Pentax X70: neobyčejně univerzální kliďas

Příslušenství

Fotoaparát je dodáván ve velké černé krabici, kde jsou rovněž vyjmenovány některé hlavní vlastnosti přístroje.
Uvnitř je dodáván samotný fotoaparát s krytkou objektivu a šňůrkou pro její přichycení, dále je tu popruh na krk, Li-Ion akumulátor s nabíječkou včetně přívodního kabelu, USB kabel, AV kabel, CD-ROM s plnou verzí manuálu, CD-ROM se softwarem a pak neúplná verze manuálu, takový rychlý průvodce.

Výdrž baterie

Pohled na malinký Li-Ion akumulátor D-LI92 s nízkým napětím 3,7 V a rovněž velmi nízkou kapacitou 925 mAh rozhodně nebude plný nadšení. To rovněž platí i o teoretickém údaji, který hovoří o pouhých 170 snímcích na jedno nabití. To je na fotoaparát této kategorie opravdu velmi špatný vtip. V praxi jsem se pohyboval kolem 160 až 260 snímků (ale 80 z toho bylo na sekvenční snímání). Takže při normálním focení nepočítejte s tím, že vyfotíte více než zhruba 220 snímků.

Skutečnost vypadá tedy tak, že nabijete fotoaparát (což ale trvá jen hodinku a půl, krátká doba), vyrazíte ven a po chvilce focení už na vás ze tří čárek indikátoru nabití baterie blikají jen dvě. To nějakou dobu vydrží, ale pak najednou zežloutne (jedna čárka) a docela rychle zčervená (žádná čárka). To začne být člověk dost nervózní, protože má za sebou sotva stovku fotografií. Pak se fotoaparát nějak zázračně vzpamatuje, většinou ukazuje jednu čárku (někdy i dvě) na dalších cca 30-50 snímků a jak zase začne chytat "červenou", máte posledních 20 snímků. Na jednodenním výletě není problém přijít o veškerou energii.

Proto, pokud si chcete koupit Pentax X70, určitě si k němu přikupte minimálně jeden, raději však dva náhradní akumulátory. S výdrží je na tom skutečně bledě. Není to ale až tak chyba neúspornosti fotoaparátu jako opravdu poddimenzovaného akumulátoru. Jeho specifikace jsou skutečně směšné. Tentýž akumulátor používají i fotoaparáty Olympus a co jsem se díval na ceny, jeden vás vyjde zhruba na 250 Kč včetně DPH.

Dodaný software

K fotoaparátu je dodáváno ACDSee for Pentax 3.0. Kdo znal starší ACDSee ještě z dob, kdy bylo zdarma a velmi oblíbené, zjistí jistý pokrok, základ softwaru však zůstává podobný. Jen byl rozšířen o některé multimediální záležitosti.
Načtení snímků není žádný problém, software si pamatuje poslední cestu, takže není nutno ji pokaždé nastavovat.
Okno se rozděluje na tři hlavní části. V té prostřední bývají zpravidla malé náhledy na snímky. Napravo můžete zobrazovat snímky pouze z jednotlivých kategorií, např. všechny fotografie pořízené s clonou F5,6. Vlevo nahoře je navigační strom, dole pak zvětšený náhled snímku. V horním řádku je např. tlačítko pro zkopírování fotografií do počítače a další.
Po rozkliknutí snímku se objeví ve větším, nahoře i nalevo je pak panel s možností poměrně rozsáhlé editace snímků. Protože se stále jedná o ACDSee, nabídka je bohatá a software poměrně rychlý.
Zde např. vidíte úpravu kontrastu, expozice a gamma korekci. Možností je pochopitelně více, viz ikonky a menu na předchozím snímku. Software hodnotím jako velmi zdařilý. Ostatně na ACDSee jsem zvyklý a používám jej už od dob verze 2.4.

Zobrazení LCD a menu

LCD displej fotoaparátu je vcelku průměrný. Má rozumnou 2,7" úhlopříčku, klasické rozlišení 230.000 bodů (320×240 pixelů), pozorovací úhly jsou slabší, zejména zespodu. Pozorovatelnost na slunci rovněž nijak nevybočuje z průměru. EVF hledáček nabízí lepší pozorovatelnost za silného slunce než LCD displej, je ale poměrně malý a jeho rozlišení 200.000 bodů příliš nenadchne.

