Panasonic Lumix LX100 II: postřehy z praxe

 

Lumix LX100 II je profi kompaktem s trochu větším senzorem, než je zvykem (standardem je 1,0", zde máme 4/3", tedy 1,33" senzor). I to se podepsalo na trochu větších rozměrech, než má např. Panasonic LX15, Canon PowerShot řady G7 X nebo Sony řady RX100. Nejde tak už o vyloženě kapesní fotoaparát, do kapsy zimní bundy se ale vejde. Zpracování hodnotím jako velmi dobré. Držení je poměrně dobré, výstupky vepředu i vzadu pomáhají, ale přesto zde vidím prostor pro zlepšení.

 

 

Lumix LX100 II využívá objektiv Leica DC Vario-Summulix, která nabídne 3,1× optický zoom v přepočteném rozsahu 24 až 75 milimetrů s vynikající světelnost F1,7 až F2,8. Díky tomu nabídne srovnatelnou hloubku ostrosti zhruba na úrovni full frame se standardním objektivem F3,5-5,6 (ve skutečnosti cca F3,8-6,2). Pokud byste chtěli totéž od APS-C, potřebovali byste cca F2,5-F4,1 objektiv. Závit pro filtry má průměr 43 mm. Ovládání zoomu mi přišlo být poněkud pomalé, na maximum se zazoomuje až za 2,5 sekundy, zoom je jen jednorychlostní. Je možné ho ovládat i prstencem na objektivu. V obou případech lze ovládat zoom plynule nebo po krocích (24, 28, 35, 50, 70 a 75 mm)

 

 

Na objektivu vidíte kroužek pro ovládání clony, má i polohu A pro automatické ovládání (v režimu P nebo prioritě času). Jeho chod je aretovaný se zvýšenou aretací mezi základní polohou A a F1,7. Směrem blíže k tělu vidíte posuvné tlačítko pro volbu zaostřovacícho režimu, v podstatě si vystačíte s automatem s makrem a manuálním zaostřováním MF. Zoomovacím prstencem pak v MF ostříte (vazba je elektronická, nicméně okamžitá a přesná, navíc se zobrazuje animace, takže víte, zda přeostřujete dopředu nebo dozadu). Nahoře je ještě druhý takový posuvník pro nastavení poměru stran. LX100 II má totiž multi-aspect senzor, takže změnou poměru stran nepřicházíte o úhel záběru a o rozlišení jen minimálně (nejde o pouhý ořez seshora, širokoúhlejší poměry totiž vidí více "do stran").

 

 

Všechny kroužky i volbu poměru stran vidíte dobře i pohledu seshora. Lumix LX100 II je vybaven sáňkami na blesk (malý externí blesk je dodáván v balení). Následuje kolečko expozičních časů stupňované po 1 EV. Pokud tedy chcete 1/3EV krok, využije se zadního voliče, který umožní upravit čas o 2/3 EV do každého směru. Např. při volbě 1/60 sekundy lze pomocí zadního kolečka upravit čas od 1/40 do 1/100 sekundy.

 

 

Není zde tedy žádné PASM kolečko. Budete-li chtít automatiku iA, je tu pro ní malé tlačítko. Úplně vpravo je kolečko pro korekci expozice, směrem nahoru pak konfigurovatelné tlačítko Fn1. Ke spoušti nemám výhrady, páčka zoomu je přesná. Jen jak již bylo řečeno, zoomuje dost pomalu.

 

 

V balení najdete malý externí blesk, který je možno zasunout do sáněk (na jeho levé straně je pak tlačítko na odjištění). Vzadu má jen tlačítko pro zapnutí, více ovládacích prvků se nedočkáte a ovládání je tak dostupné v menu ve fotoaparátu.

 

 

Lumix LX100 II má 3,0" pevný displej s rozlišením zvýšeným na 1,24 milionu bodů. Obrazu není co vytknout, je ostrý a detailní. Pozorovací úhly jsou solidní, ze stran jen lehce klesá kontrast (nejvíce zespoda). Stále nemá ani základní vyklápění, což je trochu škoda, ale aspoň dostal konečně dotykové ovládání. Tím lze např. vybírat zaostřovací body. Citlivost by mohla být trochu vyšší, někdy vyžadoval opakovaný stisk.

 

Nechybí ani elektronický hledáček s 0,38" úhlopříčkou a velmi dobrým 0,7× zvětšením. Jeho rozlišení činí 2,76 milionu bodů. Má poměr stran 16:9, takže jen při tomto poměru stran se využívá plná velikost. U poměru stran 3:2 tak zvětšení přepočteně klesne na 0,62× a u 4:3 už jen na 0,57×. U hledáčku mi přišlo, že měl občas problém se správným zobrazením jasu (displej zobrazuje snímky o dost jinak), takže to bude chtít jas seštelovat v menu, aby si oba displeje více odpovídaly. Pokud se díváte do hledáčku, změnami v menu upravujete hledáček a analogicky, když se díváte na hlavní displej, upravuje se jen jas displeje.

 

U EVF najdete čidlo pro automatické přepínání EVF a LCD. Dále tu jsou dvě programovatelná tlačítka Fn4 a Fn5, nechybí ani červené tlačítko pro natáčení videa. Jeho pozice se mi ale vůbec nelíbila, zejména při práci přes hledáček ho jen tak snadno nenahmatáte. To už si spíš musíte připravit prst a pak teprve dát fotoaparát k hledáčku. Snadno si ho totiž spletete s tlačítkem AF/AE Lock.

 

 

Dále jsou zde tlačítka pro quick menu (to se lépe ovládá dotykem než tlačítky), vstup do režimu prohlížení, menu pro nastavení ISO citlivosti, vyvážení bílé, samospouště nebo sekvenčního snímání a zaostřovacího režimu. Uprostřed je potvrzovací tlačítko, které také spouští hlavní menu. Nechybí ani otočné okruží pro rychlé nastavení potřebných parametrů. Dole máme ještě další funkční tlačítko a úpravu zobrazení displeje. Po odklopení krytky na pravé straně uvidíte HDMI a micro USB port. Přes ten se fotoaparát i nabíjí. Můžete tak k nabití použít USB kabel připojený do síťového adaptéru, počítače nebo powerbanky. Jak už je u takových řešení obvykle, v balení bohužel nenajdete klasickou nabíječku.

 

 

Na levé straně jen uvidíme přepínač zaostřovacích režimů, výstupek hledáčku a poutka na provlečení popruhu.

 

 

Fotoaparát je napájen Li-Ion akumulátorem s napětím 7,2 V a kapacitou 1025 mAh. Využít je možné SD, SDHC a SDXC karty, přičemž jsou podporovány i UHS-I U3 modely.

 

 

V krabici jsme našli vedle fotoaparátu také popruh, krytku objektivu, akumulátor, malý externí blesk v pouzdře, adaptér a USB kabel.

 

 

Tímto máme za sebou prvotní seznámení s fotoaparátem. Další kapitoly se mu podívají na zoubek při praktickém focení.