Panasonic Lumix S5: kompaktnější video-profík

11.3.2021, Milan Šurkala, recenze

V dnešním testu se podíváme na full frame fotoaparát Panasonic Lumix S5. Ten je skladnější variantou fotoaparátu Lumix S1. Má stejný 24MPx čip, podporuje funkce pro profesionální natáčení videa včetně Log záznamu.

Kapitoly článku:

Panasonic Lumix S5: kompaktnější video-profík
Ostření, expozice, výdrž, displej
Videosekvence
Digitální šum
Protisvětlo a optický zoom
Rychlost, noční a standardní scéna
Galerie ilustračních snímků
Závěr

Zaostřování

Panasonic prozatím setrvává u zaostřování DFD (Depth From Defocus), což je v podstatě kombinace kontrastního a fázového ostření. Simuluje se fázové ostření, ale vychází z kontrastně zaostřených snímků. Pokud jde o jednorázové zaostřování AFS, zde nelze mít námitky. Pocitově není s 20-60mm objektivem tak svižný jako např. s 24-105mm, ale stále jde o hodně krátké časy. Poněkud mi však přišlo, že se Lumix S5 zhoršil v ostření za horšího světla (např. v interiérech). Pořád zaostří v podstatě na cokoli, jen mu to trochu déle trvá a do interiérů to pro svižné focení není nejvhodnější přístroj. Pro statické fotky žádný problém a dodnes mě nepřestává udivovat, na co všechno moderní fotoaparáty dokáží vůbec zaostřit.

Vliv různých nastavení rychlosti a citlivosti na výkon DFD systému v režimu průběžného ostření AFC.

Pokud jde o průběžné ostření AFC, to na kontrastní autofokus podává velmi dobré výsledky. I zde jsem měl ale pocit, že s novým setovým objektivem si Lumix S5 až tak dobře nerozumí a předchozí S1 a S1R byly s objektivem 24-105mm svižnější. V menu máte 4 přednastavené režimy, které mají nastavení pro citlivost AF a citlivost změny polohy (jak moc se má držet předchozí hodnoty, jak agresivně má reagovat na změny), dále je to nastavení pro predikci pohybu (zda je konstantní nebo se rychle mění). Ve výsledku je tu obecný režim, pak mód pro plynule se přibližující objekt, náhodně se pohybující objekt, který může být chvilkově zakryt, a posledním je režim pro náhodné změny pohybu. Tyto režimy si můžete přenastavit. Ve videu je pak rychlost AF závislá nejen na těchto nastaveních (jen rychlost a citlivost), ale také na snímkovací frekvenci.

Body si lze vybírat různorodě. Spot (bodové) vypadá na typicky kontrastní ostření (osobně si dle projevu myslím, že je DFD vypnuto, Panasonic říká, že ne), je nejpřesnější, ale také nejpomalejší. Dále tu máme režimy 1 zóna, 1 zóna+, zóna ovál, zóna vertikální/horizontální, automatika na 225 zón, pohyb (sledování objektu) a detekce lidí a zvířat. Detekce lidských tváří a očí funguje skvěle, rychlost ostření ale závisí na světelnosti objektivu. S 20-60mm objektivem to v interiéru není úplně ideální (občas tam to kontrastní ostření jde na linkavosti přeci jen poznat), naopak s objektivem 85mm F1,8 je to krásně svižné. Detekce zvířat funguje také dost dobře a rozpoznala i psa z profilu. Samotné zaostřování zvládá občas velmi slušně, občas se mu až tak moc nechce. To ale také záleží na výše zmíněném nastavení, tím dokážete všechno opravit i zkazit. Jednoduše řečeno, chybí tu větší jistota projevu. Občas se rozjede jako klasický "kontrast", občas funguje krásně jako "fáze", bohužel nevíte, která z těchto dvou možností to bude.

Nechybí ani manuální zaostřování, které se dá zapnout na objektivu nebo na těle. Tradičně na Panasonic tu máme takřka nekonečné možnosti nastavení zvětšování (část nebo celá plocha displeje), zvětšený náhled lze polohovat, můžete tu mít focus peaking, lze nastavit rozsah zaostřovacího kroužku (90° až 360°), citlivost na rychlost otáčení (bohužel má velký rozdíl mezi pomalým a rychlým točením). Dále je tu spousta detailů jako priorita ostření nebo závěrky, AF+MF a mnoho dalších nastavení.

Expozice

Stejně jako zaostřování, tak i nastavení expozice má velmi bohaté možnosti nastavení. Samozřejmostí jsou tak režimy automatiky, priority clony, času i manuál. Citlivosti mají rozsah ISO 100 až 51200, režimy rozšíření přidávají ISO 50 směrem dolů a až ISO 204800 směrem nahoru. Samozřejmostí je možnost nastavení rozsahu automatiky (jak vrchní, tak i spodní hranici), také lze nastavit čas, při kterém se má navyšovat ISO (od 1/8000 sekundy do 1 sekundy). To je možné nechat i na automatice, která se drží pravidla převrácené ohniskové vzdálenosti (alespoň na 85mm objektivu se zdálo, že se ho drží), ale vždy je alespoň na 1/60 sekundy, a to i na širších ohniskových vzdálenostech, dovolí-li to maximální ISO.

ukázka kácení svislic, expoziční čas 1/5000 s, clona F1,8, citlivost ISO 500, ohnisková vzdálenost 85 mm, klikněte pro zvětšení

