Panasonic Lumix FZ28: o krok blíže dokonalosti

Příslušenství

Panasonic Lumix DMC-FZ28 přišel netradičně v poměrně vysoké krabici. Jak je na Panasonic obvyklé, je zde vyobrazen fotoaparát a decentně zmíněny jeho hlavní přednosti. Vnitřní uspořádání krabice je poněkud komplikovanější, obsahuje totiž docela hodně příslušenství.
Najdete zde fotoaparát, Li-Ion akumulátor včetně nabíječky a jejího přívodního kabelu. Dále je tu několik návodů (v 8 jazycích), ale ty jsou až přespříliš stručné a opravdu se z nich nedozvíte nic užitečného. Plná verze manuálu, která má 215 stran, je uložena na CD-ROM. To bych dokázal odpustit u malého a jednoduchého kompaktu, ale u takto komplexního ultrazoomu, jakým FZ28 rozhodně je, lze absenci plné verze tištěného manuálu označit jako docela výrazný nedostatek.
Na druhém CD-ROM naleznete software PHOTOfunSTUDIO -viewer- 2.1E, dále Quick Time pro přehrávání videosekvencí, ArcSoft Panorama Maker 4, ArcSoft MediaImpression a SILKYPIX Developer Studio 3.0 SE pro práci s RAW soubory. Příslušenství dále obsahuje USB a A/V kabel, popruh na krk a sluneční clonu včetně její redukce.

Výdrž baterie

Fotoaparát pracuje s Li-Ion akumulátorem CGR-S006E, tedy totožným, jaký byl použit i u modelů FZ7, FZ8 a FZ18. Má tedy napětí 7,2 V a kapacitu 710 mAh. Panasonic hovoří o výdrži na 460 snímků. V praxi však můžete očekávat o něco lepší výsledky. Hned napoprvé jsem se dostal na 620 fotografií na jedno nabití, podruhé jsem lehce překonal hranici 500 fotografií. Výdrž fotoaparátu je tak velmi dobrá. Navíc, máte-li akumulátor ze staršího modelu Panasonic FZ, můžete jej v klidu použít. V nabíječce lze baterii dobít zhruba za dvě hodiny.

Dodaný software

Vedle CD-ROM s plnou verzí manuálu je k dispozici druhé CD se softwarem. Základ tvoří PHOTOfunSTUDIO -viewer-, dále jsou zde programy od společnosti ArcSoft (MediaImpression a Panorama Maker), QuickTime pro přehrávání videosekvencí, USB ovladače a SILKYPIX Developer Studio 3.0 SE pro zpracování RAW fotografií. My se nejprve podíváme na PHOTOfunSTUDIO -viewer-.
Tento program umožňuje nahrávání fotografií, jejich základní správu, úpravu a zobrazení informací o fotografii (z EXIFu). Aplikace není příliš přeplácaná, což je jenom dobře. Vzhledem k tomu, že Panasonic konečně vyřešil USB přenos z fotoaparátu do počítače, je aplikace docela svižná.
Práce se všemi předchozími fotoaparáty Panasonic mi připomínala rychlostí staré FDD mechaniky, kdy přenos fotografií byl skutečně neuvěřitelně pomalý. FZ28 už naštěstí tímto problémem netrpí a přenos souborů je záležitostí chviličky. Konečně se začala využívat rychlost rozhraní USB 2.0.
Samotné fotografie si můžete prohlédnout detailněji, aplikace nabízí také podrobné informace o snímku z EXIFu. Tyto informace jsou rozděleny do čtyř kategorií.
Z aplikace jde spustit podprográmek Retouch, který slouží k jednoduchým úpravám fotografie. Nabídka funkcí není široká a práce s programem je poměrně pomalá. Dlouho trvá, než se vámi vybraná úprava provede a zobrazí.
SILKYPIX Developer Studio 3.0 SE je poměrně příjemná aplikace, která vám dovolí upravit si RAW soubory k obrazu svému. V levém sloupci můžete upravovat expoziční a barevná nastavení jako korekci expozice, vyvážení bílé, úroveň kontrastu a podobně (v základních přednastaveních). Úplně vespod tohoto levého sloupce je osm ikonek, které se věnují dalším velmi zajímavým efektům a opravám fotografií. Naleznete zde histogram, zobrazení EXIFu, plně manuální vyvážení bílé, editace křivek, řízení přepalů (dynamický rozsah lze rozšířit až o 6 EV), plně manuální úprava barev, oprava optických chyb objektivu jako vinětace, zkreslení či chromatické aberace a pod poslední ikonkou se skrývá otáčení fotografie. Aplikace sice není úplně nejrychlejší, ale dá se s ní vcelku rozumně pracovat a nabízí hodně možností.

