozklepanějším z nás doporučíme, aby jej pokud možno vůbec nevypínali. Stran makra umožňuje objektiv zaostřit na i objekt vzdálený pouhých 5 cm, což jsme exaktně ověřili.




Ostření
Pasivní autofokus umožňuje zaostřovat bodově a průběžně doostřovat. Manuální ostření chybí. Autofokus je, stejně jako u modernější FZ10, poněkud pomalejší, pokud však máme namáčknuto a zapnuto průběžné doostřování, nevýhoda se ztrácí. Za špatných světelných podmínek si občas autofokus nevěděl rady, to je však celkem přirozené a lidské oko na tom není ve stejné situaci o mnoho lépe.

Expozice
To nejdůležitější na začátek – u FZ2 se nesetkáme s plným manuálem, pouze s časovou a clonovou prioritou. V kombinaci s korekcí expozice a proměnitelným ISO nakonec požadované expozice nějak dosáhneme, plný manuál by ovšem přístroji slušel a posunul by jej do oblasti aparátů, s nimiž je možno naučit se fotografovat s plnou odpovědností za výsledky. (Vůbec doufáme, že se možnost zvolit plně manuální režim jednou rozšíří do všech přístrojů a segmentů trhu.) Teoreticky ba asi bylo možné napsat nový firmware, který by manuální expozici na stávajích přístrojích umožňoval.

O volbě Program a clonové či časové automatice nelze napsat o mnoho více než to, že fungují, jak mají. FZ2 si po expoziční stránce automaticky poradí se širokým spektrem světelných podmínek Nechybí zde volba označená srdíčkem, a to pro uživatele, kteří jsou, řekněme, méně nadáni technickým důvtipem. Pokud zvolíme srdíčko, přístroj nastaví všechno sám a pustí nás pouze k výběru komprese snímku. Další možnost je označena ikonkou fotoaparátu, což je další takové srdíčko, které nás ovšem pustí i k dalším nastavením.

Přednastavené scénické režimy jsou tyto: Portrét - přístroj pracuje s minimální hloubkou ostrosti pro zvýraznění zaostřeného objektu, Sport - krátké časy závěrky pro ostré zachycení pohybu, Pohybový efekt – ostré zachycení rychle se pohybujícího objektu při rozostřeném pozadí a Noční snímek – zde se nejvíce uplatní stabilizátor.

Měření je buď zonální, kde snímaná plocha je rozdělena do šedesáti samostatných segmentů, nebo bodové – především pro expozici na světla nebo na stíny.

Hledáček a LCD
Hledáček je samozřejmě elektronický, na pokoukání s autofokusem bohatě stačí. LCD displej typu TFT o úhlopříčce 1.5" je dobře čitelný i ze strany a za přímého oscvětlení, pochválit je třeba přehlednou indikaci všech důležitých nastavení při snímání. Rozlišení LCD je 114.000 pixelů.

Z ostatních důležitých funkcí zmíníme kontinuální zaostřování a funkci SPOT AF SWITCHING, jenž orientuje zaostření na určitý detail objektu. Dále standardní AF LOCK neboli zámek ostření, AUTO BRACKETING s krokem po 1/3 EV, manuální volbu citlivosti ISO, fotografování s pětivteřinovou zvukovou stopou nebo dodatečným (10s) nahráním zvukové poznámky. Bílou barvu lze kromě tradičních programů, automatiky a manuálního vyvážení nastavovat dle teploty světla ve stupních Kelvina.

K přístroji je standardně dodávána sluneční clona uchycená bajonetem.


Uložení SD karty
Autor: Michal Spáčil
Začínal v roce 1995 jako novinář se zájmem o IT, po dokončení právnické fakulty působil jako tiskový mluvčí Ústavního soudu a Státní zemědělské a potravinářské inspekce. V letech 2003-2004 byl v redakčním týmu Digimanie.cz. Nyní pracuje jako právník ve veřejné správě a kromě občasných příspěvků pro naše magazíny píše i do odborných periodik o právních vztazích k nemovitostem a o aktuální judikatuře.