Panasonic Lumix TZ35 a TZ40: o čtyři více

V dnešní dvojité recenzi se podíváme na kapesní ultrazoomy Panasonic Lumix TZ35 a TZ40. Oba sdílí stejný základ s objektivem Leica, který má 20× optický zoom a dnes už bohužel i hodně špatnou světelnost. I to je jeden z důvodů, proč se obliba ultrazoomů řady TZ poslední dobou poněkud snížila a v dotazech na volbu nejlepšího kapesního ultrazoomu už moc často nefigurují. Lumix TZ35 nabídne 1/2,3" 16MPx CMOS snímač, u TZ40 najdeme dokonce 18MPx rozlišení. Tento model má navíc i bezdrátové připojení Wi-Fi, GPS modul a několik dalších vlastností, které levnější TZ35 chybí. Jaké budou tyto fotoaparáty a který z nich fotí lépe? Najděte odpovědi na tyto otázky v naší recenzi.

K testu jsme dostali stříbrnou verzi modelu TZ35 (přesněji jemně nahnědlou) a černou TZ40. Které barevné provedení se komu bude líbit více, to je samozřejmě subjektivní, osobně bych preferoval světlejší variantu, která působí více luxusně, elegantně a méně plastově (přestože je tělo v obou případech kovové). Zpracování je v obou případech velmi dobré, držení je díky malému gripu vepředu a místu pro palec vzadu bezproblémové.

Rozměry a hmotnosti lze označit za "kapesní", oba přístroje nejsou žádnými obry. Na přídi je objektiv Leica s 20× optickým zoomem v rozsahu od velmi širokoúhlých 24 mm po maximálních 480 mm (28-560 mm u videosekvencí). Světelnost objektivu určitě nenadchne. F3,3 na začátku je nepříliš dobrý standard, bohužel F6,4 na nejdelší ohniskové vzdálenosti je dost ostuda (bohužel v dnešní době čím dál častější i u konkurence). Na přídi dále najdete ještě blesk a přisvětlovací AF diodu.

Vrchní část modelu TZ35 překvapí tím, že má jen mono mikforon. Marketingově je TZ35 mířena pod model TZ40, ale při všem tom vybavení, kterým tento model disponuje, je zrovna absence stereo zvuku docela nepatřičná. Následuje reproduktor, otočné kolečko fotografických režimů. U TZ35 je toto kolečko trochu vyšší, ale má tužší chod, a proto se paradoxně TZ40 ovládá o trochu lépe. Páčka zoomu je dvoupolohová zajišťující rychlé nebo pomalé zoomování, občas přezoomuje trochu více, než byste čekali. Tlačítko spouště pro vystoupení z menu namáčknutím spouště vyžaduje už poněkud delší stisk, nicméně při focení (tedy s funkcí spouště) to nevadí.

Hodně musím (alespoň z mého subjektivního pohledu) Panasonic pochválit za to, že se konečně zbavil otravných posuvných tlačítek a nahradil je těmi klasickými. Když si chcete prohlédnout snímky při vypnutém fotoaparátu, stačí už jen zmáčknout (a chvilku podržet) tlačítko pro vstup do režimu prohlížení a je hotovo (není tedy nutno nastavit nejprve prohlížecí režim a pak zapnout fotoaparát). Abyste z tohoto režimu vyjeli, stačí jen namáčknutí spouště a nemusíte tlačítko posouvat do fotícího režimu a až pak stisknout spoušť. Na horní straně je ještě tlačítko pro nahrávání videosekvencí, prodleva je průměrná, dosahuje zhruba něco okolo sekundy (0,9-1,2 sekundy dle situace). Model TZ40 má na vrchní straně dva mikrofony pro stereo zvuk a je tu také dioda GPS modulu.

Na zádi modelu TZ35 najdete 3,0" LCD displej s rozlišením 460.000 bodů (320×480 pixelů). Má dostatečně ostrý obraz s vcelku dobrou pozorovatelností na světle. Pozorovací úhly ze stran a seshora jsou přiměřené (klesá jas, ale barevně je to v pořádku), zespoda ale dochází k výrazné inverzi. Protože fotoaparát nemá žádná otočná kolečka, pro volbu expozičních hodnot a clony je nutné stisknout nejprve tlačítko Exposure a pak se k nastavení těchto hodnot dá použít čtyřsměrný ovladač. Následuje tlačítko pro vstup do režimu prohlížení, znovu opakuji chválu za to, že jde o klasické tlačítko a ne posuvné.