Zobrazení LCD

U modelu FZ28 je použit 2,7" LCD displej s rozlišením 230 000 bodů (320×240 pixelů). To je standardní rozlišení drtivé většiny kompaktů. Bohužel na manuální ostření je nedostatečné. Panasonic vybavil tento displej čtyřmi různými módy zobrazení. Bylo by však dobré, kdyby alespoň jeden z nich za něco stál. Bohužel nestojí. Všechny čtyři módy (Vypnutý, tedy normální zobrazení, Auto Power LCD s automaticky nastavovaným jasem dle světelných podmínek, Power LCD se zvýrazněným jasem a poslední mód Širokoúhlý) mají katastrofální zobrazovací úhly.

Nicméně je nutno uznat, že Power LCD je na ostrém slunci opravdu docela dobře čitelný. Osobně bych preferoval volbu Auto Power LCD. Nabízí lepší jas (a tedy i čitelnost) než základní mód, ale ne zas tak ostrý jako Power LCD, který zkresluje barvy.

Jak vidíte na přiložených fotografiích, je to opravdu dosti špatné. Ze stran se barvy velmi rychle invertují, paradoxně však LCD produkuje nejkrásnější obraz při úhlu cca 10° z boku. Seshora je vše mnohem světlejší, takže fotíte-li něco od země, nemáte šanci cokoli vidět. Lehnout si na zem bohužel někdy nejde. Zespoda dochází naopak ke ztmavnutí a mírné inverzi barev.


Power LCD se zvýšeným jasem vůbec ničemu nepomáhá. LCD displej dostane nepřirozeně bílý nádech a ve většině případů je to ještě horší než předtím. Alespoň co se týče pozorovacích úhlů. Při kolmém sledování displeje je však lepší pohled při silném slunci.


Širokoúhlý režim signalizuje mód, který je určen pro snímání s fotoaparátem nad hlavou. Taková příležitost může nastat například na koncertě nebo podobných událostech, kdy potřebuje mít fotoaparát výše než vaše oči. LCD displej změní polaritu krystalů tak, aby byl displej zespoda dobře vidět. To se kupodivu opravdu daří, i ze značného úhlu má pěkný obraz. Pochopitelně seshora je naprosto nepoužitelný stejně jako ze strany. Mnohem větší využití by však nalezl režim s vylepšenou polaritou při focení u země (když se díváte na displej seshora).


Konečně se můžeme podívat na zobrazení informací na displeji. Vlevo nahoře je již tradičně ikona motivového programu. Směrem doprava je ikona blesku, vyvážení bílé, ISO citlivost, barevné schéma, rozlišení, kvalita komprese (případně RAW) a stav baterie. Pod tímto indikátorem je pak počet zbývajících fotografií. Levý sloupeček obsahuje ikonku stabilizace (napravo od ní je kompenzace expozice blesku, případně také signalizace makro režimu), dále je to měření expozice, kontinuální nebo rychlé ostření (Q-AF), expoziční bracketing, inteligentní kontrast, mód LCD displeje a úplně dole pak použití předsádky.

Spodní řádek obsahuje korekci expozice a napravo čas maximální expozice (zde říká, že automatika může nastavit maximálně 1 sekundu). Po namáčknutí spouště se tento indikátor změní na hodnotu clony a expozičního času, viz další fotografie.

Na pravé fotografii vidíte jiný mód zobrazení, lehce připomínající zrcadlovky. Pravý roh seshora obsahuje množství fotografií, které lze ještě vyfotit, ikonu motivového programu, vyvážení bílé, blesk, citlivost ISO a stav baterie. Poněvadž fotografie je již s namáčknutou spouští, objeví se ve spodním řádku vedle korekce expozice (nalevo) použitá clona, čas a vypočítané ISO.


