Panasonic Lumix G 20mm/F1.7 II ASPH.

Jak již bylo řečeno, objektiv podporuje manuální ostření pomocí hladce jdoucího ostřícího kroužku. Ten je přiměřeně tuhý a nemá tendenci se kousat. Samozřejmě je podporován i autofokus. Rychlost ostření je dostatečná, ale pocitově působí mnohem pomalejším dojmem, než jakým ve skutečnosti je. Objektiv totiž podle naměřených čísel rozhodně není pomalý, ale mnoho jiných objektivů pro Micro Four Thirds je rychlejších. Doostření je tak záležitostí na 0,35 až 0,4 sekundy, přeostření z nekonečna na půl metru zabere zhruba 0,55 sekundy.

S testovanou verzí firmwaru fotoaparátu Lumix GX7 nebylo podporováno průběžné ostření u statických snímků (AFC), u videosekvencí ale fungovalo správně. Sice pomaleji, ale s minimálním hlukem. Minimální ostřící vzdálenost je 13 cm od přední čočky, což je zhruba 18 cm od roviny čipu. Maximální naměřené přepočtené zvětšení je tak 0,29×.

Že makro není zrovna zázračné, ukazuje i tento snímek kleští, které na fotce nezaujímají právě velkou plochu. S dobrou světelností ale můžete příjemně mazat pozadí a zejména fotit s nízkými citlivostmi. Při plně otevřené cloně mají jemně rozostřené plochy lehký duchový závoj. Je vidět lehkou vinětaci.

Tato kapitolka bude velmi krátká. Světelnost objektivu má velmi dobrou hodnotu F1,7, díky čemuž se můžete s citlivostmi hodně dlouho držet při zemi. Clona má 7 lamel a můžete clonit maximálně na hodnotu F16.

S dobrou světelností objektivu by mohl být zajímavý i bokeh, na což se nyní mrkneme.

Při plně otevřené cloně jsou odlesky kulaté a plné, takže i bokeh je poměrně jemný a dobře vypadá.

S přicloněním začínají dostávat odlesky docela výrazný sedmiúhelníkový tvar, což moc nepotěší.