Panasonic Lumix TZ35 a TZ40: o čtyři více

Režimů ostření je tu poměrně dost. Prvně je to středové a bodové ostření. Následuje detekce tváří, která má slušnou rychlost i úspěšnost. Funkce i-AF pohybu je průběžné sledování objektu a je nutno říci, že na kompakt to vůbec není špatné. Když se objekt přiblíží, sám zvětší ostřící bod, dokonce přežije i trochu toho zoomování. Jako poslední je tu automatický výběr z 23 zón a zde už tradičně není Panasonicu moc co vytýkat. Tato funkce pracuje ve většině případů tak, jak by fotograf čekal a jen výjimečně musí sáhnout ke středovému ostření. U modelu TZ40 najdete i ostření dotykem na LCD displej.

Máte tu ještě režim Q-AF (I. ostření AF), které průběžně doostřuje náhled na displeji. Za dobrého světla pracuje velmi rychle a přesně, naopak v interiérech nepracuje v podstatě vůbec. Dále tu máte tři režimy ostření pokud jde o ostřící vzdálenosti. Prvním je klasika, dále je tu makro a makro s 3× digitálním zoomem. Poslední režim je v podstatě jen výřezem ze snímku pořízeného běžným makrem.

Rychlost ostření je za dobrého světla velmi slušná, zejména co se týče delších ohniskových vzdáleností, kde je propad proti těm kratším minimální. Makro režim situaci trochu zhoršuje, platí to především o větším zoomu. Za slabšího světla se rychlost snižuje, což platí zejména o středních a delších ohniskových vzdálenostech, které trpí na velmi špatnou světelnost objektivu. Úspěšnost ostření je velmi dobrá až vynikající. Je zajímavé, že zapnutí makro režimu skutečně nutí objektiv vyzkoušet krátké zaostření, přestože je např. předostřeno na pozadí (které je ostré). Pokud třeba fotíte přes lehce špinavé sklo, fotoaparát sám zaostří na sklo, přestože bylo původně zaostřeno na pozadí za sklem.

V klasickém režimu můžete ostřit od 6 centimetrů a postupně to roste nahoru. Na největším zoomu si připravte téměř 1,9 metru k zaostření. Makro je na tom mnohem lépe. Až do 50mm ohniskové vzdálenosti lze ostřit z 1 - 1,5 centimetru, což zajistí velmi pěkné 1,1× přepočtené zvětšení. Doporučuji tedy zazoomovat max. co to jde, když se na displeji zobrazuje ostření od 0,03 metru (zhruba na 2× zoomu). Pak to už pomalu také skáče nahoru a od cca 150mm ohniskové vzdálenosti se budete pohybovat stále mezi 80 až 110 centimetry. Největší přepočtené zvětšení u telemakra (0,45×) dostanete na nejdelší ohniskové vzdálenosti, kdy k zaostření budete potřebovat zhruba jeden metr bez pár centimetrů.

Na následujícím snímku jde vidět, že je makro slušné. Zvětšení je dostatečné, dokonce se dá i lehce mazat pozadí, případně přiclonit, pokud jej nechcete.

Oba fotoaparáty vám nabídnou režim automatiky, priority clony, času a plně manuální režim. Měření expozice může být celoplošné (multiměření), s preferencí středu a bodové. Hodnocení spolehlivosti není jednoduché, od fotoaparátů se dočkáte občasné podxpozice i přeexpozice. Obecně ani jeden z těchto problémů není vážný, problémem je spíše malý dynamický rozsah a s tím spojené velmi časté přepalování oblohy, případně její tažení do přesvětleného azurového nádechu. Korekce expozice má rozsah od -2 EV do +2 EV a je tu i expoziční bracketing pro tři snímky s rozdíly expozic až 1 EV.

Citlivosti mohou být od ISO 100 do ISO 3200 (u TZ40 rozšiřitelná na ISO 6400), automatika končí na ISO 1600. K dispozici je funkce Inteligentní ISO, která při detekci pohybu (objektu nebo fotoaparátu) zvyšuje ISO citlivost na dvojnásobek, aby byl snímek ostřejší. Expoziční časy mají proti minulým modelům mnohem více omezený rozsah. Začíná na 1/2000 sekundy a končí na 4 sekundách (v režimu automatiky je maximum 1/4 sekundy, u priority clony pak 1 sekunda). Více z fotoaparátů dostanete pouze v režimu Hvězdná obloha, kdy lze dosáhnout 15 nebo 30 sekund (při ISO 100 a plně otevřené cloně).

Světelnost objektivu má průměrnou hodnotu F3,3 na nejkratší ohniskové vzdálenosti a velmi nepříjemných F6,4 na nejdelší. Bohužel ani průběh světelnosti není vůbec dobrý a poměrně rychle (už okolo 3× zoomu) stoupá nad hodnotu F5. Je zajímavé, že i při plně otevřené cloně dává objektiv poměrně výrazné hvězdičky, vypadá to, jako by byla clona skoro stále přivřená a špatná světelnost způsobena i vynuceným cloněním. Clona je irisová a může být přicloněná maximálně na F8.

Oba přístroje umí natáčet Full HD videosekvence v rozlišení 1920×1080 pixelů. Zatímco u modelu TZ35 je maximem 50 prokládaných snímků za sekundu (1080i50), TZ40 zvládne progresivní záznam se stejnou rychlostí (1080p50). Dalším rozdílem je to, že TZ35 nabízí jen mono zvuk, zatímco TZ40 vám poskytne stereo zvuk a navíc můžete natáčet i zpomalené videosekvence (100fps HD nebo 200fps VGA).

Kvalita záznamu je solidní. Množství detailů je dostatečné, u méně výrazných ploch počítejte s patláním. Stabilizace má dobrý účinek, při zoomování objektiv lehce přeskakuje. Autofokus je rychlý a přesný, zde rozhodně nelze mít výhrady. Zvuk má přiměřenou kvalitu, přišlo mi, že poryvy větru jsou o trochu výraznější u TZ35. Clonění je plynulé, ani zde nelze nic vytýkat.

Ke stažení dávám několik videosekvencí. Jsou to dvě víceméně totožné venkovní videosekvence, jedna pořízená Lumixem TZ40 s kvalitou 1080p50 (48 sekund, 162 MB), druhá pak Lumixem TZ35 ve kvalitě 1080i50 (46 sekund, 90 MB). Následuje interiérová videosekvence natočená s modelem TZ35 (40 sekund, 78 MB) a dvě zpomalené videosekvence v HD 100p (39 sekund, 36 MB) a VGA 200p (54 sekund, 19,5 MB). Tyto dvě videosekvence byly pro změnu natočené modelem TZ40, neboť TZ35 zpomalená videa nepodporuje.