Panasonic Lumix LX15: noční borec

 

 

Lumix LX15 je docela kompaktním fotoaparátem, nelze ale čekat tak malé rozměry a hmotnost jako např. u Sony RX100 nebo Canonu G9 X. Na tloušťku má 42 milimetrů a hmotnost dosahuje 310 gramů včetně baterie a karty. Stále se tak vejde do nejedné kapsy, v oblasti objektivu ale cítíte docela velkou tíhu. Zpracování je dobré, tělo je docela tuhé. Menší grip vepředu i vzadu pomáhají trochu vylepšit úchop, ale pogumování by neškodilo. Nemáte totiž úplnou jistotu úchopu.

Fotoaparát je vybaven objektivem Leica s 3× optickým zoomem v ohniskovém rozsahu od hodně širokoúhlých 24 mm po maximálních 72 mm. Více potěší světelností, která má vynikající hodnotu F1,4 na nejširší ohniskové vzdálenosti. Díky tomu je opravdu možné v noci fotit z ruky. Na maximální ohniskové vzdálenosti má pak světelnost hodnotu F2,8.

Přesto je tu jeden menší problém, a tím je průběh světelnosti. Už na 31mm přepočtené ohniskové vzdálenosti dosahuje hodnoty F2,8. V podstatě tak má LX15 konstantní F2,8 objektiv se supersvětelným bonusem na nejširších ohniskových vzdálenostech. Clona má maximální hodnotu F11 a bohužel tu chybí ND filtr. Panasonic si jej možná nechává na druhou generaci podobně jako u FZ2000. Nemusíte se však bát, že byste světelnost F1,4 nemohli využívat za dne. LX15 totiž podporuje i plně elektronickou závěrku s časy od 1/16000 sekundy.

Nyní se budu věnovat okružím objektivu. Ta jsou zde dvě. To přední má hladký chod a může být určeno k nejrůznějším věcem podle toho, co si zde nastavíte. Můžete tu mít např. optický zoom. Ten může být krokový (přednastavené hodnoty 24, 28, 35, 50, 70 a 72 mm) nebo zoomuje klasicky elektronicky, tedy v tomto případě s mírným zpožděním a ne úplně nejpříjemnější "gumovou" vazbou. Není to ale ani žádná tragédie. Osobně jsem si tu ale dal korekci expozice.

Mnozí budou jistě jásat ze clonového kroužku, osobně ale třeba jejich nadšenec až tak moc nejsem a v případě LX15 bych jej považoval dokonce za negativum. Nejde o to, že tu clonový kroužek je (to je pro mnohé pozitivní), ale o to, jak je proveden. Je totiž velmi blízko těla i velmi blízko předního kroužku. Těžko se tak k němu dostanete, na pomocné pacičky zezadu nevidíte a pokud máte manuální ostření a chcete změnit clonu, s téměř jistotou se vám podaří dotknout předního kroužku a zaostření si rozhodit. Pokud tam máte korekci expozice, při změně clony si pak často přenastavíte tuto korekci. Škoda, že tu není nějaká speciální volba kroužku, která by ovládání clony vyvedla např. na neoznačený volič vpravo.

Výklopný interní blesk je mechanicky ovladatelný tlačítkem. Dá se také přitáhnout prstem a pálit např. o strop. Sáňky na externí blesk tu nenajdete.

Vidíte tu dva mikrofony pro stereo zvuk a velmi tuhé kolečko fotografických režimů. Trochu jemnější ovládání by určitě nebylo na škodu. Vedle kolečka je i páčka pro zapnutí a vypnutí přístroje. Následuje neoznačené kolečko, kterým se nastavuje např. expoziční čas, umožňuje ale i pohyb v menu. Červené tlačítko zahajuje natáčení videa, prodleva je lehce přes půl sekundy, což je dobrý čas. Po opětovném zmáčknutí se nahrávání zastaví a zaznamená se asi ještě jedna desetina sekundy. Tlačítko spouště je bezproblémové, páčka zoomu umožňuje nastavit zoom po velmi jemných krocích, nicméně rychlost zoomu je poměrně pomalá, zejména chcete-li použít ten maximální.

Fotoaparát je vybaven výklopným 3,0" displejem s rozlišením 1,04 milionu bodů (720×480 RGB pixelů). Uchycen je na horní straně, takže se dá vyklopit až o 180° vpřed a celé řešení je takto kompaktní a šetří i hmotnost. Trochu mi však chyběla možnost sklopit jej i dolů jako např. u Sony RX100 IV. Displej je dotykový, což usnadňuje ovládání mnoha prvků, které jsou takto snáze, rychleji a pohodlněji přístupné než pomocí tlačítek. Především lze takto snadno polohovat ostřící body.

Jistě jste si všimli, že fotoaparát není vybaven elektronickým hledáčkem. Od mnohých si za toto Panasonic jistě slízne, osobně to nicméně nevidím jako negativní krok. Malé hledáčky u těchto fotoaparátů vyžadují složité ovládání a vyklápění (Sony RX100 III+) nebo zvyšují výšku přístroje (Panasonic TZ100), ve všech případech nemají až tak dobré zvětšení, naopak mají malé očnice a zvyšují cenu i hmotnost fotoaparátu. Absenci hledáčku bych u malého kompaktu s malým zoomem neviděl jako nějaký větší problém.

Na zadní straně dále najdete tlačítko Fn1 (ve výchozím stavu spouští nejrůznější 4K režimy), dále Fn2 (ve výchozím stavu Post Focus) a vstup do režimu prohlížení. Zde musím Panasonic pochválit. Po dlouhých letech nářků konečně umožnil vypnout otravně rychlý úsporný režim objektivu, takže je možné si prohlížet snímek i trochu delší dobu než několik sekund, aniž by se zatáhl objektiv a bylo nutné restartovat fotoaparát. Bravo!

Čtyřsměrný ovladač nastavuje směrem nahoru korekci expozice, vpravo je vyvážení bílé, dole sekvenční snímání a samospoušť, vlevo pak ostřící režimy nebo manuální ostření. Uprostřed je tlačítko pro vstup do hlavního menu, případně slouží k potvrzování. Většinu potvrzení lze ale provést i namáčknutím spouště. Jako poslední je tu Fn3 (ve výchozím stavu quick menu, které lze konfigurovat) a DISP pro změnu zobrazení displeje.

Pod krytkou na pravé straně je HDMI port a USB, který lze využít i k nabíjení fotoaparátu. Dobijete si jej tedy powerbankou nebo nabíječkou na mobil, přičemž hotovo je za zhruba 2 hodiny.

Panasonic LX15 využívá Li-Ion akumulátoru DMW-BLH7E, který má napětí 7,2 V a kapacitu 680 mAh (4,9 Wh). Výrobce hovoří o výdrži na 260 snímků na jedno nabití.

V balení najdete poutko, akumulátor, USB kabel, nabíjecí adaptér a základní návod na použití.

Přes menší ergonomické prohřešky vypadá Panasonic Lumix LX15 více než slibně. Další kapitoly se mu podívají důkladněji na zoubek a zjistíme, jak dobře vlastně fotí.