Čtyřsměrný ovladač dovoluje směrem nahoru nastavit korekci expozice a expoziční bracketing, vpravo je blesk, dole makro režim a nalevo samospoušť (ta se po každém vyfocení snímku vypíná). Chválím to, že v menu se dá posouvat nejen šipkami nahoru/dolů, ale obecně i tím tlačítkem, kterým jste do něj vstoupili. Tedy blesk lze nastavit i tlačítkem doprava a samospoušť tlačítkem doleva. Uprostřed je tlačítko MENU.SET pro vstup do hlavního menu, případně slouží k potvrzení. Položky čtyřsměrného ovladače a quick menu lze potvrdit i namáčknutím spouště (položky vybírané v hlavním menu se spouští ignorují). Dole je ještě tlačítko DISP pro změnu zobrazení displeje a Q.MENU pro vyvolání povedeného quick menu s trochu netradičním horizontálním uspořádáním (typické pro Panasonicy).

Lumix TZ40 má také 3,0" LCD displej, tentokrát má ale vyšší rozlišení 920.000 bodů (640×480 pixelů), díky čemuž má o trochu ostřejší obraz. Lepší jsou i pozorovací úhly. Displej je navíc dotykový. Oproti modelu TZ35 má tlačítko Exposure také funkci pro zobrazení mapy. Nahoře je také tlačítko Wi-Fi pro spuštění bezdrátového připojení.

Oba přístroje mají na pravé straně krytku prostoru pro USB a HDMI port. Zatímco TZ35 má mini-HDMI port a krytku s vybráním pro snadné otevření, TZ40 má micro-HDMI a trochu menší vybrání na straně, díky čemuž je dobré mít alespoň trochu nehty na ruce pro otevření. Samozřejmě nechybí ouško na provlečení popruhu. TZ40 má na levé straně NFC anténu.

K fotoaparátu dostanete Li-Ion akumulátor, poutko, USB kabel s nabíjecím adaptérem, ořezanou verzi manuálu a CD-ROM.

Oba fotoaparáty se liší displeji. TZ35 má trochu nižší rozlišení, TZ40 má pak navíc dotykové ovládání. S jednou výjimkou jsou všechny následující snímky z TZ40. Informace o rozlišení jsou nahoře, dole jsou pak po namáčknutí expoziční hodnoty. Chválím, že se ukazuje i automatikou zvolená ISO citlivost. Vpravo pak vidíte povedené quick menu.

U samospouště, makra a blesku najdete malé svislé menu, které můžete procházet šipkami nahoru/dolů i šipkou, kterou jste ho spustili. Pravý snímek ukazuje manuální režim expozice. Aby expoziční hodnoty (clona a čas) zežloutli, musíte nejprve stisknout tlačítko Exposure a pak už je lze šipkami nastavovat. Ukazuje se i graf pod(pře)expozice.

Nechybí ani podpora vodováhy a mnoha kreativních režimů.

Zde vidíte scénické režimy a na pravém snímku pak funkci GPS. Vlevo je kompas (pracuje dost přesně), dole pak popis místa a napravo je pak zobrazení aktuálnosti GPS souřadnice. Pokud je signál modrý a ukazuje GPS~5, pak je signál nejvíce 5 minut starý.

Zde je vidět rozdíl mezi hlavním menu modelu TZ40 (vlevo) a TZ35 (vpravo). TZ40 zde navíc obsahuje GPS a Wi-Fi.

Hlavní menu se tedy dělí na 3-5 hlavních částí (dle modelu). Fotografické menu má 6 záložek, videosekvence pak 2 stránky (u TZ40).

Velmi bohaté je technické menu (8 stránek). Napravo vidíte menu pro Wi-Fi připojení.

Zobrazení snímků může být celoplošné s rozdílným zobrazením informací. Zde je to, které obsahuje expoziční informace. Jak už je u Panasonicu obvyklé, opět se neuvěřitelně rychle zapíná úsporný režim objektivu, který se po pár sekundách prohlížení zasune a při potřebě focení tak musíte dlouho čekat, než fotoaparát znovu nastartuje. Pravý snímek ukazuje zobrazení mapy v režimu prohlížení.

Oceňuji zavedení normálních tlačítek místo posuvných, ergonomie ovládání je slušná. Otázkou zůstává, jak na tom budou fotoaparáty po fotografické stránce. Vysoké rozlišení a velký zoom se špatnou světelností totiž nejsou tím nejlepším předpokladem pro kvalitní snímky.