Levá fotografie ukazuje zoomování, kdy se dole objeví indikátor zoomu, jeho hodnota a přibližné rozmezí, ve kterém je fotoaparát schopen ostřit. Napravo pak vidíte rychlé menu Q. MENU, které je dostupné po stisku joysticku. Navigace v něm je velmi rychlá a pohodlná. Navíc jsou jednotlivé položky ve formě kruhového seznamu, tudíž z poslední položky v seznamu na první se dostanete pouze jedním stiskem dolů. Nemusíte složitě vyjíždět zpátky nahoru na první volbu. Dále vybranou volbu nemusíte potvrzovat. Automaticky je aktivní ta, která je žlutá. V tomto případě třeba můžete z volby AUTO najet na ISO 200, namáčknout spoušť a volba se zapamatuje. Stejně tak kdybyste joystickem jeli třeba doleva, ISO 200 by se uložilo. Můžete tak najednou nastavit více věcí, aniž byste museli z menu vyjíždět.


Dále vidíte, jak lze upravit ostřící bod. Jednoduše zmáčknete a chvilku podržíte tlačítko AF/FOCUS. Poté zaostřovací čtverec zežloutne a vy jím můžete joystickem nebo šipkami posouvat. Systém nabízí velmi jemné kroky a rychlost. Na pravé fotografii pak vidíte automatické sledování objektu (AF Tracking). Neostříte namáčknutím spouště, ale stiskem tlačítka AF/AE LOCK. Když fotoaparát daný pohybující se objekt zaostří, neustále jej v malém žlutém čtverečku sleduje. Když pak namáčknete spoušť, fotoaparát zaostří na objekt, ať už se na snímku posunul kamkoli. Opravdu to funguje velmi dobře, jen daný objekt pochopitelně nesmíte ztratit. K dokonalosti však chybí rychlejší ostření, přeci jen těch několik desetinek sekundy k zaostření je pořád znát.


Manuální ostření zvětší výřez fotografie, aby se dalo lépe ostřit. Fotograf si může zvolit, zda chce ponechat okraje obrazu, tak jak jsou a zvětšit jen prostředek obrazu do menšího čtverce, nebo prostředek obrazu zvětšit na celou plochu displeje. Zde je ukázána druhá možnost. Rozlišení displeje nedovoluje dobrou přesnost, tak alespoň větší plocha postačí k lepšímu zaostření. Na malém čtverci je manuální ostření opravdu dost těžké. Na pravé straně obrazu se pak zobrazuje aktuální vzdálenost, na níž je zaostřeno. Pravá fotografie jen ukazuje ikonky hlavního ovládacího kolečka. To se hodí především v noci, kdy na kolečko nevidíte. Je dobré mít přehled o jeho otočení a uspořádání programů alespoň tímto způsobem.


Fotoaparát podporuje rovněž zobrazení histogramu. Na pravé fotografii můžete vidět obrazovku scénických režimů, jejichž zobrazení se ještě budu věnovat.


Takto vypadá klasické fotografické menu, do kterého se dostanete stiskem tlačítka SET. Obsahuje pět stran po pěti položkách, proklikat se mezi nimi tedy vyžaduje určitý čas. Nepříjemné je zejména to, že fotoaparát vždy začíná na první položce. Lepší by bylo, kdyby se při příštím spuštění menu objevila poslední nastavovaná volba. Věřím, že bych to neocenil jen já při recenzi, kdy zkouším všemožné volby a jejich funkci na fotografii, ale i ostatní uživatelé, kteří si rádi vyzkouší focení v různých režimech. Naštěstí je možno se mezi stránkami překlikávat páčkou zoomu. Zprvu je to dost divné, ale poměrně rychle si zvyknete a opravdu vám to ušetří mnoho práce. Na pravé fotografii vidíte rozkliknutí voleb. Škoda, že zde už jednotlivé volby ve formě kruhového seznamu nejsou a nelze potvrzovat kliknutím vpravo ani spouští. Tuto funkci má pouze tlačítko SET. Ne že by to vadilo, ale když to podporuje rychlé menu, proč to nejde zde?


Na dalším snímku je natáčení videosekvence. Horní řádek ukazuje ikonku motivového programu, blesk (proč u videosekvence?), rozlišení (zde HD - 1280×720 pixelů) a stav baterie. Pod ním je délka videa, které lze ještě natočit. Levý sloupec obsahuje ikonku stabilizace (vedle je zapnuté makro), měření expozice, kontinuální ostření a záznam zvuku.