Závěrka má bohatý rozsah od 1/8000 sekundy do 60 sekund, a to jak pro elektronickou, tak i mechanickou. Pokud zvolíte automatický výběr závěrky, ta mechanická bude končit na 1/4000 sekundy. Zvolit si tedy můžete automatiku, mechaniku, mechaniku s elektronickou první závěrkou, plnou elektroniku a ta může být i s odšumováním. Elektronická může do snímků vnést kácení svislic, jak je patrné na snímku výše. Ten byl zároveň testem průběžného zaostřování. Na to, že součet rychlostí obou vozů přesahoval 150 km/h a bylo to foceno světelným objektivem 85mm F1.8, je zaostření poměrně slušné (rozostření je dáno pohybem). Nutno ale říci, že větší část snímků dopadla hůře. Pokud byste se báli roztřesení závěrky, máte tu zpoždění 1 až 8 sekund. Nechybí ani časosběr, multiexpozice a fázová animace (opět s bohatým nastavením).

Tím samozřejmě funkce nekončí, a tak tu máme např. bracketing. Ten expoziční může být pro 3, 5 nebo 7 snímků s rozdíly expozic až 1 EV. Zvolit si můžete i pořadí snímků. Bracketing clony nabídne 3, 5 nebo všechny clony s 1EV kroky. Je zde i bracketing zaostření (kroky +1 až +10, až 999 snímků) a bracketing vyvážení bílé. Ti, kteří rádi fotí star trails, tu najdou Live View Composite (Živé skládání snímků). To fotí snímky s časy maximálně 1/1,6" sekundy a skládá je do sebe. Proti roztřesení lze opětovně aktivovat zpoždění závěrky.

Výdrž

Lumix S5 má o něco menší akumulátor než jeho bráškové z řady S1. Jde o model DMW-BLK22 s napětím 7,2 V a kapacitou 2200 mAh, který pojme 16 Wh energie (u S1 je to 23 Wh). Je to stejný akumulátor, který najdete i v Lumixu GH5. Dá se tedy očekávat nižší výdrž, která byla už u řady S1 nepříliš vysoká. I když pocitově má člověk pocit, že toho fotoaparát moc nevydrží, výsledná čísla nejsou ani zdaleka tak špatná a dokonce překonala výsledky Lumixu S1 s větším akumulátorem, přestože byla S5 používána často při nízkých teplotách. Jak jsem ale říkal už v recenzi S1, ten jsem využíval "turisticky" a nechával jej častěji viset v menu, protože jsem chtěl brzy zase fotit. S5 jsem častěji úplně vypínal. Výsledkem testování bylo 360 snímků a 14 minut videa na jedno nabití, což není mnoho, ale dá se s tím žít.

Displej

Zobrazení ikonek na displeji je typické pro Panasonic. Nahoře jsou informace o kvalitě záznamu, dole zase expoziční informace. Zobrazení lze doplnit o vodováhu, histogram a na pravé hraně displeje vidíte záložky pro dotykové menu, které vidíte na pravém snímku.

Různá nastavení jako korekce expozice nebo ISO citlivost vyjíždí ve formě spodního řádku s hodnotami. Kdo chce, může si nechat zobrazovat jen stavový displej (náhled scény je pak jen v hledáčku).

Nechybí ani tzv. quick menu, které lze mít ve dvou různých rozmístěních (samostatnou tabulku nebo náhled scény s tlačítky dole a nahoře). Pravý snímek ukazuje natáčení videa a možnost nastavit expozici pomocí úhlů.

Hlavní menu je hodně rozsáhlé. Dělí se na 6 skupin a každá z nich ještě na několik dalších (a i ty mohou mít více stránek). Je skvělé, že se dá nastavit tolik věcí, to ale současně znamená, že se zde budete pěkně ztrácet.

Zobrazení fotografií nabídne celoplošný režim se základními informacemi nebo zmenšený náhled s 5 stránkami údajů (včetně histogramů a podobných).

Stabilizace

Lumix S5 je vybaven mechanickou stabilizací snímače.Ta může mít klasický režim nebo automatický s detekcí panningu. Stabilizovat může trvale (včetně náhledu) nebo jen focení snímku. U videa je rozsah režimů širší, ta ale souvisí s digitální stabilizací. Tu lze aktivovat, případně zvolit výkonnější režim (snaží se udržet obraz v jednom místě, tedy velmi nevhodná pro panning, ale naopak lepší pro případ, že nemáte stativ). Test proběhl s ohniskovou vzdáleností 60 mm.

se stabilizací (1/2,5 sekundy)

bez stabilizace (1/2,5 sekundy)

Naměřit účinek bylo docela složité. Některé časy se mi obvykle nedařilo vyfotit ostře, zatímco jiné (delší) byly v průměru ostřejší. Např. na 1/2 sekundy jsem vyfotil mnohem více ostrých snímků než na 1/3,2 sekundy a 1/2,5 sekundy. Větší počet neostrých snímků se začal objevovat asi u 1/6 sekundy, ale v podstatě na výše zmíněné 1/2 sekundy byl počet plus minus stejný. Podobné úspěšnosti jsem bez stabilizace dosahoval někde kolem času 1/40-1/50 sekundy. Dá se tak počítat s přibližně 4,5 EV. A to je solidní výsledek. Nicméně rozdíl oproti duální stabilizaci (např. s 24-105mm F4 OIS) poznáte bezpečně.