Panasonic Lumix TZ70: krůček k profi ultrazoomu

Panasonic Lumix TZ70 je vybaven nejen automatickým ostřením, podporuje ale i ostření manuální. Autofokus má několik režimů. Základem je klasický autofokus, pak makro režim, pak speciální makro režim, který je normálním makrem s 3× digitálním zoomem (tedy s 3× větším zvětšením na první pohled, ale také 3× zhoršenou kvalitou obrazu). Manuální ostření se ovládá prstencem objektivu. Po otočení prstence se zobrazí menu a po nějaké té desetince sekundy se zvětší i náhled na displeji. Počítejte s vyšším šumem a poněkud laxními odezvami, za horšího světla vám více pomůže graf zobrazení hloubky ostrosti než samotný zvětšený náhled a fokus peaking.

Pokud jde o automatiku a výběr AF bodů, je zde klasické jednobodové ostření, kde lze vybrat polohu AF bodu i jeho velikost. Jen škoda, že to musíte zdlouhavě lovit ve quick menu. Dále tu máte 23bodovou automatiku, která funguje poměrně dobře a nemám k ní větší výhrady. Následuje AF pohybu. Zde musím Panasonic pochválit co se týče sledování samotného objektu. Terčík se sice pohybuje relativně pomalu, ale objekt si ve většině případů najde a spolehlivost bych řadil ve své třídě k nadprůměru, nevadí mu ani větší přiblížení nebo zoom. Detekce tváří je spíše pomalejší, úspěšnost je ale dobrá, takový rozumný průměr.

Co se týče rychlosti, zde moc nevím, co napsat. V tradičním testu rychlosti v ostření na hodiny (stopky) si fotoaparát vedl výborně, v celém ohniskovém rozsahu ostřil za nějakých 0,15 až 0,25 sekundy, což jsou výborné časy, na širších ohniskových vzdálenostech spíše u té kratší hodnoty. V praxi ale venku zejména na delších ohniskových vzdálenostech dost často dlouze přeostřoval a měl jsem pocit spíše opačný, že jde jeden z těch pomalejších kompaktů (jinak řečeno, občas zaostřil hned, občas se rozhodl, že začne přeostřovat úplně od začátku a to už zabralo delší dobu). V otázce úspěšnosti ostření si fotoaparát vedl dobře, i ve tmě byl schopen přesně a poměrně rychle zaostřit, a to jsem nemusel ostřit zrovna na sloup pouličního osvětlení, ale klidně i jen na hůře osvětlená auta. V tomto ohledu výborná práce.

Makra a klasický režim ostření se od sebe liší jen na širších ohniskových vzdálenostech (zhruba do 4× až 5× zoomu). Klasický režim začíná na 5 centimetrech a postupně to roste až k 1,8 metru. Přepočtené zvětšení se v podstatě v celém ohniskovém rozsahu drží mezi 0,35× až 0,45×. Makro režim začíná na 1,5 centimetru, ale doporučuji zazoomovat co nejvíce to jde, kdy fotoaparát ukazuje na displeji "0,03m-nekonečno". V takovém případě je pořád možné ostřit od 1,5 centimetru a toto platí až po 50mm ohniskovou vzdálenost. Tehdy se můžete těšit na užší úhel záběru (menší riziko stínění si i toho, že v pozadí bude něco, co tam nechcete) a 1,15× přepočtené zvětšení. Tedy na snímek se od rohu po roh vejde zhruba 3,2cm objekt. Na makro výborné. Telemakro je stejné v podstatě od 120 do 600mm ohniskové vzdálenosti s hodnotou 0,4× až 0,45×, takže tady už záleží jen na vás. Pouze od 600 mm dále to postupně lehce klesá k 0,35×.

Na snímku kleští níže krásně vidíte, že makro je skutečně dost solidní a tady mohu jen chválit. I přes špatnou světelnost objektivu lze očekávat rozmazané pozadí.

Fotoaparát má plnou nabídku expozičních režimů, najdete zde tedy automatiku, prioritu clony (s irisovou clonou), prioritu času a manuál. Měření expozice má klasické tři módy, multiměření (celoplošné), s preferencí středu a bodové. V testu jsem využíval zejména multiměření, které je poměrně konzistentní v nastavování expozice. U většiny snímků má tendenci expozici trochu přidávat, takže jemnou trvalou korekcí do minusu nic nezkazíte.

