Panasonic Lumix TZ30: pokračovatel slavného rodu?

U Lumixu TZ30 už nemůžete počítat s 60sekundovou expozicí jako u většiny Panasoniců posledních let. Maximem je zde jen 15 sekund, ale i to je pro běžné použití dostatečný čas. Autofokus je i ve špatných světelných podmínkách spolehlivý, jen musíte počítat s horší rychlostí.

Kvalita snímku je slušná. Detaily jsou dobré, odšumování je akceptovatelné. Přiclonění vytváří pěkné šesticípé hvězdičky kolem světel. Následující snímky jsou výřezy pro posouzení šumu.

Nejnižší citlivost ISO 100 je příjemně detailní, ve trávě je vidět silné odšumování a minimum kresby. U aut je ale kresba solidní.

ISO 200 je hodně podobné, výraznějšího poklesu kvality se naštěstí nedočkáte.

S citlivostí ISO 400 lehce klesá ostrost linií, výsledek je ještě na svou třídu akceptovatelný.

ISO 800 zvyšuje sílu odšumování a na šedivých a podobných plochách vzniká spousta barevných fleků.

U citlivosti ISO 1600 se snižuje ostrost a roste flekatost snímků.

ISO 3200 hodně třepí linie, barevně už hodně strádá. Ve stínech v podstatě není žádná kresba.

Multiexpozice snižuje ostrost a hodně zahlazuje šum. S tím ale snímek působí také tak, že nemá žádnou kresbu.

Nebudou chybět ani dvě tradiční scény. Tu první vyzkoušíme dvakrát.

Scéna byla focena ve velmi nepříjemném protisvětle, fotoaparát se s tím světelně popral docela přijatelně. Po stranách (hlavně vlevo dole) je vidět velmi špatnou kresbu objektivu. Vše, co je ve stínu, je opět silně postiženo příliš agresivním odšumováním. Snímky jsou v těchto partiích velmi neostré a nekontrastní. Přitom je dobře vidět, že objektiv sám o sobě dává např. ve větvích solidní obraz.

S HDR režimem jsou na tom jasy o něco lépe. Obloha už není úplně přepálená a stačilo to alespoň na velmi světlou azurovou barvu. Ve stínech je opět vidět přehnané rozpatlávání.

Zde už snímek dopadl mnohem lépe. Nejsou zde výrazné stíny, takže odšumování má přijatelnou sílu a detaily jsou solidní. I když jdou vidět digitální artefakty, fotografie rozhodně působí dojmem kresby.