Panasonic Lumix FZ38: nejlepší ultrazoom současnosti?

Zkreslení nedělá fotoaparátu příliš velký problém. Na širokém ohnisku je trochu patrné, patří však ve své třídě určitě k těm méně výraznějším, a tedy i lepším. Na širokém ohnisku je pak vše naprosto bez problému.

V další části se podíváme na ostrost v rozích a rovněž půjde vidět, jak objektiv trpí na vinětaci, tmavé rohy. Začněme s nejširším ohniskem 27 mm.

Rohy jsou neostré, zde má fotoaparát rezervy, i když patří k lepším ve své kategorii. Také se objevuje chromatická aberace. Vyšší clona rohy více zaostřuje, nicméně je vidět, že při F5,6 už začíná naopak měknout kresba uprostřed snímku a při F8 je ještě měkčí. Pokračujme 2× zoomem, konkrétně ohniskem 59 mm.

Pravá strana je opět slabší (může to být způsobeno také mou chybou nedokonalého uložení fotoaparátu do kolmice). Je vidět, že ostrost rohů je ale o něco lepší, vinětace zde v podstatě není. Rovněž nenajdete chromatickou aberaci. Jako další je cca 4× zoom s ohniskem 122 mm.

Ostrost v rozích je na kompakt dosti dobrá, u vyšších clon F5,6 a F8 jde vidět měkčí kresbu. Ani zde fotoaparát netrpí na vinětaci. Dále zde máme přibližně 8× zoom s ohniskem 224 mm.

Zde je ve všech případech kresba poněkud měkčí a nejlepšího výsledku je tentokrát dosaženo s nejvyšší clonou F8. Úplně naposled se podíváme na maximální 18× zoom s ohniskem 486 mm

Tady opět rohy trochu ztrácejí ze své ostrosti, kresba je s vyššími clonami trochu slabší. Je vidět mírná chromatická aberace, ale nic významného. Celkově tak objektiv potěšil dobrými optickými vlastnostmi, i když v některých mu jistě pomáhá procesor Venus Engine HD (mám podezření na softwarové vyrovnávání vinětace).

U ultrazoomu Panasonic FZ38 nebudete mít větší problémy ani s automatickým vyvážením bílé ani s tím manuálním. To můžete změřit sejmutím bílé plochy (jsou zde rovnou dvě pozice pro uložení), případně navolit barevnou teplotu přímo v Kelvinech od 2500 K do 10000 K.

Vyvážení bílé si ukážeme ještě na klasičtější scéně.

V menu můžete dát snímkům různé barevné efekty.

Dále lze nastavit úroveň kontrastu, a to v pěti krocích od -2 po +2. Totéž pak bude platit i o ostrosti, saturaci i redukci šumu, které jsem se již věnoval.

Vyšší kontrast se rovná živějším barvám, ale také slabšímu dynamickému rozsahu. Nyní se podívejme na ostrost.

Vyšší ostrost přináší trochu vyšší šum, určitě bych ale ostrost neubíral. Spíše trochu přidal, ale pozor na agresivní redukci šumu. U citlivostí ISO 400 a vyšších by silnější nastavení doostřování dělalo velkou neplechu. Jako poslední je saturace.