Rozsah expozičních časů není moc dlouhý. Začíná na 1/2000 sekundy, což je standard, ale maximem jsou už pouhé 4 sekundy. To je docela nepříjemné překvapení. Je zde ale ještě scénické režim Hvězdná obloha, která nabídne 15, 30 nebo 60 sekund (výhradně při plně otevřené cloně a ISO 80). Citlivosti začínají na ISO 80 a končí u ISO 6400. Automatice citlivosti lze vybrat horní hranici na ISO 200 až ISO 6400 (tedy rozsah ISO 80-200 až ISO 80-6400). Čas, při kterém se má navyšovat citlivost, lze uživatelsky nastavit na 1/250 sekundy až 1 sekundu nebo to nechat na automatice. Ta má tendenci se hodně spoléhat na optickou stabilizaci a jen nerada jde přes ISO 400 (volí zhruba o 3 EV delší časy než podle pravidla převrácené hodnoty ohniskové vzdálenosti a až pak navýší citlivost přes hodnotu ISO 400).

Světelnost objektivu s hraničními hodnotami F3,3 až F6,4 rozhodně moc nepotěší. Nicméně je nutné uznat, že v rámci konkurence je průběh světelnosti jeden z těch nejlepších. Proti 20× objektivu na starších modelech řady TZ sbírá kladné body zejména v rozsahu cca 50-150 mm. Fotoaparát je vybaven irisovou clonou, která umožňuje v celém ohniskovém rozsahu přiclonit maximálně na F8. K dispozici máte dále korekci expozice od -2 EV do +2 EV a nechybí ani expoziční bracketing pro tři snímky s rozdíly expozic až 1 EV. Máte zde i časosběrný snímek s intervalem 10 sekund až 30 minut a je takto možné vyfotit 10 až 200 fotografií.

Lumix TZ70 může natáčet maximálně Full HD videosekvence s rozlišením 1920×1080 pixelů. Snímkovací frekvence závisí na formátu. V AVCHD lze dosáhnout až 50p, v MP4 je pak maximem 25p. K dispozici jsou i zpomalené videosekvence v HD rozlišení 1280×720 pixelů při 100 fps (4× zpomalené) a 640×480 pixelů při 200 fps (8× zpomalené). V takovém případě ale nefunguje optická stabilizace.

Kvalita videa je dostatečná, ale nikoli nadprůměrná. Ve Full HD rozlišení bych si uměl představit i více detailů. Naopak bych vyzdvihnul stabilizaci obrazu, která funguje skutečně velmi dobře, alespoň co se týče širších ohniskových vzdáleností. Velmi slušně vyfiltruje i chůzi. Pokud chcete používat více než zhruba 10-15× zoom, chtěl bych vás varovat. Tady už pohyby fotoaparátu mohou být značné a stabilizace už nemusí být schopna je ukočírovat. Problém je i se zoomováním, kdy už při zoomoání neudržíte objektiv rovně a obraz při natáčení z ruky hodně skáče. Do této hodnoty zoomu ale funguje opravdu hezky. Oceňuji také solidní autofokus a plynulé přicloňování.

V průběhu natáčení videa lze spouští pořídit až 10 9MPx fotografií, aniž by se přerušilo nebo jakkoli ovlivnilo natáčení videa. Jak sami vidíte na snímku výše, 9 megapixelů má leda tak na papíře a skutečné množství detailů odpovídá tak tomu Full HD rozlišení, možná ani to ne.

Pro posouzení kvality videa nebo schopnosti práce vašeho stříhacího programu se soubory z Panasonicu si můžete stáhnout několik ukázkových videosekvencí. První venkovní video (67 sekund, 224 MB) bylo natočeno za velmi silného větru, ukazuje chování zoomu, stabilizace, rolling shutter efekt, ostření i clonění. Druhé venkovní video (21 sekund, 71 MB) je pak už o něco klidnější a ukazuje chování v protisvětle. Jako poslední tu máme zpomalené HD video při 100 fps (12 sekund, 11,8 MB). Na další videa se můžete podívat ve videorecenzi fotoaparátu.