Panasonic Lumix G2: král ergonomie

Fotoaparát přišel ve velké šedivé krabici, k tomu byla ještě jedna s fish-eye objektivem (není znázorněna).

Příslušenství je zde opravdu hodně. Vedle fotoaparátu a nezbytné krytky je zde objektiv, nabíječka s kabelem, čtyři plné verze manuálu (v našem případě se zde ale čeština nenacházela), CD-ROM, USB a AV kabel, sluneční clona a pouzdro na objektiv. Na snímku je navíc i fish-eye objektiv.

Li-Ion akumulátor DMW-BLB13PP má na starosti zásobovat fotoaparát energií. Jeho napětí 7,2V a kapacita 1250 mAh nezní vůbec špatně. Výrobce přesto hovoří o výdrži na 360 snímků při focení přes displej a 390 snímků s hledáčkem. Praxe mi ale přišla mnohem lepší, vždyť jsem dokonce lehce překonal číslici 600! Koupě zásobního akumulátoru u G2 určitě příliš nehoří a i s jedním si docela bohatě vystačíte.

K fotoaparátu je dodáván software PHOTOfunSTUDIO 5.0 HD Edition (já mám nainstalovánu novější verzi 5.1 z testu modelu TZ10). Základ obou je ale velmi podobný a příliš se neliší.

Nahrání fotografií do počítače je snadné a rychlé.

Po přenosu se ukáže okno s náhledy snímků. Co mi na aplikaci hodně vadí, je to, že opravdu zobrazuje jen ty snímky, které byly přes ní přeneseny a nějaká struktura na disku ji naprosto nezajímá. Pokud tedy např. nakopírujete video přes jinou aplikaci a budete jej chtít editovat, máte smůlu. Alespoň jsem nepřišel na to, jak jej otevřít. Jediný způsob, který funguje, je nakopírovat video na kartu a znovu jej přetáhnout do počítače, tentokrát ale přes aplikaci.

Každý snímek můžete zobrazit ve větším, lze i přehrát videosekvenci.

Fotografii lze dále lehce editovat, ale těch možností tu moc nenajdete. pro vážnější práci zkuste určitě jiné programy.

Na editaci videosekvencí se také myslelo, ale upřímně řečeno, spíše bych doporučil v tomto programu to jen převést z AVCHD do jiného formátu a upravovat to pak jinde. PHOTOfunSTUDIO nepovažuji za právě šťastný software, nicméně jeho základní účel splňuje dokonale.

Naopak podstatně lepší dojem na mě udělalo SilkyPix Developer Studio 3.1 SE, aplikace dodávaná pro úpravu RAWů. Jedná se v podstatě o plnohodnotný RAW editor (ostatně lze jej normálně koupit), který podporuje i dávkové zpracování. Zde naopak Panasonic chválím za výběr velmi dobrého softwaru.

Zobrazení LCD displeje je podobné jako u ostatních Micro Four Thirds fotoaparátů Panasonicu. Dělí se tedy na horní a spodní menu, které je přístupné tlačítkem Q.MENU (na displeji pro dotykové, na fotoaparátu pro tlačítkové ovládání). V něm je ale hodně položek a proklikat se k těm požadovaným může chvíli zabrat. Proto přijde vhod dotykové ovládání, i když ikonky jsou opravdu maličké. Spodní řádek není dotykově ovladatelný. Abyste mohli využít ovládání dotykem, je nejprve nutno zmáčknou tlačítko Q.MENU na displeji, teprve pak lze nastavovat. V jiném případě budete vybírat ostřící bod. Na pravém snímku vidíte druhé možné zobrazení expozičních nastavení.

Následuje zobrazení již zmíněného dotykového výběru ostřícího bodu. Je to výborný způsob jak rychle takový bod vybrat. Po stisku tlačítek čtyřsměrného ovladače se zobrazí přibližně takové menu, jaké vidíte na pravé fotografii.

Toto je zobrazení rychlého menu a výběru jeho položek, napravo je pak výběr filmových režimů.

Na displeji si můžete nechávat zobrazovat nastavení také v přehlednější podobě, která se zejména výtečným způsobem dotykově ovládá. Když se podíváte do hledáčku, objeví se v něm obraz scény a LCD displej pohasne. Tedy stejně jako na mnoha dnešních zrcadlovkách.

Hlavní menu je děleno do 6 panelů, což způsobuje mírný chaos. V prvním můžete nastavovat fotografické záležitosti, ve druhém pak věci týkající se videosekvencí.

Třetí panel se pak věnuje dalším uživatelským nastavením, mezi nimiž jsou hlavně ty, které se věnují ostření. Na čtvrtém panelu jsou technická nastavení přístroje.

Na pátém panelu jsou poslední volené položky a na posledním pak úprava režimu prohlížení. Výběr scénických režimů vidíte napravo.

Zobrazení vyfocených snímků může být s plným náhledem a základními informacemi o expozici. Případně lze zobrazit menší náhled, který je ale doplněný o mnohem větší počet informací.

Třetí způsob je sice skoupý na informace, ale přidává histogramy všech barevných složek. Histogram si lze zobrazit i při focení a dokonce jej umístit, kam je libo. U videosekvencí se toho o klipu moc nedozvíte, ale to ani není třeba.