Panasonic Lumix LX100 II: postřehy z praxe

Digitální šum zhodnotíme na fotografiích v JPEGu i RAWu. U prvního formátu lze v menu fotoaparátu nastavit odšumování (u barevných režimů, kde se nastavuje ostrost, kontrast a saturace). V celé recenzi bylo použito nejslabší nastavení (-5). RAWy pak byly předeveny přes Camera Raw se stáhnutým odšumováním na minimum.

 

 

 

 

 

U nejnižší rozšířené citlivosti ISO 100 nepřekvapí, že v podstatě nevidíme žádný šum.

Základní citlivostí je ISO 200 a také zde je vše krásně čisté. Platí to pro JPEG i RAW.

I citlivost ISO 400 je hodně čistá, zde se problémů naštěstí nedočkáte.

ISO 800 už v RAWu začíná ukazovat trochu jasového šumu. JPEGy jsou stále poměrně čisté s minimálním hrudkováním.

Citlivost ISO 1600 nicméně už přidává více šumu, a to jak jasového, tak už i trochu barevného. JPEGy jsou poměrně slušně odšuměné, hrudkování je stále docela mírné a spíše jen lehce klesá kontrast a saturace barev.

Při citlivosti ISO 3200 je už barevného šumu v RAW formátu poměrně dost. Přesto se s tím dá stále pracovat a JPEGy vypadají akceptovatelně. Ztrácí sice ostrost a jemné detaily, rozmydlení ale není příliš agresivní. Připomínám však, že bylo zvoleno minimální odšumování.

Narážíme na konečnou. ISO 6400 je už na tento senzor přeci jen hodně. Barevného šumu je spousta a JPEGy jsou rozmyté a docela bez barev.

Nepřekvapí, že u vyšších citlivostí se kvalita obrazu dále zhoršuje. RAWy už hrají všemožnými barvami, naopak v JPEGu už kvůli odšumování skoro žádné nejsou.

Nejvyšší citlivost ISO 25600 už ani nemá smysl komentovat. Nevidím pro ni žádné využití. Podíváme se také na snímky převedené na 12MPx rozlišení pro vzájemné srovnání mezi recenzemi.

 

 

 

Jak je vidět při tomto lehce sníženém rozlišení, do ISO 800 včetně jste v podstatě bez problémů, dobře použitelné jsou i citlivosti ISO 1600 a 3200. ISO 6400 je na tom už přeci jen hůře (nevýrazná ostrost i barevnost), ale jako nouzovka, proč ne. Jak už bylo řečeno, fotoaparát podporuje nastavení míry odšumování od -5 do +5 a níže uvidíte snímky s různým nastavením při ISO 800.

 

 

 

 

odšumování +0

 

 

odšumování +5

 

I výchozí nastavení má mírné odšumovací artefakty, opravdu je lepší používat spíše konzervativnější nastavení v minusu. Podíváme se také na snímky vousů plyšového zajíce.

 

 

 

Do citlivosti ISO 800 včetně je zachování detailů slušné, poté se to už začíná pomalu zhoršovat a např. ISO 6400 je už dosti hrudkované.

 

 

 

Při zmenšení rozlišení na 12 MPx (pro vzájemné srovnání výstupů na stejnou plochu mezi recenzemi) se kvalita jeví pochopitelně kapánek lepší. I zde je ale ISO 3200 asi nejvyšší použitelnou citlivostí, pak už jsou ztráty detailů příliš velké.

 

 

 

Barevné odšumování v JPEGu nedovolí vzniku barevných map ani při nejvyšší citlivosti ISO 25600. Pokud jde o RAW, tam se barevný šum začíná zlehka objevovat při ISO 1600, od ISO 6400 je pak už hodně výrazný.