Na spodním řádku není nic podstatného. Napravo je volba samospouště. Je chvályhodné, že v menu se dá pohybovat nejen šipkami dolů, ale také šipkou, kterou jste se do této nabídky dostali. V případě samospouště, která se spouští šipkou doleva, můžete k pohybu v těchto nabídkách použít i tuto šipku vlevo (ta vpravo je nefunkční). U blesku je to naopak, tam zase funguje pravá šipka. Je to velmi rychlé a pohodlné, když celou obsluhu menu můžete vykonat jediným tlačítkem. Volby jsou ve formě kruhového seznamu. Potvrzuje se tlačítkem SET nebo namáčknutím spouště.


Zde se konečně dostáváme ke slibovaným scénickým režimům. Po jejich navolení v menu je na pozadí fotografovaná scéna, po zobrazení jména podrežimu (asi po cca 3 sekundách) se zobrazí jeho popis. Ten si můžete rychleji zobrazit stiskem tlačítka DISPLAY, viz fotografie vpravo.


Vyvážení bílé nabízí nejen několik předvolených režimů a manuální změření bílé, ale také manuální nastavení teploty světla (fotografie vlevo) nebo plně manuální nastavení veškerých odstínů (fotografie vpravo). Je to sice pěkné, ale pochybuji, že se tím někdo bude hlouběji při fotografování zabývat.Zákazníci, kteří si budou kupovat Panasonic Lumix FZ28, to pravděpodobněji nechají na počítači, kde se to ostatně dá zvládnout rychleji.


Na dalších dvou snímcích jen představuji menu v režimu prohlížení. Můžete zde do fotografie přidat text, změnit rozlišení, nebo fotografii ořezat. Tím ale editační úpravy veskrze končí.


Protože vstup do režimu prohlížení přes posuvné tlačítko je poněkud nepraktický (nelze z něj vylézt zmáčknutím spouště jako u jiných fotoaparátů), je od společnosti Panasonic velmi chytré, že umožnila vstup do režimu prohlížení také přes funkční tlačítko Fn. Toto menu je trochu okleštěné oproti pravému prohlížecímu menu, ale nejde o nic vážného. Nezobrazují se zde videa (pokud jste v režimu pořizování fotografií), počet fotografií a datum pořízení fotografie. Poněvadž se tímto stylem zobrazuje především poslední vyfocená fotografie, lze to pochopit. Je výborné, že i v tomto ořezaném menu se můžete podívat na předešlé fotografie.

Pravý horní roh tedy obsahuje rozlišení, kvalitu snímku a stav baterie. Pod tím je název souboru a v pokročilejším režimu také pořadové číslo fotografie a celkový počet fotografií na kartě. Spodní řádky obsahují ikonu motivového programu, clonu, expoziční čas, blesk, vyvážení bílé a citlivost ISO. Úplně nejspodnější řádek pak signalizuje čas a datum pořízení (v pokročilejším režimu).


Podobná situace nastává i u videosekvencí. V ořezaném režimu prohlížení není možné si videoklip spustit. To je možné v plném režimu po stisku šipky nahoru. Displej ukazuje v horním řádku rozlišení a stav baterie, pod tím číslo souboru, pořadové číslo fotografie s celkovým počtem snímků a délku videosekvence. Spodní řádek obsahuje ikonu motivového program, clonu, expoziční čas jednotlivých snímků, blesk a vyvážení bílé, pod těmito údaji je ještě datum pořízení videosekvence.

Menu

Samotné menu fotoaparátu věnující se technickým nastavením přístroje funguje totožně jako menu fotografické. Ostatně se do něj také vstupuje tlačítkem SET, jen je to druhá záložka. Rovněž ovládání je stejné. Velmi zajímavá je poslední položka DEMO. Pod Demo vibrací a pohybu si sami můžete vyzkoušet, jak moc se vám třese ruka. Vrchní graf ukazuje třes rukou, spodní pak pohyb fotoaparátu. Není problém dostat nahoře jednu žlutou čárku a dole ani jednu. Horší je to v ruce úplně stabilizovat, to už chce hodně pevnou ruku. Ale s menší oporou to jde.


Pod položkou DEMO máte také menší reklamní video, které vás informuje o možnostech fotoaparátu. Objeví se tedy úvodní obrazovka (v našem případě detekce otřesů), poté rozmazaná fotografie bez této detekce (stabilizátoru) a následně fotografie se stabilizátorem, viz pravý snímek. Takto to funguje pro většinu důležitých funkcí fotoaparátu, které jsou zde prezentovány.