Na LCD displeji je v jeho levém rohu ikona motivového programu, níže může být ještě detekce tváří a písmenko "D" technologie vyrovnávání stínů. Horní řádek pak dále zleva obsahuje ikonu blesku, samospouště, makra a napravo paměťové karty s množstvím volných fotografií. Pod tím je stav baterie. Vlevo dole se průběžně ukazuje expoziční čas a clona, vpravo datum a aktuální čas.

V případě podrobnějšího zobrazení se místo času ukáže histogram a v obrazu začnou podpaly blikat žlutě, přepaly pak červeně. Byl bych rád, kdyby to šlo i zrušit. Na jednu stranu je to fajn, že vás fotoaparát o špatné expozici informuje ještě před vyfocením, ale časem to začne lézt na nervy. Směrem nahoru je ISO citlivost, měření expozice, vyvážení bílé, kvalita JPEG komprese a rozlišení.


Zeleným tlačítkem můžete vyvolat plně automatický režim, osobně jsem ale preferoval umístit sem rychlé menu. Jeho položky si může každý zvolit sám, já si sem dal např. ISO citlivost, zaostřování, vyvážení bílé a měření expozice, vy si klidně můžete zvolit něco jiného. Pak už jen stačí zvolit např. jako v mém případě šipkou vpravo ISO citlivost a poté šipkami nahoru a dolů jednotlivé volby. U horní a dolní vlastnosti se naopak překlikávají vpravo/vlevo.


Šipka nahoru sama o sobě spouští toto menu s nabídkou sekvenčního snímání, samospouště, intervalového snímání a expozičního bracketingu. Možností je hodně a je poměrně snadné se v rychlosti překliknout. Napravo pak vidíte volbu ostření (pod šipkou vpravo - makro režim). V režimu manuálního výběru ostřícího bodu pak šipkami vybíráte bod, tlačítkem OK potvrdíte. Pro opětovné vyvolání OK nefunguje, ale zas jen tlačítko makra.


V režimu AUTO PICTURE se vlevo nahoře objevuje ikonka zvoleného režimu. Napravo je ukázka manuálního ostření. V levém sloupci je přibližná vzdálenost, šipkami nahoru a dolů se mění. Na krátkém ohnisku prosvištíte celý sloupec během dvou sekund, s delšími ohnisky to trvá mnohem déle.


Při manuálním nastavení expozice se mezi clonou a časem překlikáváte tlačítkem korekce expozice. Jednotlivé volby se nastavují otočným voličem. Dole se ukazuje také míra pod(pře)expozice žlutým trojúhelníčkem s minusem nebo plusem a také hodnotou v EV. Vpravo je klasická korekce expozice, opět nastavitelná otočným voličem.


Dále vidíte ukázku zoomu a zobrazování aktuální hodnoty. Napravo je docela zajímavý styl odpočítávání samospouště.


Nabídku scénických režimů vyvoláte tlačítkem MODE. Fotoaparát rovněž zveřejní krátký popis daného scénického režimu. Při natáčení videosekvencí je displej ochuzen o spoustu ikonek, změnou je především pravý horní roh s časem, který lze celkově natočit.


Samotné fotografické menu fotoaparátu je řešeno ve čtyřech stránkách (technické menu pak v dalších třech). Vzhledem k diakritice jsou česká písmena menší a celkově pak menu působí poněkud amatérsky a trochu kazí dojem z fotoaparátu. Volby se rozklikávají pravou šipkou, potvrzují se namáčknutím spouště nebo tlačítkem OK.


Při zobrazování snímků je vpravo nahoře signalizace čísla složky a souboru. Dole je pak datum a čas pořízení. V rozšířeném režimu nad datum přibude histogram, v levém sloupci je pak rozlišení, kvalita JPEG komprese, vyvážení bílé, měření expozice, ISO citlivost, expoziční čas a clona. U videosekvencí je v levém sloupci rozlišení a snímkovací frekvence, dále vyvážení bílé a měření expozice.


Pořízené snímky lze upravovat. K tomu slouží tzv. Digitální filtr, aneb bohatá nabídka nejrůznějších úprav, které jsou rovněž vysvětleny. Jako ukázka je napravo úprava barevnosti, případně jasu a ostrosti.


Nechybí ani spousta nejrůznějších rámečků, kterými můžete obohatit své snímky. Osobně bych ale takové věci na snímky nedával.