Panasonic Lumix FZ38: nejlepší ultrazoom současnosti?

Zpráva o tom, že nový Panasonic FZ38 má 12MPx snímač nevyvolala příliš nadšení. Panasonic zde podlehl tlaku svého marketingového oddělení a na malý 1/2,33" CCD čip dal takto vysoké rozlišení. Na druhou stranu kompakty této značky už v minulosti nejednou ukázaly, že mají velmi dobré odšumovací algoritmy. Uvidíme, jak na tom bude FZ38. Na modrých plochách uvidíte jasový šum, na bílých pak barevný a malá písmena dobře ukáží, jak jsou zachovávány detaily. Uvádím snímky v JPEG (na střední odšumování) i získané z RAWu bez dalších úprav.

Při citlivosti ISO 80 podává Panasonic FZ38 velmi dobré výsledky. Fotografie je rozumně ostrá, i přes vysokou hustotu pixelů zde není jasový šum, barevný je slabý.

RAW má trochu barevného šumu, fotografie jsou stále dobře detailní a nelze jim nic vytknout.

Při citlivosti ISO 200 už začíná být snímek poset jemným jasovým šumem, kresba je trochu měkčí, nicméně stále se jedná o dobře použitelnou citlivost. RAW očividně už dost trpí na barevný šum.

Když se podíváte na RAW snímek, je jasné, že dávat 12 megapixelů na 1/2,33" snímač nebyl právě nejlepší nápad. Fotografie je celá poseta barevným šumem, který je v JPEGu velmi dobře odstraněn. Bylo ale nutno odstranit i jasovou složku šumu, což se projevilo ve výrazném rozmazání a rozpatlání. Takže jasového šumu je zde sice méně než u FZ28, ale to platí i o detailech.

Při citlivosti ISO 800 je už snímek kompletně rozpitý, detaily žádné. Tato citlivost je v praxi bohužel nepoužitelná. RAW už ani nemá smysl komentovat, je až s podivem, že fotoaparát dokáže JPEG tak upravit.

ISO 1600 je v JPEGu doslova rozžehleno, není vůbec pěkné a přichází i o barevnost (která ale v RAWu je). V praxi snímky většinou vypadají tak, že výrazné hrany jsou vidět. Ty méně výrazné úplně mizí a vše mezi nimi je naprosto hladké.

Ve scénickém režimu Vysoká citlivost může automatika navolit ISO 1600 až ISO 6400. V mém případě zvolila ISO 2500. Snímky jsou pořizovány v rozlišení 3 megapixely, takže jsou méně zašuměné, ale detaily jim i tak chybí. Ještě se můžete podívat, jak se projeví nastavení odšumování při citlivosti ISO 400. Zvolil jsem minimální odšumování (-2), střední (+0) a nejvyšší (+2).

Pokud necháte nejslabší odšumování, uděláte docela dobře, protože pak bude ISO 400 o něco použitelnější. Nebude tak rozpatlané, ponechá si trochu lepší kresbu, nicméně rozdíl není příliš výrazný. Velká škoda, že Panasonic nezůstal u 10 megapixelů. Odšumovací algoritmy jsou sice dobré, ale na tohle už nestačí. Dále se podíváme na zachování detailů při horším osvětlení.

Zde se ukazuje, že ISO 80 a ISO 100 jsou bez problému. ISO 200 sice není zašuměné, ale detaily jsou již slabší. Od citlivosti ISO 400 je vidět, že RAW silně trpí na barevný šum a JPEG je až příliš silně odšumován. U FZ38 má smysl používat nanejvýš ISO 200, což je proti starší FZ28 bohužel krok zpátky. Tam bylo i ISO 400 výborně použitelné. Následují snímky bílé plochy.

Je vidět, že už při ISO 200 je na skutečném snímku docela dost barevného šumu, který se rychle stupňuje. Ani se nelze divit tomu, jak moc jsou pak snímky rozpatlané.

Ostatně graf průběhu šumu ukazuje, jak od citlivosti ISO 400 začíná fotoaparát drasticky odšumovat. Pozorování z praxe tak potvrzuje, tam byly plochy naprosto vyžehlené, bez kousku kresby.

Až RAW ukáže, jak na tom čip opravdu je a jak silné je odšumování. Mezi oběma grafy je velmi výrazný rozdíl.